Překvapilo tě vítězství v anketě? Víš, komu vděčíš za největší podporu?
Ano, překvapilo. Vím, náš tým hlasoval napříč kategoriemi snad až do mladší přípravky. Také hlasovala hojně rodina a kamarádi z Liberce, dokonce se zapojili i moji spolužáci z gymplu. Všem jsem jim moc vděčný a děkuju jim za hlasy.
Na Košutce jsi měl premiéru mezi dospělými. Kdy ses o tom, že budeš chytat, dozvěděl?
Nejlepší bylo, že jsem se do brány dostal náhodou, jelikož naše jednička je již déle zraněná a druhý brankář se zranil na předzápasovém tréninku, takže vyšla loterie na mě, v což jsem ani nedoufal.
Cítil jsi nějakou nervozitu? Přeci jenom jste čelili kvalitnímu protivníkovi.
Na nervozitu nebyl moc čas a já se cítil sebejistý i díky rannímu zápasu dorostu. Navíc jsem se dozvěděl, že je Košutka B druhá, až po zápase při pohledu na tabulku, do té doby jsme nevěděl, jak silný soupeř proti nám stojí. Nervozita na mě trochu padla, až když jsme inkasovali, protože jsem věděl, že soupeř má ještě dost času vyrovnat, ale naštěstí jsme si pak už závěr pohlídali.
Nakonec z toho bylo překvapivé vítězství a k čistému kontu ti chyběl jeden zákrok. Jak jsi utkání a svůj výkon viděl?
Utkání bylo dynamické a hra bavila. Náš útok pracoval výborně a vytvořili jsme si pár dobrých šancí, ze kterých nakonec padly 2 góly. Zvítězit se nám podařilo i díky naší stoperské trojici, která fungovala perfektně. Já byl již rozchytaný z ranního zápasu za dorost a využil jsem toho, že se mi i na dorostu dařilo, dokázal jsem navázat na dobrý výkon z rána a zlikvidoval jsem 2 tutovky.
Do Plzně jsi se dostal z Varnsdorfu, což je celkem kus cesty. Co tě zrovna sem na školu vedlo?
Chtěl jsem na školu, která je zaměřena na sport. A lepší školu než Sportovní gymnázium Plzeň jsem nemohl najít. Navíc je tu možnost studovat základy fyzioterapie a lidského těla a to je přesně to, co bych chtěl jednou dělat.
Roudná nepatří úplně mezi největší plzeňské kluby. Čím si vysloužila tvůj zájem o přesun právě do jejích barev a jak jsi tady zatím spokojený?
To sice nepatří, ale pomohla mi v době, kdy jsem nezažíval úplně nejlepší fotbalové období a dostal jsem se zde opět do formy. Navíc pan trenér Urbánek mi dal čas a pomohl mi, jak jen uměl, což dělá do teď, stejně jako zbytek vedení klubu. Dále je tu skvělá parta hráčů a to jak v mužích, tak i v dorostu a všichni si navzájem pomáháme, když se zrovna někomu nedaří.
Do týmu se v posledních měsících zapojilo více mladých hráčů z dorostu, kteří přibyli k těm starším zkušenějším. Jak si tyhle dvě věkové skupiny podle tebe v kabině rozumí?
Myslím že to týmu prospívá. Starší hráči přinášejí do hry zkušenosti, rozum a klid na míči. Mladí hráči zase trochu přímočarosti, ale hlavně dravost, rychlost a mají všichni chuť hrát. Co se týče kabiny po tréninku, tak se bavíme všichni nehledě na věk, občas jdeme pokecat i na malinovku vedle hřiště. Před i při zápase jsem jako mladý a méně zkušený hráč ticho a poslouchám rady starších a zkušených spoluhráčů a funguje to tak dobře. Starší nás mezi sebe přijali velmi dobře, což je super.
Jak probíhá tvá příprava na zápas. Gólmani bývají v tomto často specifičtí. Máš něco, bez čeho by ses před zápasem neobešel?
Začínám s přípravou už doma, kde si lehnu na válec a protáhnu záda, pak si dám pár kliků, dřepů, skočím si přes švihadlo a až potom jedu na zápas. Při rozcvičce jsem sám až do střelby, projdu si vápno a potom si protáhnu dynamicky celé tělo, hlavně třísla a ruce. Chvíli před výkopem musím obejít tyčky a začarovat na poločas bránu, potom si párkrát bouchnu pěstí do rukavic s hlubokým nádechem a výdechem. Jakmile něco z toho vynechám, nehraje se mi pak dobře. Stalo se mi to jednou a od té doby si na to dávám veliký pozor, stálo nás to totiž zápas.
Kdybych sis mohl zatrénovat s jakýmkoliv světovým fotbalovým brankářem, kdo by to byl?
Jednoznačně Petr Čech. Je to nejlepší brankář české fotbalové historie a jeden z nejlepších na světě. Navíc je to můj idol a líbí se mi jeho styl chytání i to, že se nikdy nevzdával.
Blíží se fotbalová pauza a s tím i místo fotbalu více volného času. Co máš v plánu a zároveň se na to v zimní přestávce těšíš?
Sice se blíží pauza, ale můj plán je nepolevit v tréninku a makat na sobě i přes zimu. Potrénovat fyzičku, ale i chytání doma, na což mám opravdu hodně prostoru, takže zahálet nebudu. Zároveň se těším na to, že s bráchou a tátou vyrazíme na hokej, když budu teď častěji doma a budeme chodit na Bílé Tygry velmi často. To jediné se asi změní a na to se opravdu moc těším.