Gratuluji k vítězství Stando! Jaké jsou vaše první dojmy?
Díky moc! Samozřejmě jsem moc rád, že to vyšlo. Ale musím říct, že si to z našeho týmu zasloužilo hned několik hráčů víc, ať už v tomto zápasu, tak v zápasech minulých.
Udělal jste nějakou kampaň, jak by řekl pan Babiš, abyste zvítězil? Nebo kdo vám posílal nejvíce hlasů?
O kampaň se postarala naše vedoucí týmu Lucka Sedláčková, která pobízela do poslední chvíle fanoušky na naší klubové stránce na facebooku. Dál mi posílala nejspíš dost hlasů rodina a přítelkyně. Všem samozřejmě moc děkuji!
Zvítězil jste tzv. o prsa, sledoval jste hlasování až do konce?
O prsa japonské závodnice. (smích) Kvůli pracovním povinnostem jsem neměl moc času, ale když byla možnost, tak jsem se samozřejmě podíval na stav hlasování.
Pojďme k zápasu s Chlumčany, které jste porazili 6:0. Zhodnoťte zápas vlastními slovy.
Kočka myš!
A co váš výkon? Byl jste se sebou spokojený?
Myslím, že to vždycky může být lepší. Chtělo by to ode mě víc klidu na míči, protože občas zbytečně plaším, a ještě zlepšit fyzičku, abych dokázal víc podporovat útok a nestávalo se, že po jednom náběhu dopředu to deset minut vydýchávám.
S Horní Břízou vedete dvě kola před koncem o čtyři body. K jistému postupu vám bude stačit dvakrát neprohrát. Jak vidíte vaše šance v nadcházející sezóně, kterou budete hrát v Krajském přeboru?
Neříkej hop, dokud nepřeskočíš. Určitě bychom chtěli potvrdit postup již tento víkend proti Kdyni a poté hrát s Tlumačovem tzv. s čistou hlavou. Myslím, že by nám to se současnou formou nemělo uniknout, pokud k zápasu přistoupíme stejně, jako k celé dosavadní sezóně.
V sobotu se hrálo finále Ligy mistrů, sledoval jste ho? Případně komu jste fandil?
Původně jsem měl v plánu se na finále podívat s klukama z Břízy po našem zápase, ale jelikož jsme vyhráli 6:0 a já se navíc ukopl ze 40 metrů, tak jsme to zapili tak, že jsem druhý den musel zjišťovat, jak to vlastně skončilo. Jinak jsem doufal, že to zvládne Juventus, ale bohužel to nevyšlo.
Pocházíte z Litvínova – města hokeje, co vás tedy přimělo vydat se fotbalovou cestou, a ne tou hokejovou? Vždyť v Litvínově vyrostlo tolik slavných hokejistů…
Kdybyste viděl mé fyzické proporce, tak se mě na to ani neptáte. (smích)
Zajdete si někdy na hokej? Do Plzně to máte přeci jen kousek.
V Plzni dokonce i bydlím, ale na hokej moc nejsem, to raději zajdu na Viktorku.
Jak jste se dostal až do Horní Břízy? Z vašeho rodného města je to pěkná štreka…
Po dostudování střední školy jsem chtěl jít na vysokou, a jelikož mě nevzali do Prahy (z dnešního pohledu díky Bohu!), tak jsem šel studovat do Plzně a už jsem tu zůstal, jelikož tu jsem maximálně spokojen. Ve druháku mi spolužák a v té době i spolubydlící v jedné osobě, Zdeněk Netáhlo, povídá, že jde hrát fotbal do Horní Břízy a ať jdu taky. No, a tak se upekl můj přestup do Břízy.
Doslechl jsem se, že učíte tělocvik. Jak jste se k povolání učitele vůbec dostal, bylo to vaše vysněné povolání už od malička?
Tak jako každý malý fotbalista jsem se chtěl i já stát profesionálním fotbalistou. Postupem času bylo jasné, že se tato vize neuskuteční, ale chtěl jsem se dál pohybovat kolem sportu. Nakonec z toho vzešel učitel tělocviku a nemůžu si tuto práci vynachválit.
A co žáci, zlobí vás?
S žáky nebývají problémy, občas je složité vyjít spíše s jejich rodiči, kteří dnes bohužel příliš neuznávají autoritu učitele.
Na závěr jsem si připravil pět otázek, na které se ptám každého. Kdy a kde jste udělal své první krůčky na zelený pažit?
Své první fotbalové krůčky jsem udělal v FK Litvínově v pěti letech a po dvou letech jsem přestoupil do FK Baník Most.
Jaký je váš oblíbený fotbalový klub?
Vyložený klubista nejsem, ale kdybych si musel vybrat, tak mi jsou nejsympatičtější asi Juventus a Liverpool.
Máte nějaké životní sny, které byste nám chtěl prozradit? Pojí se třeba s fotbalem?
S fotbalem asi ani ne, nějaké vysoké ambice v něm již nemám. Zní to jako klišé, ale chtěl bych mít zdravou, spokojenou rodinu a dál udržovat kontakt se skvělými kamarády, které mám kolem sebe.
Jaký je váš nejsilnější fotbalový zážitek?
Můj nejsilnější fotbalový zážitek je asi z mé poslední sezóny v dorostu. Vedl jsem jako kapitán tým proti Spartě na Strahovu a myslel si, jak je všechno skvělý. V 5. minutě kopali standardku z levé strany, já to hrál přes nohu svou jistější pravačkou a tečoval jsem to tak fantasticky, až ten míč zapadl přesně k tyči a dal si tudíž vlastní gól. (smích)
A na závěr, co si nejraději dáte k jídlu a co k pití?
S nastupujícím létem musím říct, že mám rád víceméně vše grilované a k pití asi cidera.