Viktor Kadlec: V sezoně se nám dařilo podle mého nad očekávání a to jak výsledkově, tak i bodově

Teprve je to druhý týden od konce soutěže, takže zatím jen odpočívám. Hodně si tohle letní volno užívám, jelikož přes zimu hraju futsal, takže tu zimní pauzu zase takovou nemám.

Přípravu začínáme začátkem třetího týdne v červenci.

V Roudném jsme za mého působení soustředění nikdy neměli. Máme domluvené tři přáteláky a následně nám rovnou i začíná soutěž. Navíc hrajeme dvakrát v pátek, což je taky super.

Už jsem to říkal před sezonou, že jsme žádný určený cíl neměli. Samozřejmě jsme ale chtěli být co nejvýše a mým osobním cílem bylo skončit do třetího místa. Myslím si totiž, že na této úrovni máme kvalitu. Před sezonou, po několika přátelských utkáních, jsem věděl, že to není takový výkonností skok mezi soutěžemi. V sezoně se nám dařilo podle mého nad očekávání a to jak výsledkově, tak i bodově. Hlavně jaro se nám povedlo, kdy jsme ztratili pouze s Protivínem.

Myslím si, že oproti ostatním týmům máme výhodu v šířce v kádru. Zároveň máme i velmi kvalitní lavičku náhradníků. Jsme hodně mladý tým, takže v hodně zápasech jsme dokázali soupeře přeběhat a fyzicky jsme to byli lépe. Dávali jsme také spoustu gólů, což je též naše silná stránka.

Myslím si, že na nové spoluhráče si zvyknete relativně rychle, takže to, že jsme spolu hráli v Dynamu, nehraje až takovou roli. Určitě je to ovšem velká výhoda jak do party, tak například v zodpovědnosti vůči tréninkům a zápasům. Na tréninky se totiž scházíme v hojném počtu a není to jako u některých jiných týmů, kde na tréninky chodí například jen v pěti hráčích.

Určitě mě to nemrzí, ale radost by mi to určitě udělalo. Aspoň by se i nikdo nemusel ptát, jestli nebyla šance ty dva zbylé góly dát. (smích)

Hezčí by bylo být určitě prvním, protože druhý je ten, co prohrál. (úsměv) Nehraje to ale pro mě zase tak velkou roli, jestli jsem byl druhý, nebo osmý. Radost mi to ovšem jednoznačně udělalo.

Futsal mě hodně baví a cesta za titulem byla hodně podobná té fotbalové. Žádný cíl jsme popravdě neměli a sezona předtím se nám moc v lize nepovedla. Naopak se nám ale povedl pohár, kdy jsme přešli přes dva ligové týmy a na následný boj s Chrudimí dorazilo hodně diváků, což bylo parádní. Před letošní sezonou jsme si jako každý rok říkali, zda budeme v nějaké celostátní soutěži vůbec pokračovat. Nakonec jsme se dohodli, že ano. Na začátku se nám z prvních pěti kol nepovedly dva, nebo tři zápasy a pak už to začalo šlapat. Titul jsme si nakonec zajistili v domácím zápase v předposledním kole, kdy shodou náhod náš soupeř v boji o titul z Kladna dostal gól v poslední vteřině zápasu a s Bohemians pouze remizoval. Vůbec jsme to před začátkem, ani na začátku průběhu nečekali, že bychom zvítězili.

To už je samozřejmě lepší, než to druhé místo ve fotbale. (smích) Radost z toho určitě mám, ale větší je jednoznačně ten týmový úspěch. My jsme popravdě úplní hobíci. Netrénujeme a scházíme se tak, jako kdyby si nějaká parta kluků šla u nás ve městě zahrát na betonce. Jdeme si hlavně zahrát, protože nás to všechny baví. Obrovský kredit si ale zaslouží náš trenér a manažer Radim Staněk, který má všechno na starost. Obdivuji, jak to všechno zvládá.

Určitě mě tento pohled fanoušků těší. Nikdy jsem ale jak divizi, tak ČFL nehrál, takže nevím, jestli bych na to měl. Nějaké menší nabídky byly, i tak jsem ale rozhodnutý zůstat v Roudném.

Ta parta je tady skvělá a krajský přebor je ještě taková ta soutěž, kterou člověk může hrát, když se chce fotbalem hlavně bavit. Vzdálenosti mezi týmy jsou také přijatelné. Člověk tím cestováním sice stráví spoustu času, ale pořád to je lepší, než jezdit nějakou celorepublikovou soutěž. Kvalita by sice mohla být lepší, ale určitě to vyměním spíše za to pohodlí.