Gratuluji k zisku hráče kola. Znamená to pro vás něco kromě zásahu do peněženky?
Děkuji, Lukáši. Vzhledem k tomu, že pokladníkem v klubu jsem já, tak se pokusím to nějak ututlat (smích). I když vedle mě v kabině sedí Mára, kapitán a ten si to určitě pohlídá (smích).
Jaký byl zápas v Chlumu vašima očima?
Zápas v Chlumu byl hrozně specifický. Začali jsme parádně, já se v 5. minutě ukopl a vedli jsme 1:0. Měli jsme další šance, ale nedokázali jsme je využít. Ve druhé půli jsme dali na 2:0 a mysleli jsme si, že je hotovo. Domácí byli po celý zápas lepším týmem. Urvali to bojovností a my se ve finále strachovali alespoň o bod. Takhle obětavě bychom měli hrát my!
V předchozích rozhovorech jste byl spoluhráči často zmiňován. A to od pokladníka přes kuchaře brambor po dokopné až po kuriózní moment kdy jste po zápase opouštěl kabinu oknem. Můžete prozradit co se ve Velenicích odehrálo?
To radši ani neřeknu (smích). Ve Velenicích jsme vyhráli a tak by to mělo být. Já nemám moc fanoušků na hřištích soupeřů, občas jsem při zápase magor a emoce k tomu, to není zrovna to pravé ořechové (smích). Snad jen ve Svinech při derby to bude v klidu, protože tam mám spoustu známých.
Jaká je vaše fotbalová kariéra a v kolika letech jste s fotbalem začínal?
To bylo cca v 6 letech. Začal jsem v Olešnici, pak jsem hrál v Trhových Svinech, Borovanech a v SKP ČB. V mém srdci, ale napořád je a bude TJ Sokol Olešnice.
Jaký je váš oblíbený klub a fotbalový vzor?
Klub jednoznačně AC Sparta Praha, nejlepší klub v ČR. Ze zahraničních mám rád Arsenal Londýn a Real Madrid. Nenávidím FC Viktoria Plzeň!! Vzorem pro mě vždy byl Michael Owen a z defenzivních řad to je Jirka Kladrubský. Celkově mám rád dříče, srdcaře a chlapy, kteří jsou schopní pro tým obětovat všechno!
V minulém rozhovoru si Bohumír Bahenský postěžoval, že kabině moc nejede jeho oblíbený Budrvar. Komu ve vašem týmu nejvíce "chutná"?
No copak Mírek, ten si stěžuje pořád. Myslím si, že se mu u nás líbí. Párkrát jsme spolu končili na dokopné druhý den večer. To jsou pro mě nezapomenutelné zážitky. Nejvíce chutná kápovi Márovi, na druhou stranu, ale dokáže poznat kdy má dost. V tom mu strašně závidím (smích). Celkově jsme super parta. Těším se, až "zaučíme" Chovyho a Matese. Chlapy, kteří k nám přišli před sezónou.
Máte nějaký rituál před zápasem?
Hodinu před srazem už se soustředím jen na zápas a není se mnou řeč. Před fotbalem moc nejím. A před zápasem začínám vždy levou nohou, ta je nastrojená jako první.
Jaký zápas jen tak nevymažete z paměti?
Mám 4 zápasy. Dva z toho jsou z mládežnických kategoriích. V žácích za Olešnici proti Hrdějovicím, kdy jsem dal 5 gólů, za dorost SKP v Soběslavi, kde jsem dal 4 góly. V chlapech je to zápas v Olešnici proti Kunžaku, kdy jsem šel na plac v poločase a za 25 min slavil hattrick. A úplně nejvíc je pro mě zápas doma proti Slavonicím, kdy můj nejlepší kamarád Čmelda přišel na plac bajvočko v 80. minutě a za 5 min jim dal 2 góly. Měl jsem radost za něj.
Jaký post vám na hřišti nejvíce vyhovuje?
Od mala jsem útočník. Tam mi to sedí nejvíce. Ale asi jsem se v mládí "vystřílel" (smích). Teď hraju v obraně. Jak říkám já: Nemáš fleka, hraješ beka (smích).
Vzpomenete si na svůj první soutěžní gól?
Dal jsem jich tolik, že si nevzpomínám (smích). Ne, teď vážně. Bylo to v přípravce, tleskali mi všichni rodiče, krásný pocit. To ve mě zůstane napořád.
Chtěl byste něco vzkázat kamarádům, spoluhráčům, rodině... prostřednictvím fotbalunas?
Všem přeji hlavně zdraví, rodině děkuji za podporu, kamarádům co mě znají, pevné nervy, mají to se mnou těžké. Hlavně asi Fíkus bude vědět o čem mluvím (smích). Na závěr všem děkuji za podporu, na pár kluků z týmu si jako pokladník posvítím, protože jsme vyhráli už po sedmé hráče kola a já je podezírám, že ani nespí a dávají hlasy (smích). Vám do redakce přeji mnoho úspěchů, oživili jste fotbal na nižších úrovních a je to super!