V zápase se Lhotou jsi gólem rozhodl ne úplně ideálně vyvíjející se utkání. Co stálo za tím, že jste s posledním týmem tabulky měli takové trable?
Kluci ze Lhoty přijeli s dobrým týmem, navíc jsme hráli brzo o deseti lidech a zápas pro nás byl náročný. O to víc si vítězství ceníme.
Béčko nakonec končí podzim na děleném prvním místě. Panuje spokojenost s tím, že do jara budete vstupovat bez jakékoliv ztráty?
Spokojenost určitě panuje. V béčku se zapojilo i několik dorostenců a chceme, aby se zapojovali pravidelně, přeci jen je to dospělý fotbal a některé věci oproti U19 jsou tam jinak a je dobře, že si to kluci vyzkouší.
Mimo hraní za béčko na Sencu ještě k tomu trénuješ áčko a i dorost U19. Kde se v tobě bere tolik chuti do fotbalu? Stíháš při takové vytíženosti vůbec do všeho dávat maximum?
Chuť je stále, stále je co zlepšovat, stále je na čem pracovat. Jsem zvyklý dělat fotbal celý den už od mala, takže bych byl spíš nesvůj, kdybych měl fotbalu méně. Maximum tomu určitě dávám, ale jestli moje maximum je dostatečné, musí posoudit někdo jiný. Z mého pohledu se to zatím zvládá, ale náročné to samozřejmě je.
Tím, že na Sencu zastáváš hodně rolí se nabízí otázka, zda souhlasíš s tím, že by se osobní záležitosti neměly mísit s těmi klubovými. Navíc, když ještě mohou mít vliv na výsledky týmu. Stalo se ti někdy něco takového, co by mohlo tvůj tým, potažmo klub jako takový, potencionálně ohrozit?
Tato je otázka je určitě od Pavla Řezáče, trenéra brankářů u A mužstva (možná už bývalého). Kdo ho zná, ví, že je těžké ho občas pochopit, takže nevím, na co otázkou narážel. Každopádně souhlasím a nestálo.
Když malinko navážu otázkou z publika. Preferuješ spíše ženy s vyrýsovanými břišáky, co nevynechají fitko nebo raději krev a mlíko?
Preferuji ženy obecně, ale teď jsem zamilovaný do mojí fenky Honey, takže na ženy není prostor.
Zpátky k čistě fotbalovým věcem. V minulosti jsi trénoval i s A-týmem Viktorie Plzeň. Máš nějaký zážitek nebo historku, na kterou z té doby jen tak nezapomeneš?
Určitě mám, ale úplně se nehodí, aby byla takhle veřejně řečena, bohužel.
Rovněž ses objevil i v mládežnických reprezentacích. Jaká byla na takto časově kratších úsecích pospolu parta mezi hráči hrajících v klubech ve většině případů proti sobě?
Parta se tvořila postupně. První dva, tři roky nás tam bylo jen pár, co jezdilo na každý sraz a hodně hráčů rotovalo, takže jsme spíše měli takovou menší partu v pár hráčích. A popravdě jsem ani na repre nejezdil rád, ale v U18 se kádr ustálil a parta byla skvělá. To, že jsme každý z jiného klubu, se vůbec neřešilo.
Slyšel jsem, že ve světě velkého fotbalu přeješ Arsenalu. Kdy se dočká vysněného titulu?
Fandím Arsenalu přes 20 let a bohužel nemůžu přestat, i když jsem kolikrát chtěl. Titul už tak 15 let neřeším a nehodlám se tím zabývat ani teď. Počítám s tím, že titul slavit nikdy nebudu, jsem s tím smířený a fandit budu dál.
Pozápasová otázka. Kdo za to umí po vyhraném (nebo vlastně jakémkoliv) zápase v hospodě nejvíce vzít a podle čeho tak usuzuješ?
V A mužstvu těch adeptů je víc. Jmenovat budu Esa (Martin Nový). Tomu jsem chtěl dokonce domluvit, že oslava po zápase není ta nejdůležitější věc na světě, ale vůbec nechápal, o čem to mluvím a pokračoval v pití, tak jsem to vzdal.
Před časem sis prý musel dělat nové doklady. Co se stalo? Mělo to něco společného s předchozí otázkou?
Vlastně mělo...Dal jsem ledvinku s doklady a dalšími věcmi Lukášovi Vacatovi, protože jsem si mylně myslel, že je zodpovědný a že moje věci u něj budou ve větším bezpečí než u mě. Bohužel jsem se spletl a byl jsem alespoň rád, že jsem našel Vaciho. Doklady jsem už nikdy neviděl, Vaciho bohužel vídám dál skoro každý den. Už jsem mu odpustil, ale každou přípravu si na to vzpomenu a nějaký běžecký bonus dostane, taky ho dost potřebuje...