Dělal jsem hasičský sport, ale fotbal mě baví nejvíc, říká hráč kola Daniel Kroupa

Děkuji. Pocit je to hezký, konečně jsem se dočkal. Na takovou chvíli čekám dlouho, ale nikdy jsem si nepomyslel, že bych to mohl vyhrát, takže děkuji všem co hlasovali.

Jelikož mám přítelkyni z Halámek, tak jsem tam chodil soupeře vždy pozorovat a věděl jsem, že nás nečeká nic lehkého. Bylo jasné, že pokud budeme chtít vyhrát, budeme muset soupeře atakovat hned od začátku, což se mi snad povedlo na výbornou a začátek jsem nenechal utéct. Když mě Roman poslal skvělým pasem za obranu, věděl jsem, že to nesmím zkazit, v hlavě tisíc myšlenek, ale vyhrála ta, co jsem se naučil v mládí, po zemi k tyči. Když jsem vystřelil a pozoroval balón, měl jsem nervy, ale naštěstí se gólmanovi před rukou míč odrazil od země a přeskočil ho. Začátek byl náš a pak už bylo na celém týmu jak se k tomu postavíme. Bohužel před poločasem ukázali i Halámky svou kvalitu. Naštěstí pro nás hned po rozehrání dotáhl obránce balon na vápno a náš hráč podzimu Lukáš, to uklidil do sítě. Takový gol před poločasem je důležitý. Do druhé půle už se šlo s úkolem neinkasovat, ale přidat, což se nám taky podařilo, takže mi nezbývá než kluky pochválit, že nechali na hřišti všechno a zápas odmakali naplno.

S fotbalem jsem začínal jako malý v Lomnici nad Lužnicí, kde jsem strávil velkou část dětství. Ve 13 jsem měl tu čest sbírat zkušenosti v Jindřichově Hradci, tam jsem pod vedením pana Černocha poznal, co to je pravý fotbal, 6x v týdnu na hřišti pro mě bylo kruté, ale nějakým stylem jsem se s tím popral. V Hradci jsem bohužel vydržel rok a půl, po té jsem si v přípravném zápase přetrhl kolenní vaz a tím pro mě kariéra na nějakou chvilku skončila. O rok déle jsem to zkoušel opět v Lomnici, ale ze zdravotních důvodů, jsem musel počkat na plastiku, kterou mi provedli až v 18, takže jsem měl 3 roky pauzu od fotbalu. Po úspěšné operaci, jsem si řekl, že láska k fotbalu je velká, že bych to mohl zkusit. Tak jsem to šel zkusit do Novosedel a tam působím až do teď. Všechna působiště pro mě byla/jsou oblíbená, v každém týmu jsem nabral nějakou zkušenost, za kterou jsem nesmírně rád.

Ráno, než jsem šel do práce jsem se koukal na průběžné výsledky, to jsem byl ještě 3, takže jsem si velké ambice nedělal. Ve 12 mi přišla sms od mého taťky, který se na hlasování podílel víc než dost, i v noci chodil každou hodinu hlasovat, že mi gratuluje k výhře a ať se připravím na rozhovor. V tu chvíli jsem měl velkou radost a mám jí pořád, jen se mi to trošku prodraží na dokopné, jako každému od nás z týmu, kdo byl zvolen.

Je to výborné, že se nám začalo dařit a že máme 2x po sobě hráče kola. Také doufám, že v Hobzí podáme nejen my dva skvělý výkon, ale že i zbytek týmu se na hřišti porve a třeba se zadaří někomu dalšímu.

Když nehraji, tak trávím spoustu času v práci, jako živnostník nemám moc na výběr, takže práce, fotbal a rodina. Přes týden se snažím chodit cvičit do Třeboně na funkční a kondiční tréninky a kruhové tréninky, které mě do dalších zápasu připravují jak psychicky tak i fyzicky.

Dřív jsem dělal hasičský sport, ale obojí se nedalo dělat dohromady, protože to zabralo celý víkend, takže jsem skončil jen u fotbalu, ten mě baví nejvíc.

Sice je to střed tabulky, ale pořád jsme ještě v ohrožení sestupu, takže plány do dalších zápasů jsou bodovat, bodovat a bodovat, nečekají nás lehké zápasy, takže nesmíme prohrát.

Věřím, že se chce Hobzí udržet v přeboru, takže do zápasu půjdou na plno, takže to nebude procházka růžovým sadem, ale náš cíl v Hobzí je neztratit body, tak věřím, že do toho vlítneme hned od začátku jako s Halámky a nedám nic zadarmo.

V české lize fandím právě Slavii, takže je to pro mě paráda, že máme po pár letech titul zase na Edenu a doufám, že klucí budou předvádět skvělé výkony nejen v české lize a přeju jim hodně úspěchů. Ještě jednou děkuji všem co hlasovali. Díky!!