Martine, 100 gólů v dresu Oseku, čekal jsi, že někdy této mety dosáhneš?
Chtěl jsem vždycky dávat góly, ale nad dosažením nějakého milníku jsem nikdy nepřemýšlel. Jen doufám, že se to na téhle metě nezasekne.
Čekal jsi, že to bude již v tomto utkání?
Když jsem byl v přípravě opět přesunut na obránce, říkal jsem si, že budu rád za dva góly za celé jaro. Očividně se mi ze zadních pozic lépe útočí. Trenér na to má asi větší čich, než já.
Tento jubilejní gól padl poněkud kuriózním způsobem, je to tak?
Trefil jsem míč ramenem. Díky bohu tam zapadl, ale padávají góly i kurióznéjšími způsoby.
Rodilo se vaše vítězství z tvého pohledu lehce?
Snadněji, než jsme předpokládali. První půli jsme byli aktivnější a vytvořili jsme si řadu šancí. Proměnili jsme bohužel jen tři, jinak by výsledek vypadal úplně jinak.
Budou odteď Dačice tvým oblíbeným soupeřem?
Oblíbeného soupeře v krajském přeboru nemám a Dačice do teď patřily k těm nejnevyzpytatelnějším celkům v krajském přeboru.
Dostal jsi v kabině řádnou pokutu?
Něco asi klukům zaplatím, ale moc toho nebude. Oni toho moc nevydrží.
Jaká byla oslava se spoluhráči?
Se spoluhráči jsme zapíjet byli, ale všechno se odehrávalo v rámci pokojných mravů.
A teď z jiného soudku, měl jsi v mládí nějaký velký fotbalový vzor?
Snad ani ne. Měl jsem mnoho oblíbenců, ale nikdy ne někoho, kdo by pro mě byl přímo vzorem.
Kdo tě k fotbalu přivedl?
Určitě pan Vršecký, který mě opakovaně trénoval v mládežnických kategoriích a poté mě pro fotbal v Oseku nadchl pan Hanáček, který byl pravým oseckým srdcařem.
Jaký je tvůj další fotbalový cíl, kterého chceš ještě dosáhnout?
Asi zkusit bojovat s Osekem opět o elitní pětku a přesvědčit mladé kluky, že to můžou dělat i pro radost ze hry, ne jen pro radost, kam se půjde po zápase.
Co chceš vzkázat fandům oseckého fotbalu?
Moc jim děkujeme za podporu a doufáme, že nám zůstanou nakloněni i nadále. Věřím, že se nám podaří na jaře předvádět fotbal, na který se budou chodit rádi dívat.