Pavel Vandas vyhrál anketu ještě za Slavoj Vyšehrad, nyní už nastupuje v dresu druholigové Viktorie Žižkov

Pokud bych měl mluvit o týmových, tak mě především těší, že jsem mohl celkem třikrát vyhrát ČFL a tento rok jsme měli solidně nakročena k dalšímu vítězství. Bohužel nám to nebylo umožněno a my tak nemohli naplno využít sílu mužstva a svůj potenciál. Co se týče osobních úspěchů, tak jsem rád, že mi to tam poslední dobou padá a doufám, že v tom budu pokračovat.

Myslím si, že jsme měli jedno z nejlepších mužstev v celé třetí lize. Měli jsme nadstandartní hráče na tuto soutěž a jen škoda, že jsme nezískali více bodů. Někdy jsme měli velké výsledkové výkyvy, které nás stály důležité body do tabulky.

Žižkov mě údajně sledoval již delší dobu, ale vše se zrodilo až po přátelském utkání mezi Vyšehradem a Žižkovem, kdy za mnou osobně přišel trenér Pulpit s tím, že mě chce do týmu. Do přípravy jsem tedy naskočil na začátku února a jen jsem čekal na to, až se kluby dohodnou.

Ve Vyšehradě jsme trénovali profesionálně a v počtu tréninků se toho moc nezměnilo. Myslím si, že velký rozdíl je vždy v typologii trenéra. Na Žižkově se zaměřujeme hodně na fyzickou připravenost, ale i na útočnou fázi, která se musela zlepšit a snad se to mým příchodem povede.

S Táborskem je to pro mě vždy pikantní, protože zde pořád znám spoustu lidí, se kterými jsem se vídal denně. O motivaci mám postaráno s každým soupeřem, ale proti Táborsku se vyhecuju o trochu více. Snažím se jim ukázat, že byla chyba, že si mě tam tolik nevážili, i proto jsem předtím odtud přestoupil do Vyšehradu.

Slavia pro mě byl speciální klub, který mi v začátcích fotbalové kariéry velmi pomohl. Trenéři v mládežnických kategoriích mají velkou kvalitu a náš ročník byl velmi dobrý. Potom jsem cítil, že se potřebuji posunout více individuálně, a proto jsem se rozhodl ze Slavie odejít. I tak to nemění nic na tom, že na Slavii vzpomínám v dobrém.

Dříve jsem rád sledoval fotbalová videa na youtube, která mě dokázala nabudit. Dnes už se před zápasem snažím být hlavně v klidu, protože se motivovat nijak nepotřebuji. Žene mě stále ta vnitřní motivace, že chci dávat góly, být nejlepší na hřišti a pomoci týmu. Vím totiž, že jen to mě může posunout dále.

Bohužel již nemám tolik času, abych sledoval všechny soutěže a zápasy. Občas je to těžké, ale odmalička jsem fanouškem Arsenalu, takže si rád pustím jeho zápas. Za poslední desetiletí těch dobrých sezón moc neměl, ale stále věřím, že ještě ukáže svou sílu. Vždy se ale také rád podívám i na zápasy Ligy mistrů.

V týdnu máme většinou každý den jeden ranní trénink. Po tréninku máme na stadionu regeneraci a posilovnu. Po obědě se snažím věnovat svému podnikání, ve kterém pomáhám lidem s daněmi. Tato práce mě velice baví a již mnoho fotbalistů si své daně ode mě nechává spravovat. K večeru se snažím jít ještě každý den do vlastní posilovny, kde se zaměřuji na jiné partie a držení těla. Také miluju Prahu, takže je dost pravděpodobné, že mě uvidíte někde na kávě, dobrém jídle nebo procházce v centru. Určitě nedám dopustit na svou rodinu a přátele, se kterými rád trávím svůj čas.

Autor rozhovoru: Jiří HÁJEK