Po utkání, v němž jsi zaznamenal brzkou a zároveň jedinou branku svého týmu, jsi se dostal do sestavy kola... Vybrali tě v týmu záměrně, abys byl taky jednou na "druhé straně"?
To nevím, jestli záměrně. (usmívá se) Trenér Jiskra mi v hospodě po zápase řekl, ať se do sestavy kola dám a bylo to.
Přesto ale tvoje poslední dvě gólové trefy nebyly úplně výstavní. Nejsi s brankáři soupeřů moc veliký kamarád, že jich tebe bylo líto a nechali tě vyniknout?
Mně se ty góly teda líbily. (směje se) Ne tak je pravda, že když jsem na oba góly koukal ze záznamu, tak jsem si říkal, nad čím zrovna gólmani přemýšleli. Možná měli zakrytý výhled, netuším.
Jak jsi gól po utkání se Lhotou oslavil? Dostalo se ke mě, že jsi hodně dlouho nešel spát a málokdo ti pak i rozuměl...
Zápas se Lhotou byl už dopoledne, samozřejmě jsem ten obrovský úspěch musel oslavit, takže jsem v hospodě na Rapidu pár kousků stihl. Pak jsme se přesunuli do hospody ve městě, na maturák, po maturáku do města a doma jsem byl v... No to kdybych věděl. Každopádně toho bylo hodně. Když přihlédneme k mé postavě a tomu, že po třech malých pivech mi není rozumět, tak si každý může udělat obrázek, jak jsem vypadal v pozdějších hodinách. Omlouvám se všem, kdo čekal v sobotu nebo v neděli reportáž z nějakého zápasu. Byl jsem zaneprázdněn.
Jak se ti jinak práce redaktora líbí a není na tebe vedení moc přísné?
Baví mě to. Jinak bych to ani nedělal. Jestli vedením myslíš Kubo sebe, tak na mě vedení přísné není. (usmívá se)
V redakci už nějakou dobu působíš a už jsi komunikoval s kdekým. S kým se ti ale spolupracuje úplně nejlépe?
Teď to bude dvě a půl sezóny, co píšu a hráčů, trenérů nebo funkcionářů, kterým každý víkend volám nebo píšu je obrovské množství. Samozřejmě s někým se spolupracuje lépe, s někým hůře - to je normální. Kdybych měl ale zmínit jednoho, s kým se mi spolupracuje nejlépe, tak to bude asi Kuba Szedmák z Křimic. S tím vždycky zhodnotíme zápas, ale i spoustu dalších věcí, které se týkají i netýkají naší soutěže... Komunikace s Kubou je skvělá.
Vyděláš si v redakci asi dost peněz, když jsi se zaměřil na svou oblíbenou činnost - nakupování dresů. Jaké dresy kupuješ, co je na nich zajímavého a kolik už tě stály? A budeš v tom nadále pokračovat?
Měl jsem jedno období, kdy jsem myslel, že si koupím i dres vícemistra druhé ázerbajdžánské ligy. Z toho už naštěstí sešlo, ale pár dresů doma mám. Kupuju si dresy, které mě nějakým způsobem zaujmou a líbí se mi. Bohužel takových bylo spoustu. Přítelkyně už mě má za blázna, rodina si klepala na čelo… Už jsem s tím musel přestat, respektive to omezit na nějaké zdravé minimum.
Prý tě baví hrát fotbal i na PlayStationu, přičemž velmi rád dáváš "holčičí góly". Přibliž čtenářům, o to se přesně jedná. A jaké máš z těchto gólů pocity?
Fotbal na PlayStationu si čas od času zahraju se spoluhráči z Rapidu a holčičí góly přímo miluju. Jednoduše jsou to góly, kdy nahraju před prázdnou bránu a bác. Reakce soupeře, zejména teda Říhy (Tomáš Řehoř, pozn. redakce), je vždycky úžasná. Proto to taky dělám. Jen tedy nevím, proč v prvním kole proti Mýtu udělal to samé, když nahrál před prázdnou kasu. Prý je to ale něco jiného… já mu to brát nebudu.
Kromě dosud zmiňovaného jsi také studentem na vysoké škole. Co studuješ, jak ti to jde a jak se studium kloubí s koníčky a brigádou?
Studuju na plzeňské ekonomce. Na otázku jak mi to jde je pořád asi brzy, už teď ale cítím, že to není úplně ono. (směje se) Skloubit školu s koníčky a brigádou jde zatím v pohodě. Uvidíme, jak to bude pokračovat dál.
Máš nějaký sen, čeho v životě dosáhnout?
Chtěl bych s Rapidem vykopat Divizi... Ne, sranda samozřejmě. Sen úplně nemám. Chci hlavně, aby všichni, na kterých mi záleží, byli zdraví. Je to možná klišé, ale je to tak.