Hráč kola Pavel Krejsa si zahrál i třetí ligu, nerad přestupuje a v Cehnicích mu nic nechybí

Zápas jsme čekali asi těžší, než nakonec byl. Skóre jsem mohl otevřít hned v první minutě, ale nepřekonal jsem v samostatném úniku brankáře. Pak jsme dali před poločasem konečně gól po několika velkých šancích, ale soupeř z ojedinělé šance vyrovnal. My jsme do druhé půle šli s odhodláním zápas rozhodnout a hned z kraje druhého poločasu mi Jarda Mára opět neomylně přihrál a já strhnul vedení na naší stranu. No a za chvíli bylo po zápase, kdy mě druhý krajní obránce Mára Martínek opět poslal do samostatného úniku a já jsem na dvakrát překonal brankáře. Asi nejhezčí byl můj první gól, ale ne snad moje střela, ale akce, kterou vedl Láďa Turek, kdy si pohrál se 3 obránci a mě nahrál před prázdnou bránu. Já obecně nedávám moc hezké góly, spíš to do té brány vždycky nějak se štěstím dostanu.

Cíl mám vstřelit alespoň tolik gólů, abychom se zachránili. Ne opravdu, žádný střelecký cíl nemám. Když jsme hráli v okrese, chtěl jsem mít gól na zápas, to se tenkrát povedlo, ale teď bych si přál, aby moje nebo i třeba Méďovo góly pomohli k tomu, abychom se dostali do klidného středu tabulky a hráli dál pěkný fotbal, což se nám teď celkem daří.

Mám úplně jednoduchou statistiku. Protože těch hattricků nebylo tolik. Vlastně celou svojí kariéru v mužích jsem hrál buď defenzivního záložníka, nebo středního obránce. Takže svůj první hattrick jsem dal až když jsem šel pomoci katovickému béčku tenkrát do I.B třídy, pak jsem dal 2 hattricky v okrese shodou okolností jednomu soupeři (Češticím a vždy za první poločas). No a teď ten čtvrtý jsem dal Volyni. Takže se to docela dobře pamatuje. Není toho tolik.

Očekávám, že zase kluci budou makat a já dám nějaký gól. Přál bych si tam vyhrát i s ohledem na sedlického předsedu, se kterým jezdíme na dovolenou. Přeci jenom, porazit ho na jeho hřišti by bylo super. V Sedlici navíc mám několik spoluhráčů ze strakonického dorostu, takže se na ten zápas obzvlášť těším a doufám, že tam něco uhrajeme. Sedlici se daří asi tak jako nám, takže jsem na to celkem zvědavý.

Procentuální docházka byla skoro 100%, teď se mi ale párkrát nezadařilo, tak jsem myslím na 85%. To je jako na gymplu, kde jsme museli mít 85%, abychom byli klasifikováni. Ale občas po prohraném zápase zvažuju, jestli půjdu, protože náš trenér nám dává v úterý docela do těla. Doháníme tréninkový výpadek z jara loňské sezóny a ještě to není podle něj ono. Ve dvojici jsem býval s Petrem Hovorkou (ten odešel dobývat slávu do krajského přeboru) nebo s Radkem Frčkou. Občas si dáváme střelecké dostihy s Méďou, ale obvykle mi ve střelbě nestačí. Ale snad se do toho zase brzy dostane.

Já to mám celkem jednoduché. Mládež jsem prožil ve Strakonicích, tam jsme si i na konci dorostu, když nebyli lidi v Áčku, zahráli za muže 3. ligu, pak jsem šel do Katovic, s nimi 2x postoupil a 1x sestoupil z kraje no a pak jsem šel do Cehnic, se kterými jsem 1x postoupil. A snad nesestoupím z I.B. Já nerad někam přestupuju, nemám moc rád změny. V Cehnicích mi nic nechybí.

Největší osobní úspěch ve fotbale asi bylo 27 vstřelených gólů v okrese. Týmový úspěch jsem už zmiňoval, 2x postup do kraje (na podruhé jsem se o to docela i zasloužil a vedl jsem tým jako kapitán), postup s Cehnicemi z okresu si také cením, protože to bylo s kamarády z dorostu, kdy se na nás už dívali i naše děti. No a nechtěl bych zapomenout ani na úspěch v době dorostu ve Strakonicích, kdy jsme vyhráli velmi dobře obsazený turnaj ve Francii, kdy na stadionu ve finále bylo snad 1.000 diváků.

Když jsme tuhle disciplínu pravidelně praktikovali v Katovicích, tak jsem mockrát nezůstal poslední, takže před 3 lety bych řekl, že tak 3x z deseti. Teď? Tipnu si tak 2x.

Petr Vosa Vosecký, který už chytal, když já jsem ještě o fotbale ani nevěděl.

Radek Frči Frčka, který je nejenom skvělý předstoper, ale i bafuňář a stará se o nás, abychom měli dobré míče, dresy a zlepšují s naším předsedou neustále naše zázemí.

To jsem já, ale hned za mnou asi náš často zraněný playmaker Láďa Vaněk.

Myslím, že opět Frči. A pak samozřejmě naši intelektuálové – kluci Čechů.

Tady bych řekl, že to bude asi náš stoper, Ondra Martínek, on sice do stánku chodí jenom na dvě tři piva (nebo kofoly), ale je tam možná 5x týdně.