Ahoj Romane, další kolo je za námi, ale nejlepší hráč, podle našich čtenářů, zůstává stejný, musím uznat, že se to jen tak nevidí. Jaké byly tvé první pocity, když ses dozvěděl, že jsi dvojnásobný vítěz naší fanouškovské ankety?
Upřímně, když jsem se to dozvěděl, byl jsem mile překvapený a zároveň velmi poctěný. Beru to jako motivaci do dalších zápasů a jako potvrzení, že to, co dělám, má smysl. Vím, že je to hlavně týmová hra, takže i když mě tato zpráva velmi potěšila, vím, že bez spoluhráčů bych těchto úspěchů nikdy nedosáhl.
Jak tvůj úspěch vnímají spoluhráči v kabině? Určitě to teď u vás musí být řádně řešené téma.
V kabině se to samozřejmě trochu probíralo, ale všechno v dobrém (smích). Kluci si mě trochu dobírají, ale všechno je to spíš v duchu kamarádské podpory a legrace. Fotbal je týmový sport, takže beru své úspěchy jako součást týmových výkonů. Každý z nás má svou roli, a když jeden z nás uspěje, je to zásluha všech.
V sezoně jsi během prvních třech zápasů dokázal vstřelit hned 3 branky, z úst vašeho trenéra jsi začínal jako defenzivní záložník, ale teď je z tebe spíše ofenzivní střední záložník, jak ti tato nová role svědčí?
Musím říct, že mi nová role zatím velmi vyhovuje. Jako ofenzivní střední záložník mám více prostoru k útokům a kreativní hře, což mě opravdu baví. Samozřejmě to znamená i větší odpovědnost a nutnost být stále ve střehu, ale to mě motivuje. Tým potřeboval změnu a já jsem rád, že jsem mohl přispět svými góly a přitom plnit své defenzivní povinnosti.
V předchozím rozhovoru jsi zmínil, že jsi se podílel na chodu mládežnického fotbalu v Domažlicích, mohl by jsi nám k tomu povědět více?
Rád. Několik let jsem působil v Domažlicích jako trenér přípravkových kategorií, kde jsem se věnoval tréninku těch nejmladších. Byla to skvělá zkušenost a hodně mě to naučilo – nejen po fotbalové stránce, ale i lidsky. Být u rozvoje mladých hráčů a vidět, jak se postupně zlepšují a baví se fotbalem, je opravdu naplňující. Kromě trénování jsem měl i na starost organizační záležitosti jako šéftrenér, což byla další výzva, kterou jsem si užil.
S trénováním máš teda pozitivní vztah, napadlo tě někdy vést i nějaký mužský kádr?
No, trénování mě velmi baví a určitě bych si dokázal představit, že bych jednou vedl i nějaký mužský tým. Je to něco, co mě zajímá a v čem bych se rád dál rozvíjel. Myslím, že by to byla skvělá příležitost předat své zkušenosti a zároveň se naučit něco nového. Zatím se ale plně soustředím na svou hráčskou kariéru.
Poslední otázka, máš nějaký fotbalový vzor? Popřípadě hráče, od kterého jsi odkoukal nějaké fotbalové činnosti.
Určitě se inspiruji mnoha hráči, ale jak jsem už zmínil dříve, obdivuji Pedriho z Barcelony. Hraje na podobné pozici jako já a jeho práce s míčem a rychlé rozhodování na hřišti jsou na jeho věk opravdu výjimečné. Snažím se od něj odkoukat především pohyb bez míče a jeho schopnost číst hru. Samozřejmě sleduji i další skvělé hráče.
Díky a ať se daří, třeba to nebude náš poslední rozhovor a čtenáři se o tobě dozví ještě více.
Díky, moc si toho vážím! Taky doufám, že to nebyl náš poslední rozhovor. Budu se snažit, aby bylo stále o čem mluvit! (smích)