České fotbalové prostředí je k poblití! Dan Houdek otevřeně o svém konci i disciplinárním trestu

Dane, děkuji, že jsi si na mě udělal čas. Všiml jsem si tvého vyjádření na sociálních sítích... Vyznělo to, jako bys z důvodu disciplinárního trestu po situaci z utkání v Hořovicích pověsil rukavice na hřebík. Je to tak?

Je to přesně tak. Peru se s tím poslední 2 roky, že je načase skončit. Cpu do sebe opravdu hodně peněz, abych vůbec mohl jít na hřiště a hrát fotbal, který miluju od kolébky. Jsem už na seznamu docenta Chládka pro kompletní výměnu kyčelního kloubu a ve chvíli, kdy mi kluci řekli o výšce trestu a hlavně důvodu, za co jsem ho dostal, jsem na skupinu napsal, že jestli to po odvolání nezmění, tak končím. Zamítli to jako bezdůvodné, tudíž si nebudu srát do huby a končím. Jsem lev a křivdu nebudu ve svém věku trpět.

Co se tedy stalo v Hořovicích? V zápise o utkání se můžeme dočíst úhel pohledu sudího. Tys to ale zažil, tak co se přesně stalo tvýma očima?

V 90. minutě za stavu 1:0 na mě střílel útočník Kalina z pár metrů. Chytil jsem to a seděl vzpřímeně s balonem mezi kotníky. Přilítl a přepálil mě přes obě nohy, že dodneška nechápu, že nejsem na vozíku. Strhnul jsem ho na zem, zaklekl a křičel na něj, jestli se nepo... Červená karta pro oba a nesmyslné zápisy pro oba. On, že mě kopnul do hlavy vsedě, a já, že jsem ho opakovaně udeřil pěstí do horní části těla. On dostal 2 zápasy a jeden mu odpustili, já dostal 10 a nechali to tak i přes to, že jsem si bral den dovolené a jel s Romanem Jedličkou na odvolací komisi. Přes video a whatsappovou komunikaci s hráčem Kalinou, který se jako frajer sám Jedlovi ozval, omluvil se a potvrdil, že to není pravda, mi nechali trest, který znamená stop do půlky září.

Hráči Kalinovi i tak děkuju. Asi jako jediný z Hořovic bude patrně normální frajer, zbytek, co řval po zápase, to je na klec pro opice. Nemáte důkazy, nemáte svědky, nikdy se to nestalo, ale odsoudíte hráče a zakážete mu dělat ve svém volném čase to, co miluje. To je český fotbal. Alespoň už chápu, proč se brečí, proč v českém fotbale nejsou lidi. V systému, kde můžu říct o předsedovi jakékoli komise, že je pedofil, nemám na to důkaz a 100 lidí z jeho okolí potvrdí, že to není pravda, tak protože jsem to řekl a potvrdí mi to sekuriťák z Lidlu, tak se to musí brát jako hotová věc. Systém k poblití.

Jsi z toho pořád hodně vykolejený. Říkáš, že Josef Kalina se s tebou/vámi spojil a v podstatě byl nápomocen k vašemu boji o snížení trestu. To je od něj férové, pokud to viděl stejně.

Ano, před tímhle hráčem smekám klobouk. Sám se ozval a za to mu velmi děkuju. Psali jsme si na WhatsAppu, navzájem se omluvili. V téhle době a systému velká výjimka.

V zápise i v trestu pro Kalinu bylo uvedeno, že tě v sedě kopl do horní části těla (víme, že to bylo jinam), za což obdržel 2 zápasy a po jednom bylo prominuto. Ty jsi i s přispěním nějakých důkazů a komentářem Kaliny obdržel 10 zápasů bez prominutí. V čem si myslíš, že komise s předsedou Volfem viděla právě po těch předložených důkazech to, že jsi dostal takový trest, který nedostávají pomalu ani hráči v nejvyšší soutěži za strkanice, údery a podobně? Když si vzpomenu na situaci v derby pražských S před pár lety, tak pro Krejčího s Bořilem padly oproti tomuto celkem směšné tresty, přitom zde šlo rozhodně o horší incident.

Nedokážu to pochopit, ani nikdo v klubu. Dostal jsem 2 červené za celou kariéru, nejsem recidivista. Chorý dostane 3 za 3 měsíce za úder do vajec, flusání na Dweha a loket Sorensenovi do obličeje a dostane 6. Přijde mi to úplně postavené na hlavu. Jestli si někdo s někým skrze mě vyřizuje staré účty, budiž jim přáno. Dokazuje to malost a bezcennost toho prostředí. Opakoval bych se, už chápu, proč v českém fotbale nejsou lidi. Příběhů bych měl za těch X let s rozhodčími tolik, že bych mohl napsat knihu. Nechápu to a nechci toho být součástí. Fotbal je úžasný, miluju ho, ale to prostředí je vážně k poblití.

Psali mi z klubu, že jsme teď v půlce, jestli mohou zažádat o prominutí. Nevidím důvod. Moc děkuju šéfovi Kočímu a jeho synovi. Strašně mi pomohli s tím odvoláním a postavili se za mě. Stejně tak děkuju Romanovi Jedličkovi. Vyjma jeho geniálního řízení sociálních sítí se mnou jel na tu odvolací komisi. Přes všechna videa, komunikaci s Kalinou na WhatsAppu, co měl perfektně připravené, si s námi regulérně vytřeli prdel. Říkal jsem to hned, že právníkům, co se usmívají, nevěřím ani nos mezi očima. Všem zmíněným dlužím večeři.

Myslíš, že by v tom mohla být osobní zášť a teď byla možnost ti to vrátit?

Mám nějaké info, že nejde o mě. Ale to nemá cenu řešit. Vyřešili za mě dvouletý boj se zdravím, že jsem šel přes závit. Nikdo mi nebude nic bezdůvodně zakazovat. Jenom se mi potvrzuje můj celoživotní názor, že více lásky si zaslouží zvířata než lidi.

Viděl jsi i problém tehdy na hřišti, že to sudí napsal tak, jak to viděl – jak vůči tobě, tak Kalinovi? Přeci jen VAR není v této soutěži k dispozici. Nebo se s tím komise prostě měla vypořádat jinak v rámci dokazování?

Tím, že nejsem recidivista, nevěděl jsem, že mám vznést námitku do druhého dne. Nikdo mi to v klubu neřekl, tím pádem se bralo, že s tím souhlasím. I tak jsem čekal na odvolací komisi někoho alespoň se čtvrtkou mozku, kdo dá na jasné důkazy. Ale jak říkám. Beru těch 32 let velmi vděčně. Druhý den po tom rozsudku jsem jel na chalupu, sedl s pivem do vířivky a po počátečním vzteku jsem si uvědomil, jak můžu být rád za to, co je. V mém okolí se toho stalo tolik, že je zázrak, jak dlouho jsem u toho vydržel.

Zmínil jsi, že do sebe hodně investuješ, abys byl schopen nastoupit do zápasu. Dokážeš to přiblížit?

Od letní přípravy bych se nebál říci, že za plazmy do kyčlí, fyzio a léky, jsem utratil částku kolem 100.000,-Kč. Čili si ze svých peněz dotuju, abych vůbec mohl hrát, a zakážou mi to za lež. Díky, nepotřebuju. To jsou 3 víkendy na Aston Ville, které mi udělají radost.

To je docela pálka, na to udržet se v týmu na divizní úrovni a hlavně být zdravý. Předpokládám, že odměny v Rokycanech na toto rozhodně nedosahují. Vím o tobě, že více než fotbal, zápasy, nějaké sportovní cíle je pro tebe na prvním místě super parta. Takže jsi to dělal zejména pro ty lidi z kabiny? Aby ses s nimi dál mohl být?

Přesně tak. Parta byla to, proč jsem šel přes bolest. V Rokycanech bych pár kluků postavil na úroveň rodiny, v čele s kapitánem Herym.

Přemlouvají tě?

Trenér, kapitán Hery i boss Kočí. Zrovna mi nedávno psal, ať nelámu hůl, že dělají na odvolání.

Je tedy šance, že bys to ještě přehodnotil? Nebo už je vážně konec?

Nevím, kámo. Strašně mě to zklamalo. A nasralo.

Dobře, zkusme to trochu opustit a přejít na něco pozitivnějšího... Už jsi bilancoval? Co všechno jsi zažil ve fotbale, jakých úspěchů jsi dosáhl a koho všeho jsi díky fotbalu poznal?

Upřímně ještě ne. Ale jsem na sebe výjimečně pyšný a strašně vděčný. Poznal jsem díky fotbalu buď ty největší bezpáteřáky, jako např. Purkarta, ale zároveň našel úžasné charakterní a skvělé lidi typu Honza Hereit. Vydržel jsem 32 let, mám starty ve 2. lize. Ničeho nelituju. Zážitků mám na 5 životů.

Popiš mi tvou cestu. Spousta lidí o tobě ví, že jsi prošel Viktorií Plzeň, Domažlicemi, Tachovem, Rokycany. Ale to není vše, že? Pobyl jsi ještě v jiných klubech, ale zkus to vzít od začátku. Kdo tě k fotbalu přivedl, kde byly tvé první pády v bráně a jak ses dostal až do Rokycan?

V 5 letech mě brácha s tátou přivedli na Viktorku do Luční ulice, kde jsem zůstal až do starších žáků. Asi bohužel můj trenér byl zároveň můj třídní, jistý Šneberger, což je stejně odporná krysa jako Purkart. Z těchhle dvou je mi dodneška na zvracení, jen je vidím. Díky němu jsem odešel do dorostu Vejprnic pod pana Křena a Myslivečka a de facto od 15–16 chytal za starší dorost divizi. To byla škola jako řemen.

Po návratu do dorostu Viktorie jsme pod trenérem Krejčím udělali titul v U19 po 52 letech, to beru jako obrovský úspěch. V 17 jsem také poprvé chytal za B-tým v ČFL. V 18 přesun do A-týmu s půlročním hostováním v Čáslavi, kde mám 7 startů ve druhé lize.

Po vypršení tříleté smlouvy jsem odešel do Domažlic na tři roky, kde dva byly skvělý a poslední rok byl klasicky k poblití dělat dvojku ne kvůli výkonnosti, ale že málo skáču šipky do análu. Pak pohádka v Tachově, kde bych byl dodnes, nebýt Morgiho eskapád v kasinu, no a posledních 7 let v Rokycanech, za což jsem jim vděčný. Mám na co vzpomínat.

Jsi hodně přímý k hodnocení některých osobností. Máš asi hodně rád některé typy lidí, že?

Říkám, jak to je. Řekne ti to o nich každej.

Pěknou fotbalovou stopu za sebou na západě Čech necháváš. Troufnu si říci, že aktuálně zde na západě asi není v amatérských soutěžích zkušenějšího brankáře. Nepřemýšlel jsi někdy o předávání svých zkušeností mladší generaci?

Nikdy mě to nenapadlo. Vím to od mala, že po 30 letech chci volné víkendy. Navíc bych pořád pokračoval v českém systému "drž hubu a krok a když tě seřežou rozhodčí, chraň tě pánbůh se ozvat". To nedává smysl. Měl jsem teď několik víkendů, že v pátek skončí práce a mám volno do pondělí do 5 ráno. Po 32 letech labůžo.

Tomu rozumím. A třeba zkusit třeba jen krátké angažmá v zahraničí tě nikdy nelákalo?

Dost by mi dávalo smysl něco okolo Zwieselu, což mám z chalupy tak půl hodky, ale tím, že to vím takto s odstupem, je pozdě. Ani ne kvůli eurům, spíš se alespoň základy němčiny naučit.

Takže v zimním přestupovém období se můžeme těšit na fotbalový přesun do Zwieselu?

Ne, to byl jen nápad. Jezdíme skrz do Alp a hrál tam můj kamarád. Myslím spíš, že po těch desítkách let začnu cestovat a radovat se z maličkostí. Původně jsem byl strašně naštvaný, ale po 10 pivech sám na chalupě mi došlo, jaké jsem měl v životě štěstí.

Říkal jsi, že v Tachově jsi zažil fotbalovou pohádku. Zažil jsi tam, pokud vím, po dva roky třetí ligu. Zároveň dvakrát třetí kolo národního poháru a vždy jste vypadli až s ligovými týmy – jednou proti následnému vítězovi. Jak si na tyto zápasy pamatuješ?

Ano, jeden rok jsme byli 4 body od postupu do FNL, pak se Morgi zbláznil. Nejvíc vzpomínám na zápas s Viktorkou Plzeň, to je do smrti zážitek. Celý sestřih je na YouTube. První gól mi dal tenkrát Egon Vymrdlo Vůch, náš nynější "spoluhráč", a druhý pak Hořava až v 92. minutě. Obsypaný stadion lidmi, úžasné.

To věřím. V sezóně taková atmosféra asi normálně nebyla. Jestli jsem se dočetl správně, hrál jsi dvakrát v poháru proti Viktorii Žižkov – jednou za Tachov a jednou za Rokycany. V obou případech to skončilo remízou a výhrou na penalty. V obou případech druholigový tým. Taky cenné skalpy, že?

Upřímně bylo toho moc, nevzpomínám si. Vybavuju si za Domažlice poháry doma se Spartou nebo na Stínadlech proti Teplicím. Zážitky. Nejlepší asi proti ligovým Budějovicím v Domažlicích. Tam jsem si prověřil charakter a zavřel hubu všem těm debilům, co si mě do ní brali. Navíc mne tehdy kontaktovali sázkaři a nabízeli mi 10.000 eur, že pustím 3 a více gólů. Samozřejmě jsem odmítl, vychytal jsem remízu 1:1, pak penaltový rozstřel a dostal za postup 1.500 Kč. To kdyby náhodou zas nějakej charakterní pračurák z třetihor si mě bral do huby.

Máš jména z fotbalového prostředí, na které nikdy nezapomeneš, a to v tom pozitivním světle?

No, to bych na někoho zapomněl, kámo. Ale určitě pan Mysliveček, pan Michálek, Pavel Vajgl, trenér Dejmek a teď poslední rok trenéři Čakrt, Krejčí a Peleška. Z hráčů jednoznačně Honzové Hereit, Matas, Lecjaks, Turek, Péťa Mužík... Je jich spousta.

Když bys měl dnes potkat osmnáctiletého Dana Houdka, který právě podepisuje smlouvu ve Viktorii Plzeň, co bys mu řekl?

Těžká otázka. To je jediná věc, ne ve fotbale, ale v životě, kterou bych změnil. Díky zkušenosti s bývalou přítelkyní vím, že se mám vysrat na lidi a dělat věci jen kvůli sobě. Snažit se všem pomoct a vyjít vstříc je nesmysl. To asi jediné. A všechny peníze bych cpal do zvířat, ne do lidí. Ve fotbale bych neměnil nic.

Chceš cestovat. Máš už za sebou řadu zajímavých míst. Co ti utkvělo v hlavě a kam by ses rád podíval?

Bylo toho dost. Seychely, Srí Lanka, Bali, Amerika, Mexiko, Norsko za polárním kruhem, Kypr, Anglie asi 10x, Španělsko, Itálie, Chorvatsko, Kapverdy, Rakousko, Německo, Švýcarsko. Všechno bylo super. Ještě potřebuju Nový Zéland a Japonsko, pak můžu umřít. Teď na to bude čas.

Máš něco, co bys chtěl ještě otevřít, říci, prezentovat?

Jak jsem říkal, přes počáteční vztek jsem se pak uklidnil a uvědomil si, jaké jsem měl štěstí. Od áčka Viktorky doteď pět bývalých spoluhráčů spáchalo sebevraždu, jeden se zabil na motorce a jeden zemřel ve 32 letech, když byla jeho paní v 8. měsíci těhotenství. Bylo by ubohý brečet, že svět není fér. Mám krásný život. Děkuju fotbalu, děkuju těm málo dobrým lidem a nakonec děkuju i sám sobě a hlavně, mamince a tatínkovi. DH1