V každém zápase jsme rovnocenným soupeřem, trápí nás však produktivita, říká Vít Pečínka

Nevzpomínám si, že by nás na jaře nějaký celek jasně přejel. Myslím si, že téměř v každém zápase jsme minimálně rovnocenným soupeřem. Co nás však trápí delší dobu, tak to je produktivita. V útoku se ve většině utkání strašně nadřeme na vstřelení gólu. Na opačné straně nás soupeř potrestá po každé naší chybce nebo se nedokážeme ubránit desítky standardních situací, které se na nás valí zápas, co zápas.

Jak se to vezme. Troufám si říct, že bychom mohli mít o pár bodů více, nebýt velice zajímavých rozhodnutí pánů rozhodčích. Doma s Tuchlovicemi uznali vyrovnávající branku, která nejspíš podle asistenta Vyhnala byla za čárou. Dle mého názoru toto nemohl zcela jasně vidět, neboť to měl přes tyč a záda samotného brankáře. Následně v Poříčanech inkasujete z penalty a v 90. minutě z přímého kopu na hranici šestnáctky po souboji, který by nám v životě nepískli na druhé straně. Vzorným příkladem je náš zápas v Libiši, kde utkání řídilo trio Glogar ml., Doubrava, Burian po vypršení několika týdenního trestu (řečeno z jejich úst). Upřímně se nedivím, že si nějakou dobu nezapískali. Občas si připadám, že hrajeme šachy. Každý souboj pískán proti vám a následně inkasujete ke konci zápasu z penalty, která po obdobném souboji nebyla písknuta nám v prvním poločase. Ten metr není stejný. Následně se Vám omlouvají i samotní hráči a členové realizačního týmu soupeře, že za tohle sami nemůžou. Říká se, že „notičky“ jsou daný. Může to vypadat, že kvůli špatným rozhodnutí rozhodčího nevyhráváme, ale pravdou je, že pokud bychom proměnili šance, vedli 3:0, tak pak nedáte šanci, aby se toto stalo. Obávám se, že se nedokážeme emočně vyrovnat, oprostit se od toho a soustředit se pouze na náš výkon. To nás pak sráží v zápasech.

Máš pravdu. Máš známá místa v kraji, kde víš, že tě čeká zápas proti 14-ti borcům. Jediné, co ti zbývá, je kousnout se a doufat, že vstřelíš dvě, tři regulérní branky a bude klid. V opačném případě tě to stojí nervy a celý zkažený víkend. Nemůžeš se ani bavit tím fotbalem. My to hrajeme, že to máme rádi a baví nás to.

Jaká může být asi nálada… Člověk si něco řekne hezky od plic a zanadává si. Pak si sedneš na pivo a snažíš se odreagovat. Následně člověk přemýšlí, co může proti tomu udělat? To, aby se založila nezávislá soutěž z týmů, které to chtějí hrát čistě. Pak by se nestalo, že týmy, které na to nemají po kvalitativní stránce, se nesnaží v soutěži udržet jinými možnými způsoby. My to potřebné „štěstíčko“ nemáme a bohužel se nám nedaří. To je důvod, proč jsme tam, kde jsme.

Naděje umírá poslední. My potřebujeme bodovat v každém utkání a jít tomu štěstíčku naproti. Poslední zápas jsme si prohráli sami, spousta neproměněných šancí, kde navíc musíte dotahovat dvoubrankovou ztrátu. To zvládnete, ale pak přijde zbytečný faul ve vápně a inkasujete na 3:4. Musíme máknout a bojovat. Každopádně chceme zabrat, vzchopit se a zkusit to udělat ještě zajímavý.

Upřímně nesleduji moc ostatní týmy, natož hráče, takže nedokážu jasně říct.

Vítězství bych více přál Liverpoolu..