Hráč 26. kola Filip Beran: V Pěčicích ještě uděláme velké věci!

Děkuji moc, byl to boj. Především chci poděkovat všem, co mě tak podporovali, bylo to skvělý. Hrálo se mi dobře, celý tým jsme si zápas od začátku užívali a musím říct, že nám ten zápas opravdu vyšel.

První branku jsem vstřelil, když jsem si vyměnil pozice s krajním záložníkem Vaškem Novákem, který standardně nastupuje přede mnou a ocitl jsem se v záloze. Proběhla lehká kombinace na půlce soupeře, já jsem se odtrhl od svého protihráče a dostal jsem ze středu hřiště krásný balón do vápna. Byl jsem lehce z úhlu a gólman mi vyběhl. Viděl jsme, že se chystá tipovat stranu, tak jsem balón pouze lehce podkopl a lobnul jsem ho na zadní tyč. Druhý gól byl z velké části zásluhou Antonína Kiceluka, který se s balónem ocitl lehce za vápnem. V tu chvíli jsme já a Martin Lukeš byli na hranici vápna a hlídali si offside. Já viděl, jak Tonda zvedá hlavu a hledá někoho, komu by to mohl nacentrovat. Mrkli jsme na sebe a on mi dal skvělý balon za obranu. Já ho zpracoval prsama a z první jsem to už jen uklidil šajtlí na zadní kolem gólmana, který mi vyběhl.

Nechci nikoho urazit, protože Byšice jsou pro nás vždy skvělým a rovnocenným soupeřem, ale tenhle zápas zkrátka vyšel mnohem lépe nám a podle mě bylo o zápase rozhodnuto už někdy ve 20. minutě. Sice jsme dostali gól na 1:1, ale každému kdo tam byl muselo být jasné, že to tak neskončí.

Bylo to skvělý. Každý fotbalista se na tohle asi těší. Sice nám nevyšla sezóna tak, jsme si plánovali, ale svoje jsme si odvedli a měli jsme pár nováčků co museli zpívat (smích).

Přesně tak, nejsem. Měli jsme v plánu postoupit a to nevyšlo ani z dálky. Myslím si, že jsme měli na mnohem více a příští sezonu si za tím stoprocentně půjdeme!

Spoustu těch hráčů znám. S některýma hraji futsal, s některýma jsem hrával fotbal. Mají kvalitní tým a to v mnoha zápasech ukázali. Měli snad jen 4 prohry a to mluví za vše.

Někdy jsem byl spokojen víc, někdy míň. Tak to prostě je, ale ve finále jsem odehrál téměř všechny zápasy, takže jsem snad nebyl špatnej. To bych jinak seděl (smích). Ale teď vážně, každý zápas je jiný a kdybych byl vždy maximálně spokojen, asi bych hrál jinde. Každopádně jsem rád, že jsem mohl pomoct celou sezónu a nezranil jsem se. Plus jsem dal pár gólů a některé byly dost důležité.

Nejhorší hřiště bylo podle mě v Zárybech, co si tak vybavuju. Za to velikou kvalitou se můžou pyšnit v Řepíně.

Záleží, jak je potřeba. Nikdy jsme nebyl extra zákeřný hráč, ale neměl jsem nikdy problém se skluzem nebo s větším důrazem. Každý hráč se někdy setká se situací, kdy je soupeř zákeřnější a když se tomu nepřizpůsobíte, dost vás to bolí. Já asi neměl nikdy problém se tomu přizpůsobit.

Nejvíc asi to, když soupeř ovlivní rozhodčí. Ale ještě víc nemám rád, když je na hřišti jasně vidět odkud vítr vane a hráči dělají, jako že je vše v pořádku a div za to nenadávají nám. To, co jsem letos zažil v Lužci, se mi ještě nikdy nestalo a v životě už nechci takový zápas zažít.

Jeden malý jsem si vytvořil, ale nerad bych ho zveřejňoval, je mi jasné, že bych sklidil posměšky od spoluhráčů (smích). Dodržuji ho každý zápas.

Zatím jsem nedostal žádné nabídky, které by mě přesvědčily odejít. V Pěčicích je teď skvělá parta. Za každého z těch lidí bych na hřišti nechal duši. Máme kvalitní tréninky, které připravuje Miroslav Hubač a na vesnické poměry i kvalitní zázemí. Jsem tam rád a doufám, že tam uděláme v téhle partě ještě velké věci!

Těžké hodnotit. Děsně jsem si přál, abychom překvapili. Bohužel jsme podle mě měli jednu z nejtěžších skupin, ale na to se nedá vymlouvat. Proti Španělsku to skoro vyšlo, ale proti Chorvatsku a Turecku jsme podle mě stoprocentně neměli tak bránit a hrát na dva útočníky.

Teď doufám, že Belgie nebo Portugalsko, ale spíše to vidím na jednoho z trojice Francie, Itálie, Německo.

Děkuji moc a ještě jednou děkuji každému, kdo mi pomáhal s hlasováním. Opravdu si toho vážim!