"Trénovat začnu až tak po pětapadesátce, až to budu potřebovat," říká bratr Karla Poborského, Roman

Děkuji všem mým fanouškům, kteří mi poslali hlas. Jsem rád, že ve svých osmačtyřiceti letech mohu hrát. Mám radost z každého vstřeleného gólu či přihrávky a je mi ctí, že jsem k tomu všemu byl zvolen hráčem kola.

Jak je u nás v klubu tradicí, přispěji do kasy.

Stráž přijela bohužel jen v deseti hráčích a k tomu se při rozcvičování ještě jeden zranil, takže nastoupili v devíti. Takové zápasy nemám rád, protože soupeř se postaví na velké vápno a jen odkopává, taková hra podle mého názoru nestojí za nic. To se potvrdilo, protože celý první poločas jsme jen dobývali branku. Měli jsme asi 15 střel, z toho se naštěstí 2 ujmuly a skončily v síti. V druhém poločase už Strážským docházely síly, takže jsme přišli k několika šancím, kdy se mi podařilo vstřelit 3 góly.

S Dešnou se nám tradičně docela daří, takže očekávám vítězství, které naznačuje již postavení Dešné v tabulce.

S fotbalem jsem začal v 7mi letech, ale na hřiště jsem chodil od malička s mým tátou, který hrával za Třeboň. Hrával jsem za třeboňské žáky s mým o něco slavnějším bratrem Karlem. Pamatuji si, že jsme vyhráli i přebor Jihočeského kraje. Pak jsem přešel do dorostu Třeboně, kde si mě vyhlédlo Dynamo České Budějovice a tam jsem hrál první ligu. Po dorostu jsem přešel zpět do mužů do Třeboně. Pak jsem byl znovu na zkoušce v Dynamu, ale bohužel jsem se v té době zranil a nevyšlo to. Hrál jsem ještě asi 2 nebo 3 roky za Třeboň a pak jsem odešel do Rakouska, kde jsem hrál 16 let. Odešel jsem kvůli obrovské korupci zdejších rozhodčích, kdy se už před sezonou vědělo, kdo spadne a kdo postoupí, což mi velmi vadilo. V Rakousku jsem se s něčím podobným za celých 16 let nesetkal. V mých 42 letech jsem se vrátil z Rakouska do Lomnice nad Lužnicí, tam jsem hrál 2 roky a další 2 roky jsem hrál v Suchdole nad Lužnicí. Kariéru ukončím v Novosedlech nad Nežárkou, kde se mi moc líbí a je tu skvělá parta.

Vysloveně oblíbený klub nemám, když už, tak držím palce Slavii, které se ale v posledních letech moc nedaří. Ze zahraničních klubů mám rád Barcelonu. Nemám ani vyhraněný vzor, ale Messi a jeho kreativita se mi líbí tak, že jsem po něm dokonce pojmenoval jednoho z našich psů :-).

Nejlépe se cítím v záloze, ale můžu hrát kdekoli. Stačí mi, když jsem na hřišti.

Na tréninky bohužel nemám čas, protože mně časově velmi vytěžuje kavárna a bar, který s manželkou provozujeme. Takže jezdím jen na zápasy. Trénovat začnu až tak po pětapadesátce, až to budu potřebovat :-).

Teď v mužstvu vládne dobrá atmosféra, protože se nám daří. Vyhráli jsme 6 zápasů a třikrát jsme prohráli. V prvním kole jsme prohráli se Staňkovem, který jsme trochu podcenili. Prohráli jsme také se silnými soupeři Studenou a Strmilovem, byly to remízové zápasy, v obou případech jsme hráli dobře, ale bohužel jsme podlehli.

Mám čistě sportovní koníčky. Jedničkou je u mně fotbal. V zimě hraju podnikovou ligu v hokeji. Rád si i zalyžuju, zahraju tenis nebo bowling.

Váš portál sleduji pravidelně. Jsem moc rád, že něco takového vzniklo. Opravdu se mi moc líbí.