Plánský Radek Švarcbek doputoval z útoku až mezi tyče

Děkuji. Jsem překvapen, v mém věku už bych to moc nečekal.

Určitě. Jsou tam dvě stovky do kasy a basa piva. Je to určitě zásluha celého týmu, bez nich bych to asi nedokázal.

Dodneška mě ta porážka mrzí. S vedoucím mužstvem jsme hráli pěkný zápas, ale na body nedosáhli, byť jsme táhli za jeden provaz. Bohužel nás potopil zkrat spoluhráče v 76. minutě, který dostal za nepochopitelný zákrok červenou kartu

Víceméně jsem si vybral stranu a tam jsem šel. Po tom chycení jsem už věřil, že tři body uděláme. Že nás to nakopne, což se nám i dařilo až do toho vyloučení.

Trenér si určitě zase jako vždycky něco připraví. Ale to, že se soupeř zachraňuje, nic neznamená. Musíme k tomu přistoupit jako k zápasu se Staňkovem, nebo s kýmkoliv jiným. V téhle soutěži je to tak vyrovnané, že každý může vyhrát s každým. Nebo také prohrát, což se nám už v minulé sezóně i povedlo.

Pochopení určitě mám. Bez toho by to už ani nešlo. (smích)

Určitě mě to nabíjí natolik, abych pokračoval dále. Samozřejmě záleží také na tom, zda mě trenér bude chtít a zda se mi budou vyhýbat zranění, protože s věkem přibývají a víc to bolí. Ale s mladými kluky mě to určitě nakopává.

Začínal jsem v 5 nebo 6 letech v Praze, kde jsem do 18 let bydlel. Začínal jsem na Zbraslavi, pak prošel kluby jako Lipence, Velkou Chuchlí a ještě jsem byl na hostování v Kunraticích. Ve Velké Chuchli se mi ale v dorostu stalo zranění, rok jsem marodil s kolenem a velká kariéra mi tak utekla mezi prsty. V té době jsem hrál například i s Michalem Pospíšilem, který vyhrál Euro jednadvacítek. Tenkrát mě to strašně ranilo a s registrovaným fotbalem jsem v podstatě skončil. Samozřejmě jsem chodil hrát různé pouťáky a turnaje, ale s velkým fotbalem byl konec. V 18 jsem se přestěhoval do Plané a po asi 15 letech bez fotbalu jsem se nechal přemluvit kamarádem, který hrál za plánské béčko, kde jsem také začal. Postupně si mě trenér vytáhl do áčka. V Praze jsem začínal jako útočník, ale jak jsem začal stárnout a zase se k tomu vrátil, tak jsem postupně šel z útoku do zálohy, pak do obrany. V áčku jsem hrál většinou levého beka, pak ale moc nechodili brankáři, takže jsem tam začal různě zaskakovat. Výbor nakonec rozhodl, když řešil pozici brankáře, že k tomu mám největší předpoklady a tak jsem začal chytat. Takže vlastně nejsem klasický brankář, který chytá od malička. Spíš mám takový talent, že mohu hrát na jakémkoliv postu. To je taková věc, které si na sobě cením. Věk nezastavím, prošel jsem v mužstvu všechny posty a skončil jsem v bráně, kde už asi i zůstanu.

Mám rád Messiho a Barcelonu. Syn jim také fandí a byli jsme se tam i podívat na zápase.

Víceméně to je rodina. Mám dva malé kluky, kteří také hrají fotbal, takže lítám po fotbale s nimi. Mladší šestiletý hraje v Plané a starší za Tachov. S ním už jsme byli i půlroku ve Viktorce Plzeň na testech.