Zdeňku, gratuluji k výhře v hlasování. Už jste někdy podobný titul nebo ocenění získal?
Děkuju moc. Ještě ne, tohle byla moje premiéra.
Utkání s Motorletem bylo velmi složité a i vy jste musel v ne zrovna málo chvilkách vytáhnout povedené zákroky. Jste rád, že Tatran vyválčil alespoň jeden bod?
Určitě. Bylo to ve velkém nasazení, hodně vyhecovaný zápas. Já jsem se chytil hned zákrokem asi ve třetí minutě, kdy šla skákavá hlavička k tyči a já ji vyrazil na roh, ze kterého pak bylo to břevno. To mi hodně pomohlo. Určitě jsem spokojen s bodem.
V zápase jste dokonce lapil penaltu. Potvrdilo se, že se nedá penalta chytit, jen špatně kopnout?
To ani ne. Trenér Láďa Šach mi na pátečním tréninku říkal, že jestli to půjde kopat Hájek, tak mu mám naznačit a pak se vrátit doprostřed. Takže jsem byl na to připravený, že to takhle bude kopat. A vyšlo to.
Sedlčany na jaře podávají hodně kolísavé výkony, co vám oproti podzimu chybí?
Dva zápasy předtím jsem si myslel, že to byl Capouch. Ale po Motorletu to tak asi nebylo. Těžko říct. Ve dvou zápasech jsme prospali začátek, vždycky prvních dvacet minut.
Je těžké nahradit mezi tyčemi zraněnou jedničku Pavla Capoucha?
Určitě. Byly tady ohlasy, kdy už se vrátí Capouch. Po Motorletu mi zase naopak všichni blahopřáli, že to byl super výkon.
V dorostu nebo v žácích o vás prý měly zájem Příbram nebo pražská Sparta, přesto jste zůstal v Tatranu.
Je to tak. Ale mohla za to úplně jiná okolnost. Tenkrát jsem byl na zkoušce na Spartě, jenže pak mi umřela mamka a já jsem se na dva roky na fotbal vykašlal.
Nelákalo vás někdy podívat se do jiného klubu?
Kdyby byla možnost, tak možná jo. Ale záleželo by na okolnostech.
Máte nějaký brankářský vzor?
Asi Manuela Neuera. I v žácích jsem hrával vysoko, že jsem byl pomalu až stoper. To mi také nedělá problém.
Říká se, že gólman je hodně specifický druh fotbalisty, nejen co se týče hry, ale také psychiky. Můžete to potvrdit z vlastní zkušenosti?
Určitě jo. Člověk když je nervní, tak je pak zápas mnohem těžší. S Motorletem jsem nastoupil s čistou hlavou a hodně mi to pomohlo. První zápas, co jsem nastoupil doma, jsem byl hodně nervní a zalezlý. Ta psychika funguje určitě hodně.
Tíhnul jste už od malička k fotbalu, nebo u vás vedl jiný sport?
Jojo. Od pěti nebo šesti let jsem hrával fotbal.
Slyšel jsem, že pracujete v jedné restauraci na Monínci. Jakou pozici zastáváte?
Jsem kuchař.
Co je vaše nejoblíbenější jídlo, co umíte nejlépe uvařit?
To je těžké. Jsem takový ten masový typ, steaky a tak. Takže steak s grilovanou zeleninou a třeba šťouchaný brambor.
Nyní vás čeká jihočeské Roudné, tedy tým bojující o záchranu. Co od utkání očekáváte?
Doufám, že jedeme pro tři body! Ještě jsem je hrát neviděl, ale jedeme pro tři body. Musíme!