Výsledek je zásluhou celého týmu, říká Ondřej Souček po sedmigólové demolici

Milevsko se baví fotbale a druhým hráčem kola v řadě se stal Ondřej Souček, který proti Rudolfovu vstřelil dvě branky.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Ondřeji, gratuluji k vítězství v anketě o hráče kola. Co na to říkáš?
Děkuju moc. Výhry v téhle anketě si nesmírně vážím a jsem rád, že se mi povedlo podat takový výkon, abych se vůbec objevil v nominaci. To, že jsem vyhrál, je samozřejmě zásluha spoluhráčů, kamarádů a rodiny, a tímhle bych jim chtěl poděkovat.
Kdo myslíš, že ti zaslal nejvíce hlasů?
Nejvíce hlasů mi podle mě poslali spoluhráči, zejména Adam Kotrba, pro kterého jsme bojovali minulý týden ve stejné anketě, a tím, že ji vyhrál, dělal všechno pro to, aby mi předal vítěznou štafetu. Nesmím zapomenout na Vojtu Neužila, který si dává budíky každou hodinu, aby mohl hlasovat. Poděkování posílám i do barbershopu Kňour v Písku, kteří se také činili. Poslední díky posílám Jirkovi Matouškovi, který obvolal celé Dolní Bukovsko, aby pro mě hlasovalo.
Utkání proti Rudolfovu se proměnilo v demolici, ve které jste zvítězili poměrem 7:0. Odpovídá výsledek průběhu utkání?
Do utkání jsme chtěli nastoupit stejně jako do těch předchozích, a to se nám povedlo. Hned od začátku byla vidět naše aktivita a dravost po vítězství. Soupeře jsme dle mého názoru přehráli ve všech ohledech, a i když výsledek se zdá být až moc krutý, byl zcela zasloužený. Jsem rád, že zápas skončil takovým rozdílem, protože čím víc gólů vstřelíme, tím se zvedá celková nálada a pohoda v kabině. Ne že bychom si tím něco dokazovali, ale je hezké, když se takhle daří. To nás ještě více nakopne k lepším výkonům.
Ty sám jsi vstřelil v utkání dvě branky. Mohl bys je prosím popsat čtenářům?
Obě branky byly poměrně podobné. V obou případech šlo o hezké kombinace přes naši pravou stranu. U prvního gólu jsem viděl v náběhu Kasu, který unikl na křídle a centroval pod sebe do vápna, kde našel Jardu Hadáčka. Ten výborně udržel balón, posunul mi ho na velké vápno, a já po ideálním doteku zakončoval přibližně z penalty levou nohou do levé šibenice. A bylo co slavit. U druhého gólu šlo opět o akci přes pravé křídlo, kde se po hezké přihrávce našeho beka Tomáše Picha uvolnil znovu Kasa a z rohu hřiště dával rychlý balon pod sebe opět na vápno. Mně už nezbývalo než zakončit po zemi k pravé tyči.
Která z nich byla z tvého pohledu cennější
Cennější branka byla určitě ta první, kterou jsem navyšoval skóre na 3:0, takže to pro nás znamenalo uklidnění a větší jistotu. Dodala nám ještě větší klid do zápasu. Navíc jsem trefil svou slabší nohou a rovnou do šibenice, takže za takové „ukopnutí” jsem hodně rád.
Teď se přesuneme ke tvé kariéře. Jak vzpomínáš na své začátky?
Na své začátky vzpomínám jenom v dobrém. Děda mi tehdy dal na výběr – buď budu držet hokejku, nebo si obuji kopačky. Jsem rád, že jsem si vybral druhou možnost. Už od malička nás vedl trenér Jirka Stejskal, který s námi prošel většinou kategorií. Jemu, nejen já, ale i většina kluků vděčíme za to, co nás dokázal naučit.
Začínal jsi tady v Milevsku, následně došlo na tvůj přestup do Písku. Proč jsi přestoupil zrovna tam?
Ano, je to tak. Nějaký čas jsem působil i v Písku v mládežnických kategoriích. Přestupoval jsem tam společně s klukama, se kterými jsem tehdy hrál. To byl asi hlavní důvod, a samozřejmě jsem chtěl zkusit i vyšší úroveň fotbalu.
Máš nějaký oblíbený moment z tamního působení?
Oblíbených momentů tam byla spousta. Vyzdvihl bych asi všechna soustředění, na která jsme s týmem jezdili. Partu jsme tam měli skvělou a vždycky to s nimi byla sranda
V roce 2016 došlo k návratu do Milevska. Kdo měl na tomto přestupu největší podíl?
Největší podíl jsem na tom měl asi já sám, jelikož jsem už nechtěl působit v Písku. Důvodem byl odchod většiny mých spoluhráčů z Milevska, kteří se přesouvali do jiných týmů. Nechtěl jsem nikam dál jezdit a neměl jsem ambice fotbalem se živit, takže mi to nedávalo smysl. Taky jsem nechtěl přestupovat na jinou školu, což ostatní museli. Vrátil jsem se do Milevska a udělal jsem dobře. V dalších letech jsem tam několikrát vyhrál krajský přebor a trenéři mě brali i do starších kategorií, což mi vyhovovalo a dodalo sebevědomí.
Chtěl bys v Milevsku dohrát svou kariéru, nebo bys rád ještě někam odešel?
Myslím, že slovo „dohrát” je v mých letech ještě silné slovo, ale určitě bych rád v Milevsku zůstal. Už jen kvůli tomu, jakou máme partu. Většina týmu jsou kluci, se kterými jsem odcházel právě do Písku, a teď jsme se tu všichni sešli. A jestli bych někam odešel? To by musela přijít nabídka třeba od pražské Slavie, protože s naší aktuální formou a ambicemi by nechtěl odejít nikdo.
Teď už se přesuneme k víkendu. Na co bude důležité se připravit pro utkání s Třeboní?
Nejtěžší asi bude se adaptovat na trochu jiný fotbal, než jsme hráli v minulých dvou kolech, protože Třeboň patří mezi kvalitnější soupeře a nenechá nám nic zadarmo. Mají kvalitní útok, a proto budeme muset být vzadu hodně pozorní, což nám ale nedělá problém. Jsme vzadu důslední a zodpovědní, což odpovídá i počtu obdržených gólů. Připravujeme se zápas od zápasu a věřím, že na Třeboň budeme připraveni tak, abychom si odvezli tři body.
Poslední otázka. Máš ještě nějaké jiné koníčky?
Jiné koníčky určitě mám. Patří k nim hlavně plážový volejbal, který chodíme hrát v létě s klukama z týmu.

Autor: Václav Plachta

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.