Trenér Řehák mě učil fotbal, ale i disciplínu a vytrvalost, vzpomíná na své začátky Jan Hajný

Hráče kola jsem vyhrál hlavně díky klukům z kabiny, kteří hojně posílali hlasy. Zřejmě chtěli zvýšit stav společné kasy. (smích) Samozřejmě, že mi to lichotí a jsem rád, že nám to v kabině klape a máme dobrou partu. Kluci díky!

Zápas jsme začali aktivně, bohužel jsme dostali po naší chybě zbytečný gól z penalty. To nás ale naštěstí nesrazilo, rychle jsme se otřepali a vyrovnali na 1:1. Sice jsme dvakrát prohrávali, ale myslím, že jsme byli na tom herně a fyzicky lépe než soupeř a zaslouženě jsme zápas otočili.

Za to vděčíme trenérovi, který nás učí a nutí hrát kombinačně a neúnavně. Chodíme poměrně ve velkém počtu hráčů na tréninky a to se podepisuje i na naší hře. Máme mladé běhavé kluky a starší borce, kteří hru vyvažují svou zkušeností.

Popravdě jsem chtěl zůstat do konce „kariéry“ v Čičenicích. Podzimní část jsme zakončili doma vítězně právě proti Chelčicím. Vše šlapalo celkem dobře, ale zlom přišel v zimě. Neustálé rušení tréninků a nezájem kluků chodit trénovat. Tehdejší trenér Čičenic nás přišel přivítat na první trénink a pak jsme ho už neviděli. Hodně jsem se rozčiloval, protože potřebuji trénovat, hrát a být na hřišti. Jsem do fotbalu blázen a je to moje droga. V té době mi zavolal trenér Chelčic, pan Buchtele. Domluvili jsme se, že s Chelčicemi budu chodit trénovat. Po pár trénincích jsem podepsal přestup.

Tak nejvíce samozřejmě na FK Vodňany. To byla moje srdcovka a nikdy jsem si nepomyslel, že bych tam nedohrál a neukončil aktivní kariéru. Bohužel nesouhlasím a nelíbí se mi klubové nastavení okolo A týmu, tak jsem pro svůj klid odešel. Obrovské díky, ale patří do SK Čtyři Dvory, kde jsem hrál žákovskou ligu a následně i v dorostu. Dostal jsem velkou školu, co se týče fotbalu, ale i výchovy. Vedl nás Vlastimil Řehák, což byl přísný, ale férový trenér, kterého jsem měl jako svého druhého tátu. Byl jsem mladý ve velkém městě bez rodičů. Trenér Řehák mě učil fotbal, ale i disciplínu a vytrvalost. Hlavně vytrvat a makat, i když se mi nedařilo. Makat víc než ostatní a přidávat si navíc. V tomto je stejný, jako můj táta. Oběma vděčím za to, že jsem u fotbalu vydržel.

Pro mě byl velký úspěch to, že jsem měl štěstí na výborné trenéry. V úplných začátcích to byl pan Juraš ve Vodňanech, poté již zmiňovaný trenér Řehák a po návratu ze „Čtyráku“ v sedmnácti letech do Vodňan to byl pan Primus, který mě začlenil do A týmu mužů, kteří hráli Krajský přebor.

Ve Volyni je to vždy těžké a bojovné, ale věřím, že potvrdíme tři body a zvítězíme.

Mám sportovně založené rodiče, takže je jasné, že sport obecně. Nejvíce je to cyklistika, běhaní, posilovna, beachvolejbal a zimní sporty. Mimo sport je to má manželka s dětmi a budete se divit, ale mým koníčkem je i práce.