Třikrát získal toto ocenění hráč Vrchoviny, dvakrát Váš bratr. Je vidět, že jste s bratrem na Vrchovině populární. Čím to je?
Možná tím, že jsme přímo z Nového Města a víc se s diváky známe, jinak si to neumím vysvětlit.
Hrajete střední zálohu, gólů však moc nedáváte. Kolik jste dal na jaře a kolik za celou sezonu. Nehecuje Vás bratr, že mu tam padají góly více?
No několik poznámek utrousil, kdo ho zná, tak si to dovede představit . Na jaře jsem dal dva góly a stejně tak i za celou sezónu. Na podzim jsem hrál až od konce září kvůli zlomené noze, neměl jsem natrénováno a hrál jsem jen proto, že nás bylo málo. Je ale pravda, že gólů jsem nikdy moc nedával.
Hrál jste vždy střední zálohu, nebo jste zkoušel i jiné posty? V jaké kategorii a kde se Vám nejvíce líbilo.
Hrál jsem úplně všechny posty, jednu dobu jsem musel hrát i stopera, na podzim jsem zase hrál krajního obránce. Nejlíp se ale cítím ve středu zálohy, tam místo Vás běhá Rosťa Sodomka .
Bratr možná zamíří do Rakouska, co Vy? Máte nějaké nabídky, chtěl byste jinam, nebo zůstáváte jistě na Vrchovině?
Já zůstávám, nabídky ani žádné nemám. Mrzí mě, že odchází, navíc nejspíš není jediný. Jsem zvědavý, kdo vůbec přijde do přípravy. Na druhou stranu, když to nezkusí, tak si to může potom vyčítat.
Skončili jste nakonec třetí. Jste Vy osobně spokojen s Vaším výsledkem, hrou, nebo byste chtěl třeba divizi vyhrát a postoupit?
Je to super výsledek. Hlavně se nám daří vyhrávat doma, to je nejdůležitější kvůli všem lidem kolem fotbalu. Každý chce vyhrát soutěž, proto se to taky hraje, ale jestli bych chtěl hrát třetí ligu nevím, hodně by se muselo změnit.
Vrchovina vyměnila trenéra, myslím, že to pro Vás hráče bylo nečekané. Přece jenom jste byli jedním z nejlepších celků divize. Nebo jste o tom věděli už dříve? Jak výměnu vnímá kabina?
Dozvěděli jsme se to z novin, to bylo zvláštní. V kabině to každý vnímá jinak, každý na to má svůj názor a nechtěl bych za někoho mluvit. Já bych chtěl Markovi (Štukhejlovi – pozn. redaktora) poděkovat, věnoval tomu spoustu času.
Bratr nám neřekl žádnou veselou historku z kabiny, z fotbalu. Spousta jiných vítězů to zvládla. Napravíte bratrovu reputaci a povíte nám nějakou?
Se mnou byla vždy větší sranda. Jednou jsme jeli v zimní přípravě hrát přátelák do Chrudimi, a když jsme tam přijeli, začala sněhová vánice. Fotbal neměl žádnou úroveň, protože na hřišti bylo deset čísel sněhu. Tomáš Dvořáček nám tenkrát nadával, co jsme to sebou přivezli za počasí, že u nich nikdy nesněží a že na to nejsou zvyklí. A od té doby nás tam radši nepozvali.