ROZHOVOR S HRÁČEM KOLA - děkuju klukům, že si občas mohu zajít zachytat a vyhrát zápas, říká hráč 14. kola, Lubor Slezák

Ano, jsem a velmi děkuji všem za hlas. Nenapadlo by mě, že se do nominace vůbec dostanu.

Měl jsem štěstí.

K fotbalu mě přivedl můj starší bratr Daniel Slezák, který rovněž hraje za SK Tuněchody. Výstižnější výraz než přivedl je spíše donutil. Co by starší bratr mě míval na starosti. Hrát fotbal a hlídat mě, to moc nešlo dohromady. Tak mě také přihlásil na fotbal.

V šesti letech jsem začal hrát za SK Tuněchody zřejmě na pozici obránce. Protože jsem byl líný, neběhavý a často se mi nelíbily výkony našich brankářů, rozhodl jsem se, že půjdu do brány. Tam jsem nemusel běhat a navíc mě to začalo bavit. V 13 letech jsem přestoupil z Tuněchod do AFK Chrudim, kde jsem byl do konce staršího dorostu. V AFK jsem poznal gólmanského trenéra pana Karla Fuchse. Poté jsem se vrátil do Tuněchod a kromě půlročního působení v Moravanech jsem byl neustále v Tuněchodech. Paradoxem mého hostování bylo, že sestoupily nejen Moravany, ale i Tuněchody. Docela často mi to kluci v kabině připomínají. Během hráčské kariéry jsem vyzkoušel i post obránce, kde jsme hráli společně s bráchou na krajních postech.

Za SK Tuněchody již pravidelně nehraji. Kariéru jsem ukončil v roce 2015 po úrazu kolene. Zápal pro fotbal jsem přesto neztratil a v případě potřeby jdu velmi rád někdy vypomoct. Kluky z týmu mám rád, je s nimi zábava nejen v kabině, neustálé legrácky a pohoda se promítají do zápasů a také pozápasového posezení u piva a klobásky

Moji vášní je hokej, který hraju amatérsky už čtrnáct let. I k hokeji mě přivedl můj brácha. Nastupujeme spolu v obraně a hrajeme za tým Klofani v rámci soutěže KAHL. Dále hraji hokej mimo soutěž každé pondělí s partou přátel.

Pokud nedojde nabídka z Barcelony, už nikam přestupovat nebudu.

Mým největším fotbalovým vzorem byl výše zmiňovaný brankářský trenér Karel Fuchs. Tímto bych mu věnoval památku in memoriam. Z týmů fandím FCB.