ROZHOVOR S HRÁČEM KOLA - 8.kolo Zlínský | 1.B třída sk. B, 2018-2019 - Obránce Ondřej Polách doufá, že se Jaroslavice ještě zapojí do bojů o postup do vyšší soutěže

Děkuji všem, kteří mi dali své hlasy. Na zápas s Přílukami se spoustu kluků těšilo delší dobu, protože se pro nás jednalo o jedno z největších derby. Chtěli jsme se ukázat a konečně si vylepšit skóre. Přišli kluci, kteří běžně nechodí nebo jeden nastoupil i když mu nebylo zrovna nejlépe kvůli viróze. Všichni se kousli už před zápasem a hlavně to přenesli na hřiště.

Dlouhou, ale opravdu dlouhou dobu, máme opravdu problém se zakončením. Za tu dobu se nám dostalo do hlavy, že pokud dostaneme branku, tak víme, že budeme jen těžko obracet. Pak se hraje opravdu špatně. Na Přílukách jsme se konečně rozstříleli. První gól jsme dali díky sebezapření Paníčka, kdy to bohužel odnesl zraněním. Možná ale právě to nás nastartovalo. Potom dva góly Fajgary a Valenty, jeden krásnější než druhý. A nakonec tři vybojované Dudrem, Macalíkem a Poláchem. Všechny díky tomu, jak jsme k utkání přistoupili od první minuty.

Kdyby se nám od začátku dařilo ve hře dopředu jako v posledním zápase, bylo by to určitě lepší. Takto je každý zápas boj o každý metr čtvereční hřiště. I když se s klukama vzadu snažíme jak nejlépe jak umíme, většinou nějakou branku obdržíme. Pokud ale začneme branky sázet, tak se nám začne více dařit i dozadu.

Některé týmy jsem ještě v současných sestavách neviděl hrát. Podle bodů je to stále otevřené, myslím, že do 6. místa může jít nahoru kdokoliv. Osobně ale věřím Fryštáku, je tam cítit určitý potenciál po předchozích nezdarech. Doufám, že mu to ale trochu zkomplikujeme při vzájemném zápase. Na jaře to může být ale všechno jinak. Třeba se zapojíme taky do bojů o vršek tabulky.

Admiru Hulín právě neznám vůbec. Takže klasický scénář, přistoupit k tomu co nejlépe jde. Snad budou mít naši střelci stejnou chuť jako minulý zápas a vzadu to se zkušenými harcovníky zvládneme.

Holešov je podle mě silný jako klub, nejen B tým. Takže je to vidět i na hřišti. Mají snad i šanci přiblížit se soutěžně k A týmu. K Malenovicím a Loukám není co dodat, je to fotbal. Někdy to tak hold je a nedaří se. Chce to svůj čas.

Honza Fajgara patří bezpochyby mezi nejkvalitnější hráče v Jaroslavicích. Má díky tomu ale velkou zodpovědnost za nás všechny. S ním zápas buď roste nebo padá. Oni si ho nevybrali pro rozhovor jen tak. Má v našich končinách jméno. Nedotáhl to sice na úroveň, kterou by si díky jeho talentu zasloužil, ale není podle mě ani vyhaslá hvězda jako spousta promarněných talentů. Měl by se sebrat a začít přenášet své schopnosti na další generace mladých fotbalistů. V Jaroslavicích by to možná i přivítali. Fotbal je ale o kolektivu lidí na hřišti, na lavičce a v zákulisí. Trenér Březina poskládal tým složený z kvalitních hráčů, který je schopen vyhrát každý zápas, když do toho dá každý minimálně 100 %.

V šesti letech jsem šel na první trénink pod vedením pana Martínka ve Zlíně. Je to osobnost, na kterou si i s jinými kluky rád vzpomenu. Někdy na přelomu žáků a dorostu, už nevím přesně, jsem šel na zlínské Paseky. Až zpětně jsem zjistil, jak skvělé to bylo rozhodnutí mých rodičů, kteří odmítli řekněme neférové praktiky tehdejšího vedení ve Zlíně. Na Pasekách jsem zažil skvělé trenéry, jako pana Vyorala a poté Romana Koleniče. V roce 2007 jsem šel na školu a chvilku jsem si od fotbalu odpočinul. Moc mi to ale nevydrželo a šel jsem po půl roce za klukama do Vizovic. Tady jsem strávil sedm let a zažil skvělá fotbalová léta. Opět jsem tady měl skvělé trenéry a lidi jako třeba Petra Poláška, Pavla Punčocháře nebo pana Příkazkého. Každý z nich mi toho dal hodně a rád se s nimi potkávám, když to vyjde. Chvilku jsem si zkusil i zasáhnout do vedení klubu, ale to nebyla cesta, která by mě bavila. No a teď jsem skončil na kopečku nad Zlínem. S kamarády a skvělými lidmi. Tady jsem vážně spokojený.

Už skoro dva roky je to hlavně moje dcera. Snažím se tedy co nejvíce volného času věnovat rodině. Parky, dětské hřiště, kolo, kočárek, to je teď moje. Na tréninky už díky tomu nechodím zrovna na čas. Ale snažím se.

Už 25 let hraju fotbal, ale nedívám se na něj. Teda aspoň ne v takové míře, jaká je běžná u lidí, co hrají fotbal. Nemám proto ani žádný srdcový klub nebo hráče. Když už se na fotbal dívám, musí se být na co dívat, jinak přepínám. Ale tak abych nebyl takový divácký ignorant, líbí se mi některé anglické kluby a z osobností celkem obdivuji současnou i minulou práci Karla Poborského. Ze světového fotbalu jsou to klasické hvězdy, i když tam jsem opatrný, protože z jejich mediálního profilu není pro diváckého lajka jednoduché poznat, co jsou ve skutečnosti zač.

Jasně, to byla jediná útěcha, když jsme šli tabulkou dolů ve vyšší třídě. Všechno je coby kamen dohodil. Nemusíme jezdit hodinu na zápas, máme více volného času. Každý druhý zápas vyhecované derby, což je dobré jak pro nás tak pro diváky.