Hvězda Love Islandu touží po kariéře profesionálního fotbalisty

Byl to souboj, kdo dřív trefí míč, oba jsme ho trefili naráz a míč šel mimo bránu. Na penaltu to rozhodne nebylo, ale rozumím frustraci domácího mužstva, chtěli vyrovnat.

Do Komárova jsem přišel až po druhém kole, kdy měl tým jeden bod a byl poslední. V létě jsem udělal dvě špatná rozhodnutí ohledně svého přesunu a doplatil jsem na to, že tým, ve kterém jsem měl začít sezonu ve třetí lize, byl den před začátkem soutěže vyřazen. Byl to dost nepříjemný okamžik, protože jsem se těšil, až to začne, a chtěl jsem ukázat, co ve mně je. Ale jak se říká, vše zlé je k něčemu dobré. Po 14 dnech, kdy jsem nevěděl, co bude, se mě zeptal kamarád, který měl stejný problém, zda nechci jet na trénink do Komárova, do divize. A já si vlastně řekl, proč ne. Nic ale nebylo jasné, bylo mi řečeno, že se musím ukázat, protože mě neznají. Tak jsem přišel na první trénink a cituji trenéra pana Valouška: „A bylo jasno, že zůstanu." Hned jsme začali řešit můj přesun a do konce týdne bylo vše hotovo. V sobotu jsem už chytal.

Zda zůstanu nebo ne, ještě nevím. Vím, že je zájem z vyšších soutěží, a můj cíl je se samozřejmě posouvat dopředu. Ale v Komárově se mi líbí, chytám pravidelně, a to v mém věku potřebuji. Pro posun nechci být ve stresu, že ani v den zápasu nevím, zda budu chytat nebo ne, jak tomu bylo v minulých klubech. V Komárově to funguje – od vedení po kabinu, díky té partě, kterou tu máme, a díky tomu, že kvalitně trénujeme. Takže o setrvání tady ještě vážně přemýšlím.

Můj hlavní příjem jsou nyní sociální sítě, většinou všechny zaměřené kolem fotbalu. Většinu peněz co vydělám, tak hned vracím zpět do sebe, do tréninků a do krabiček (jídlo).

Nejde jen o brankářské tréninky, ale i o silové a kondiční tréninky. Každé ráno od 8 do 9 chodím na kondiční trénink k Lukáši Stránskému, kam chodí například i Tonda Kinský nebo Roman Červenka. Trénuju s ním už dva roky a změnil moji muskulaturu o 150 %. Jsem silnější a daleko rychlejší. Ale nebylo to hned – tento program táhnu v kuse už dva roky a až poslední pár měsíců se mi to začalo vracet. Lukáš Stránský mě také propojil s panem Michalem Špitem, dříve dlouholetou jedničkou Jablonce, poté dělal brankáře u Sparty u A-týmu a teď pracuje na Slavii u žen. S ním trénuju 3x týdně – brankářské věci, nohy, rozebíráme zápasy, řešíme detaily postavení a opravdu malé maličkosti, které se řeší v lize. Věci, které tu řeším, nikdo v divizi ani nevidí. Jsou to dva lidé, s kterými trávím svůj čas, a jejich profesionalismus má na mě obrovský vliv. Za to jsem jim nesmírně vděčný.

V Love Islandu jsem byl v 19 letech nezkušený kluk z vesnice. Vůbec jsem si neuvědomoval, jaký to má dosah, ale byl jsem sám sebou. Dělal jsem to, jak jsem to cítil, a nehrál jsem si na nikoho jiného.

Otevřelo mi to dveře do světa showbyznysu, ale tam jsem si uvědomil, že to není to, co mě dělá šťastným, a že to není to, co chci. Já chci být profesionální fotbalista, ne televizní hvězda. Ale na druhou stranu díky tomu mám teď možnost mít kvalitní tréninky. Díky tomu nemusím chodit na 9hodinové směny do práce a jsem lidem, kteří mě tam vzali pod svá křídla, vděčný. Je to cenná zkušenost a hodně lidí to v životě nezažije.

Zájem pořád je, ale spíš z fotbalového světa. Dělám spolupráce zaměřené na fotbal a pomáhám lidem s brankářskými věcmi, které jsem se za svůj život naučil. Ale jak říkám, nejsem v showbyznysu, nedělám drama na sílu, abych získal sledovanost. Chci, aby mě lidé cenili za to, co dokážu, ne za to, že budu dělat trapné drama.

Už bych nikam nešel. Chci dělat fotbal, obětoval jsem tomu tolik jako malý, a obětuju tomu i teď. Věřím, že už to musí přijít.

Spolupráce jsem si vybral podle toho, že jsou zaměřené na fotbal. Samozřejmě přišly až po Love Islandu.

Věřím, že jsem vyhrál díky svým stabilním výkonům, ke kterým mi samozřejmě pomohl celý tým. A jsem jim za to moc vděčný.

Na závěr bych chtěl poděkovat celému Komárovu, že si mě vzali k sobě. Doufám, že jsem jejich důvěru splatil a že ji ještě budu splácet.