Respekt, slušnost a férové jednání nic nestojí a člověku se většinou vrátí zpátky, říká o svém nastavení Lukáš Čejka

Popravdě si nevybavuju, že bych někdy dal dva góly rychleji, jestli jsem někdy dal více gólů (směje se). Hlavně jsem rád, že se nám povedl takový vstup do zápasu. Vycházelo nám prakticky všechno, na co jsme sáhli, a právě ten začátek podle mě utkání hodně ovlivnil.

Asi bych lhal, kdybych řekl, že to pro mě byl úplně obyčejný zápas. V tom klubu jsem strávil pár sezon, znám tam spoustu lidí a člověk se chce vždycky ukázat. Na druhou stranu motivaci mám stejnou proti každému soupeři – pomoct týmu k vítězství.

Myslím, že rozhodovala především vyrovnanost a schopnost zvládat těžké zápasy. Chotíkov si dokázal udržet stabilní výkonnost a ztrácel minimum bodů. My jsme měli kvalitní tým, ale některé zápasy jsme si zkomplikovali sami a právě tyhle ztráty nás nakonec stály boj o první místo.

V Křimicích se teď vydali trochu jinou cestou a do týmu přicházejí mladší a kvalitnější hráči, kteří mají ambice a jsou kvalitnější fotbalisti. Je to naprosto přirozené a já to respektuji. Zároveň jsem si ale uvědomil, že už nechci fotbalu obětovat celý víkend a veškerý volný čas. Fotbal mám pořád strašně rád a chci ho hrát naplno, ale zároveň chci mít více času pro rodinu a přítelkyni. Priority se postupem času trochu mění a v současné chvíli mi tohle nastavení dává největší smysl.

Pro mě je to jedna ze základních životních hodnot. Ať už ve fotbale, v práci nebo v osobním životě. Respekt, slušnost a férové jednání nic nestojí a člověku se většinou vrátí zpátky.

Ve fotbale člověk nikdy neví, co přinese budoucnost. Nějaké nabídky se občas objeví, hlavně vždy po skončení sezony nebo o zimní pauze (směje se). Ale v tuhle chvíli se soustředím hlavně na dokončení sezóny v Křimicích. Co bude dál, se teprve uvidí. Navíc i B tým by mělo v nové sezoně posílit několik našich mladých a nadějných dorostenců, kteří už i teď nastupují za A tým.

Jedna omluvenka už se objevila, nechci úplně jmenovat, ale je to ten, který si dokopnou tradičně umí užít opravdu na maximum a potom ani neví, kde bydlí (směje se), takže tam asi úplně překvapený nejsem (směje se). Ale mám trochu obavy i o některé další kluky. Tipoval bych, že nás v neděli nebude úplně málo bojovat nejen se soupeřem, ale i sami se sebou. Největší strach mám asi o našeho týmového “Netopýra”. Ten bývá na podobných akcích také ve svém živlu, takže jsem zvědavý, v jaké formě se na poslední zápas sezóny objeví.