Jako první jste porazili Chrudim. Takže teď můžete dát ostatním týmům návod: Jak na lídra?
Zápas to byl tvrdý, soubojový, ale férový na těžkém terénu a my chtěli tři body víc než soupeř. Zaslouženě jsme je porazili. A k tomu návodu, ten je jednoduchý, dát o gól víc než Chrudim (úsměv).
Rozhodl jste vy, navíc svým prvním gólem v sezóně. Jaký to byl pocit?
Pocit byl příjemný, o tom žádná, ale daleko víc mě těšilo, že jsme utkání zvládli jako tým a splnili to, co po nás trenéři chtěli a na co jsme se celý týden připravovali.
Byl jste už nervózní z čekání na trefu? Respektive, jste při svých zkušenostech z fotbalu ještě vůbec někdy nervózní?
Samozřejmě jsem už klukům chtěl pomoct nějakou tou brankou, ale že bych z toho měl rozklepaná kolena, to určitě ne. Máme v týmu jiné šutéry, na které je spolehnutí! (úsměv) No a před zápasem je to jen taková ta zdravá nervozita z očekávání dalšího zápasu.
Dobrovice se pohybuje v první pětce tabulky, s tím asi panuje spokojenost, že?
Měli jsme a stále máme cíl být v klidném středu tabulky. Ale po odehraných jedenácti kolech můžu s klidným srdcem říct, že máme mančaft, který může být i při vyrovnanosti soutěže opravdu vysoko. Záleží jen na nás.
Vy jste úspěchy týmu předpovídal už před dvěma lety, když jste se stal naposledy hráčem kola. Platí to, že tým zůstal pohromadě a nyní z toho těžíte?
Ten kádr, co jsme tu měli, už je ta tam. Bohužel ta fluktuace hráčů je v Dobrovici velká, vždy si na někoho zvyknete a on do roka odejde. Doufám, že se tohle trochu změní a nebudeme muset fanouškům zase představovat celou novou jedenáctku. A naše silné stránky? Vidím určitě v týmovosti a partě. Máme 18 lidí, kdy jeden může nahradit druhého. Navzájem si ale přejeme úspěch, i když je to konkurent v sestavě.
V minulé sezóně jste toho moc neodehrál. Z jakého důvodu?
To máte pravdu, na podzim 2016 se mi vrátily zdravotní problémy s výrůstky na patě a jaro jsem už vynechal a sporadicky nastupoval jen za rezervu.
Došlo ke změně trenéra. Jak se to projevilo na hře týmu, co nového přišlo s trenérem Sedláčkem?
Jelikož jsem už jaro neabsolvoval, tak nemůžu objektivně ohodnotit, co se změnilo. Co se ale týče rozestavění, tak trenér Sedláček preferuje 4-2-3-1 a jak je vidět, zatím nám to sedí (úsměv).
Změna na pozici trenéra prospěla i vám osobně, trenér Sedláček vás zařadil zpět do sestavy, a když ho budu citovat, tak věří, že toho máte ještě hodně co nabídnout.
Paradoxně jsem už byl jednou nohou na odchodu do SK Rejšice, které kopou Krajský přebor. Sice pata se umoudřila, ale ambice v ČFL jsem už úplně neměl. Týden před přípravou skončil trenér Hejno a ozval se mi trenér Vladimír Sedláček a sportovní manažer P. Lukáš, že by chtěli, ať to ještě zkusím. Jelikož jsme s Láďou Sedláčkem před patnácti lety oblékali dobrovický dres a vždy jsme měli přátelský vztah a P. Lukáš je pro mě taková sázka na jistotu v podobě férového jednání a profesionalismu k fotbalu, tak mne ta představa spolupráce s nimi docela lákala a jsem rád, že jsem se tak rozhodl.
Být patriotem, nestřídat kluby, to se dnes už moc nenosí. Umíte si tedy představit, že byste hrál v jiných, než dobrovických barvách?
Jelikož jsem nikde jinde nehrál, tak neumím. Zeptejte se mě třeba za pár let (úsměv).
Ono se o vás hovoří jako pomalu jako o veteránovi, i vy sám jste se už před dvěma lety pasoval mezi starší hráče, přitom je vám jen 33. To ještě můžete fotbal na vrcholové úrovni hrát dlouho, nebo jste jiného názoru?
To si úplně nemyslím. Hráč, který nedělá nic jiného než fotbal, si dle mého názoru prodlouží kariéru tak o 4 až 5 let déle než člověk, který od 19 let pracuje a nemá tu potřebnou regeneraci co profesionální sportovci.
Jak jste na tom nyní po zdravotní stránce? Patříte k hráčům, kteří jako kdyby zranění přitahovali. Touto otázkou rozhodně nechci nic přivolávat...
Musím zaklepat, že podzim vyjma asi 4 zápasů, které jsem vynechal z důvodu naražených žeber, tak se cítím v pohodě a zdravý.
Vypadá to, že jste i velkým oblíbencem kabiny, do redakce nám přišel mail, abychom na rozhovor s vámi určitě nezapomněli. Chcete spoluhráčům něco vzkázat?
Tak tohle je práce mého nejlepšího parťáka v kabině a určitě nebudu skromný, když řeknu nejlepšího brankáře ČFL Ondry Bartoše. On je pokladník a snad obvolal půl republiky, abych vám mohl poskytnout tenhle rozhovor. Tímto mu velice děkuji, syčákovi (úsměv).