Po dlouhé době zvítězil v anketě hráč Křimic. Víš, komu můžeš vděčit za hlasy?
Myslím si, že hlavní iniciátor byl určitě Bob Havel, kterej to rozposlal snad do všech mládežnických kategorií ve Viktorce, na trenérské skupiny a samozřejmě kluci z kabiny.
Jsi známý svými hlášky z filmů. Který je tvůj nejoblíbenější?
Oblíbených filmů mám spoustu a asi bych těžko vybíral ale je pravda, že zásobník hlášek mám pestrej a dokážu je ve správnej čas použít.
Jak jsi se vůbec ocitl v Křimicích. Co stálo za tvým přesunem?
Po mém konci v Rokycanech, který byl zapříčiněný vážným zraněním ruky jsem vlastně 3 roky nehrál fotbal. Poté mě ale jednou Vašek Sýkora (v té době ještě aktivní hráč Křimic a kolega z práce) oslovil, jestli si nechci přijít zatrénovat a alespoň hrát v poli. Zpočátku jsem přišel vlastně jako hráč do pole, protože jsem si nebyl jistý, zda po tom zranění ještě půjde chytat, ale postupem času se to dalo do pořádku v rámci možností a jsem zpět v brance, za což jsem samozřejmě rád.
V bráně se s Jirkou Moravcem střídáte. Po jeho červené kartě ze zápasu s Kolovčí jsi ale chytal poslední zápasy ty. Nemusel jsi rušit plány na víkendy, které jsi měl mít volné?
Já jsem zvyklý, že víkendy většinou moc volné nemám. Tím, že trénuju v mládeži Viktorky, tak máme buď tady zápasy a nebo jsem v Křimicích. Fotbalem žiju, takže si vůbec nestěžuju a zas na druhou stranu, když se pak objeví nějaký volný víkend, tak si to člověk užije víc.
Marku, teď trochu “zpátky do minulosti”. Měl jsi někdy problémy se zákonem? A pokud ano o co šlo?
Řekněme, že v 18, když jsem dostal řidičák, tak jsem si ho moc neužil a hodně rychle jsem ho musel odevzdat. Od té doby je ale vše v pořádku.
Najde se ještě příležitost, kdy přespíš v Marriottu?
Ten pokoj sem neplatil a ta částka taky nesouhlasí.
Prý často jezdíš s partou na Oktagon. Slyšel jsem, že mají kluci vždycky co dělat, aby tě dostali domů. Stalo se někdy, že odjeli bez tebe?
Ano, to je pravda. Máme s kamarády skupinu a pokud to jde, tak se snažíme na tyhle akce a turnaje jezdit, nebo se případně sejdeme doma a koukáme společně. Samozřejmě, pokud je turnaj například v Praze, tak je tam velké riziko, že část skupiny jede domů do Plzně a část je při chuti a zůstane v místních podnicích.
Jak je možné, že brankář v krajské soutěži má smlouvu se sportovní značkou? Údajně nenosíš nic jiného. Je to pravda?
Tak smlouvou bych to asi úplně nenazval. Bohužel. Ale je pravda, že sportovní oblečení nosím hodně rád. To už pak musí bejt velká příležitost, abych oblékl třeba džíny.
Máte docela čerstvě v šatně sedačky jak v 1. třídě v letadle. Chce se vám pak vůbec na hřiště?
Úplně si nemyslím, že tenhle problém nastává před tréninkem, ale spíše po tréninku. Sednete si, doplňujete pitný režim, samozřejmě iontový nápoj nebo podobné lektvary, posloucháte dobrou muziku (samozřejmě jsem hlavní DJ), tak tam pak nastává ten problém. Máme tam pár hráčů, na které se podíváte a říkáte si, že kdybyste sem přišli ráno a oni nemuseli do práce, tak tady ještě budou.
Je pravda, že umíš dlouze a kvalitně oslavit sportovní úspěchy a to i jiných týmů?
Možná na tom něco bude, když se to říká, ale myslím si, že vítězství a úspěchy by se měly vždycky oslavit. V Křimicích máme skvělou partu a v tomhle si myslím, že nemáme absolutně žádný problém. „Jiných” týmů může být trošku zavádějící, ale asi se tady bude narážet na moji náhodnou účast na oslavách titulu plzeňských futsalistů, kde mám samozřejmě spoustu známých a kamarádů v čele s Dušanem Künstnerem.
V minulých rozhovorech s tvými spoluhráči jsme se dozvěděli, že máte v šatně problém se škůdci, zejména s krysami. Už se situace zlepšila nebo je to ještě horší?
Tady je to taková jedna velká krysí rodina a jestli si dobře vybavuju, tak jsme v létě přivítali nějaké nové exotické druhy a dokonce už mají i jména.
Bob a Standa.