ROZHOVOR S HRÁČEM KOLA - 1.kolo Zlínský | 1.B třída sk. B, 2018-2019 - Hráč SK Jaroslavice Lukáš Macalík kromě fotbalu miluje i cestování

Děkuju všem za hlasy. Nejprve bych chtěl pochválit správce hřiště na Veselé, protože si nevzpomínám, že bych někdy hrál poslední podzimní kolo na lepším hřišti. Bohužel kvalita zápasu tomu moc neodpovídala. Domácí po většinu zápasu více drželi míč a hrozili především ze standartních situací, které naštěstí pro nás zahrávali tragicky. My jsme se naopak snažili zaskočit Veselou z brejků. V prvním poločase nám ale naše šance zhatil brankář domácích nebo naše tristní koncovka. Naštěstí hned po pauze nám vyšel rychlý brejk po pravé straně, když Valenta našel přesným centrem Horňáka a ten z malého vápna chladnokrevně uklidil míč do sítě. Poté jsme tak trochu vyčkávali na chybu soupeře a ta přišla, když domácí stopeři nesmyslně vystoupili po Honzovi Fajgarovi, který mě prostrčil míč krásnou průnikovou přihrávkou středem hřiště a já běžel de facto z vlastní poloviny sám na bránu. Bohužel už nejsem nejrychlejší a začali mě stíhat oba krajní obránci. Takže jsem byl nucený střílet vlivem tlaku od obou beků, ale také vlivem únavy z dlouhého sprintu už těsně před vápnem a navíc ještě slabší nohou. Naštěstí střela zapadla přesně na zadní tyč a gól nás uklidnil. Bohužel těsně před koncem po mojí zbytečné ztrátě míče domácí snížili a zápas ještě zdramatizovali. Naštěstí jsme ale zápas dovedli do vítězného konce a podle mého názoru jsme si jej díky naší bojovnosti a týmovému výkonu více zasloužili než domácí celek.

Naprosto souhlasím. Před sezonou jsme si sice žádné cíle nedávali, ale bývá nepsaným pravidlem, že dobrá „půlsezóna“ znamená uhrát minimálně 20 bodů, což se nám nepovedlo. Z tohoto pohledu tedy panuje s našimi výsledky nespokojenost. Naše postavení v tabulce pramení především z katastrofálních výkonů na domácím hřišti, na kterém jsme dokázali vyhrát až v závěru podzimu s Tečovicemi. Byla to naše jediná výhra doma v kalendářním roce 2018. Abych ale nebyl jen kritický, tak musím zmínit naše venkovní výsledky, kde se nám nebývale dařilo a až na zápasy s rezervou Holešova a v Loukách byla i předvedená hra na dobré úrovni. Doufám, že se nám v jarní části podaří výsledkově navázat na závěr podzimu a my se brzy dostaneme do klidného středu tabulky. Pokud se nestane nic neočekávaného a kádr zůstane pohromadě, tak si myslím, že jej máme dostatečně kvalitní na to, abychom i nadále působili v I. B třídě.

SKJ je skromný klub a tomu odpovídá i zázemí. Před lety se podařilo zmodernizovat budovu a přistavilo se patro, díky čemuž se zvýšil komfort pro „A“ mužstvo ale i pro naše mládežnické celky. Nemáme rezervní tréninkovou plochu jako například Mladcová či Veselá. Nemáme ani umělku s osvětlením jako je ve Fryštáku. Všechno je o tom, jestli za klubem stojí mecenáš jako například pan Rudolf ve Fryštáku a je ochotný do amatérského fotbalu dávat své vlastní finanční prostředky. Peníze od „klasických“ sponzorů většinou stačí pouze na běžný chod klubu. Pokud chce klub investovat do rozvoje zázemí, tak musí mít buď silného sponzora, nebo si musí finance sehnat sám např. pořádáním různých společenských akcí, jako se to daří třeba Lužkovicím s pivními slavnostmi. Přesto všechno jsem v Jaroslavicích maximálně spokojen a chci tady i ukončit fotbalovou kariéru.

Výborná otázka a děkuji za ni, protože mě strašně rozesmála! Honzu znám už od 15 let, když jsem ze Zlína přestoupil na otrokovickou Viktorku. Hrával jsem s ním tedy už v době, kdy jsme oba byli rychlejší, vlasatější a po zápasech střízlivější… Myslím, že Honzu můžu označit za jednoho z mých nejbližších přátel, protože spolu nejen zajdeme na pivo, ale také společně jezdíme na dovolené. Abych se ale vrátil k tvojí otázce, tak Fajca bohužel často hřeší na svůj velký talent a když se mu moc nedaří, tak se nedokáže tzv. kousnout a zabojovat. Možná i proto mu to kdysi nevyšlo na testech v Sigmě Olomouc. I u našich fanoušků to má těžké, ti na něj mají totiž 2krát tak velké nároky než na ostatní hráče a pokřik z naší tribunky „Fajgaro, běhej!“ se stal už takovým jaroslavským koloritem. Na druhou stranu, když má Fajca svůj den, tak je k nezastavení a třeba exligoví hráči z Provodova by mohli vyprávět, když jim Honza dal v pohárovém zápase hattrick. Často se stává, že nejen trenéři soupeřů ale i naši vlastní mají hrůzu z toho, co předvede na hřišti. Možná i proto mu bývalý trenér Jaroslavic Máma (Jaroslav Novotný) ušil na míru jeho post „volného hráče“ na podhrotu, kde může nejlépe zužitkovat jeho kreativitu a fotbalové myšlení.

V Jaroslavicích hraju už 12 let a myslím si, že parta tam je a vždy byla výborná. Spousta hráčů spolu tráví volný čas, jejich rodiny se mezi sebou navštěvují a jezdí spolu i na dovolené. Dá se říct, že kluci z Jaroslavic jsou moje druhá rodina. Koneckonců jsem byl už informován našim pokladníkem, že ode mě očekává po vydání rozhovoru doplnění ledničky na sobotní „závěrku“, kde se bude utužovat parta. Jak už to bývá ve větších městech, kde je o víkendu mnoho různých sportovních a kulturních akcí a na rozdíl od vesnických klubů není fotbal jedinou společenskou událostí víkendu, kde se mohou lidi setkávat, tak i na naše domácí zápasy mnoho fanoušků nechodí. Pravdou je, že po našem sestupu do I. B se návštěvnost vlivem častých derby zvedla. Naše předváděná hra na domácím hřišti bohužel moc nejde naproti tomu, aby se návštěvnost zvedla výrazněji. Musím ale poděkovat našim skalním fanouškům, kteří nepřestali chodit i přes tu bídu, kterou jsme jim letos doma předvedli.

Konkrétního spoluhráče zmiňovat nebudu a ani nechci, abych na někoho nezapomněl. Rád vzpomínám na fotbalovou partu v dorostu na Viktorce. S klukama se dosud každoročně potkáváme v předvánočním období a zahrajeme si malý fotbálek, před kterým si vždy minutou ticha připomeneme našeho bohužel již zemřelého spoluhráče Pepu Maňáka. Fotbal jsem začal hrát v osmi letech za tehdejší Svit Zlín a s výjimkou ročního hostování na Pasekách jsem ve Zlíně vydržel až do starších žáků, než jsem přestoupil do Otrokovic, kde se už formovala kostra našeho týmu v Jaroslavicích. Nakonec totiž z Viktorky do Jaroslavic postupně přestoupilo kromě mě minimálně dalších pět hráčů, z čehož předseda Viktorky doktor Ševčík moc radost neměl…

Opět bych nechtěl zmiňovat konkrétní trenéry, protože od každého jsem si vzal něco do budoucna. Když nad tím ale přemýšlím, tak bych asi měl zmínit mé první 2 trenéry Ivana Konečného s Radkem Dorotíkem, kteří mě vedli od přípravky až do starších žáků. Bylo to v době, kdy jsem neuměl udělat obyčejný kotrmelec nebo skákat přes švihadlo. Naštěstí se mnou měli dostatek trpělivosti a nejen, že mě tyto základy naučili, ale také díky nim hraju fotbal až do teď, za což jim děkuju.

Mé zaměstnání výrazně ovlivňuje moje koníčky. Pracuju jako výrobní přípravář ve stavební firmě. Stavebnictví je sezónní obor a má pracovní doba je daná ročním obdobím. V zimě mám podstatně více volného času, než po zbytek roku, takže když je venku pěkné počasí, tak jsem bohužel v práci... Volný čas se snažím využít ke sportovním aktivitám, protože je to výborný prostředek k odreagování od mého „sedavého“ zaměstnání. Mimo fotbalovou sezónu, když mám více volného času, se snažím cestovat, což je můj další koníček.

Stejně jako kvalita našeho mančaftu klesla oproti době, kdy jsme I. B třídu před několika lety vyhráli, tak i ostatní mužstva už podle mého názoru nemají tu dřívější kvalitu. Je to dáno více faktory, které bych tu teď nechtěl rozebírat, protože to je na delší rozhovor. V podstatě všechna mužstva až na suverénní Fryšták jsou pro nás hratelná a pouze naše špatná forma, kterou jsme si přenesli z katastrofálního jara, kdy jsme uhráli pouze 3 body, nás sráží v tabulce dolů. Bohužel dostáváme laciné branky, a když už se nám podaří neinkasovat, tak se nejsme schopní střelecky prosadit. Na rozdíl od jiných mančaftů my nemáme střelce, který by dokázal za sezonu nastřílet 10-15 branek, takže musíme kvalitně bránit, protože se nedá očekávat, že bychom někoho vyloženě přestříleli, jako se nám to podařilo v derby na Příluku.

Jak už jsem naznačil v minulé odpovědi, tak na postup jednoznačně favorizuju Fryšták. Měl jsem možnost proti nim hrát i v loňské sezoně v I. A třídě a už na jaro hráli dobrý fotbal. Bohužel pro ně doplatili na tragický podzim a na jaro už bodové manko nedokázali dohnat. V letní pauze se jim navíc podařilo dotáhnout přestup mého bývalého spoluhráče Davida Sklenáře, který je spolu Markem Vavrušou hlavním tahounem mužstva za návratem do I. A třídy. Pokud se nestane nic neočekávaného, tak pro Fryšták bude účast v I. B jen epizodní záležitostí. Sestup bych nepřál nikomu, protože s ním mám bohužel teď čerstvou zkušenost. Není nic příjemného, když mužstvo jde od porážky k porážce a propadá se tabulkou. Pokud bych si přesto měl někoho na sestup vybrat, tak bych si přál, aby se zachránilo co nejvíce mužstev ze Zlína a i v příští sezoně bylo co nejvíce derby zápasů.