Trenér Aubrecht zpovídal svého svěřence Voláka. Vrátí se ještě mezi tři tyče do Radnic?

Myslím, že ještě asi úplně ne a tedy jsem se to snažil ututlat. Ale chápu, že by se mě po víkendu někteří trenéři ptali, jak to, že jsem po výsledku této ankety nebyl ani na soupisce. Takže je lepší to takto profláknout... Na zahraniční testy se těším a uvidím, zda se mi během těch deseti dnů povede přesvědčit tamní mecenáše, že pro ně budu dobrá koupě a Radnice za následný zisk postaví alespoň pětitisícový stadión, který ponese vaše jméno, trenére.

Docela i jo, protože jsem se těšil na to, jak budu součástí týmu, když jako teprve druhý tým v této sezóně dokážeme Jiskru porazit. Každopádně věřím, že to zvládnete i beze mě, jelikož Tomáš má taky formu jako hrom a je jedno, kdo z nás tam v rukavicích stojí!

Vůbec ne. Kdo radnický fotbal sleduje, ví, že jste mne povolal na výpomoc za tehdy tuším zraněného Tomáše ještě do 1.B třídy. Nevěděl jsem, zda vůbec budu po úspěšném postupovém ročníku v Radnicích pokračovat. Poté se Tomáš vrátil, já zůstal a už v 1.A třídě jsme se střídali. Myslím, že mezi námi není žádný velký výkonnostní rozdíl. Každý máme své silné a slabé stránky a kdybychom byli jedna osoba, nikdo by nás neprostřelil (směje se). Navíc je to pro nás pozitivní motivace se udržovat ve střehu, být stále ready a společně se připravovat na nadcházející zápasy s tím, že nevíme, kdo z nás do nich zasáhne. Snad se jen teď Tomovi nic nestane, aby do brány nemusel Štefan, protože ten by se stoprocentně hecnul, vychytal nulu a zamotal vám hlavu, kdo by chytal v následujících zápasech. A tři jedničky? To nemá žádný profesionální tým :)

Myslím, že nejsme jediný tým, který má zdravotní problémy a musí míchat se sestavou. Takže to nějak beru. Zatím jste vždy volil do obrany dobrá jména, která svou práci odvedla. Jen se bojím, že by jednou muselo dojít třeba na Éťu (Jan Esterka)...

Myslím, že to asi můj rekord bude. Úplně si nepamatuji nějaké žákovské kategorie, ale co se týče mužů, tak se mi většinou povede 1-2 penalty chytit. Jedinkrát jsem byl na třech, ale ano, čtyři je nejvíce. Ale nedošlo by na ně, kdyby se ta naše kopyta trefovala od začátku.

Já na to asi potřebuji více klidu, než abych byl nucen skórovat při "náhlé smrti". Takže spíše někdy ze začátku, nebo až když by nebylo na výběr. Možná by to dopadlo tak, že bychom druhý bod neměli a musel bych domácím hledat míč někde na Valíku.

Začínám doma stejně jako Éťa, a to nějakou chvilkou na záchodě. Jen pak už nemusím chodit během zápasu. A asi nejdelší tradicí, která mě provází už asi 10 let, je poklepání si na všechny tyče brány ve správném pořadí a na správném místě.

Ne že bych nás chtěl před sezónou podceňovat, ale absolutně jsem tomu nevěřil. Však jsme do kraje postoupili vlastně díky odstupujícímu Meclovu a lepšímu koeficientu vůči petřínskému béčku, které to odneslo tím, že mělo odehraný o jeden zápas víc a mělo dva body náskok. Jinak jsme vlastně byli třetí v 1.A třídě a ty nejtěžší zápasy nás vlastně čekaly. Takže jsme se hodně snažili, abychom si zajistili dostatek bodů hned na začátku soutěže právě tím nováčkovským elánem a podceněním od soupeřů. Poté to přerostlo v něco víc a pod vedením kvalitních trenérů, ve výborném kolektivu, kde vlastně nikdo nijak nevyčnívá, kde hrajeme kompaktně jako jeden tým, se snažíme hrát ten nejlepší fotbal, který umíme a snažíme se bojovat o nejvyšší příčky. Kdo by nechtěl pravidelně vyhrávat a psát historii radnického fotbalu, že?