Petře byl si vybrán hráčem kola, „šoupneš“ něco v kabině?
Předem bych chtěl poděkovat trenérovi za nominaci, mé rodině v čele s mojí přítelkyní za podporu při hlasování. Kluci v kabině už si mě kvůli tomu trochu dobírali, takže do kabiny určitě něco šoupnu.
Za AFK Tuchlovice nastupuješ na stoperu, celý život hraješ v obraně?
V přípravce jsem začínal v útoku, ale už v mladších žácích jsem se přesunul na stopera, kde jsem strávil většinu své kariéry. Občas jsem vypomáhal v záloze, ale to bylo spíše ojediněle. Stále čekám na nějakého trenéra, který bude mít dost odvahy na to, aby mě vysunul na hrot.
Dříve si dokonce hrál ČFL za Rakovník? Už nemáš ambice kopnout si někdy vyšší soutěž než je krajský přebor?
V Rakovníku to byl ambiciózní projekt, který ale nedopadl úplně podle představ. I přesto jsem vděčný, že jsem si ČFL mohl zahrát a odnáším si spoustu nezapomenutelných zážitků. V současné době jsem hodně pracovně vytížený, takže s mou tréninkovou docházkou už by to na vyšší soutěže asi nebylo. V Tuchlovicích jsem spokojený, je tu skvělá parta a fotbal se tu hraje na dobré úrovni, takže není co měnit.
Jak se připravuješ na zápasy? Máš nějaký svůj rituál?
Neřekl bych, že mám nějaký speciální rituál. Spíš dělám stejné věci, ve stejném pořadí. Je to spíš taková rutina. Například chodívám většinou mezi prvními na rozcvičku. Přece jen už nejsem nejmladší a tak je třeba nepodcenit přípravu.
Co děláš ve volném čase, když se zrovna nevěnuješ fotbalu?
Jelikož toho volného času kvůli práci moc nezbývá, většinu času se snažím trávit se svou drahou polovičkou. Máme rádi dlouhé procházky Prahou, snažíme se hodně cestovat po ČR i do zahraničí. Před pár lety jsem si udělal zelenou kartu na golf, ale dost to flákám. Asi se do toho více vrhnu, až skončím s fotbalem.
Celá tvá rodina, kdysi hrála závodně fotbal, byl jsi k tomu vedený už od mala a bavil tě vždy fotbal?
Je to tak. Od mala jsem trávil se svým bratrem a dvěma bratranci hodně času na fotbalovém stadionu. Nejdřív mě bral táta s sebou na tréninky a na zápasy, kde jsem nejdřív jen tak okouněl, ale záhy už jsem začal chodit na svoje tréninky s přípravkou. To mi bylo tuším 5 let. Děda byl nejdřív skvělým fotbalistou a pak dlouhé roky trénoval napříč všemi věkovými kategoriemi. Táta kromě hraní také chvíli trénoval no a výraznou stopu ve fotbale zanechal strejda, který se po skončení hráčské kariéry vydal na tu rozhodcovskou. Dnes působí ve funkci delegáta. Takže i když bratranci později přešli k hokejbalu, pro mě to vždy byl a bude fotbal.
Sledoval si mistroství světa v hokeji? A co říkáš na úspěch našich hokejistů?
Na MS jsem si našel čas až na semifinále a větší část finále. Je to paráda, že to vyšlo po takové době a ještě k tomu doma. Je pozoruhodné, jak ten hokej na chvíli spojí celý národ. Zase jsme se celému světu připomněli. Bylo by skvělé, kdyby se povedlo na tento úspěch navázat i na Euru.