Táta nás vždy ve fotbale podporoval, říká Tomáš Kolbábek

Ahoj, v první řadě děkuji za gratulaci. Na úvod bych řekl, že výsledek 0:0 neodpovídá dění na hřišti. Celý zápas jsme Ujčov tlačili, dostávali se do jejich pokutového území a ohrožovali jejich bránu, bohužel vždy neúspěšně. Místy byl zápas i trochu vyhrocený, každopádně to k našim utkání, ještě k tomu v takovém derby, patří.

Myslím, že po návratu do Věchnova to bylo ZATÍM moje nejlepší utkání. Snažil jsem se hodně zapojovat do útoku a pomáhat klukům vytvářením šancí. Každopádně pořád se na to pozici krajního záložníka tak trochu hledám, přece jenom jsem celý život strávil buď v bráně, nebo na pozici stopera. Jediné, co mě mrzí je, že jsem nedal gól, který bych věnoval mému strýci, Milanu Neugebauerovi, který nás minulý rok v říjnu bohužel navždy opustil.

S Radostínem to rozhodně nebude jednoduché. Uspokojí nás jedině výhra! Minimálně 10:0.

K fotbalu mě dovedla dá se říct celá naše rodina. Nejvíce se však o moji fotbalovou "kariéru" zasloužil můj táta, který nás společně s bratrem vždy podporoval a udělal pro nás první poslední. S fotbalem jsem začínal ve Věchnově, ze kterého jsem následně přestoupil do Nedvědice, kde jsem strávil nejhezčí roky a zažil úžasné momenty mého fotbalového života, jako například postup do dorostenecké divize po boku mého bratra. Teď jsem zpět ve Věchnově, plný energie, ambicí a chuti vítězit.

Nejradši mám Lionela Messiho.

FC Barcelona a Věchnov.

Koníčků je více, např. fotbal, judo, karate, přátelé a svižná jízda v mé nadupané Fabii (smích).

Komedie, horory.

Svíčková od mámy a k pití Radegast 12.