Byl jste trochu netradičně zvolen jako Hráč kola. Co na to říkáte?
Trochu mě to překvapilo a moc si toho vážím. Ale fotbal je týmový sport a toto ocenění patří celému FK Brandýs n/L.
Jste vedoucím střelcem v tabulce. Mohl byste to nějak okomentovat?
Tak z toho jsem překvapen já i celá naše kabina. Je pravda, že v minulé sezoně jsem nastřílel 20 branek, ale mohlo jich být mnohem více, v každém zápase jsem měl 3-4 tutovky a byl jsem rád, když jsem proměnil alespoň jednu. Tuto sezonu mám méně šancí, ale padá mi to tam. Každopádně to je zásluha celého mančaftu. I trenér po mně chce, abych více doplňoval útočníka, tak se to snažím plnit a zatím to vychází.
Co se týmu týče, tak z desíti kol jste v devíti brali tři body. Čemu to přisuzujete?
V první řadě musím říct, že máme velice kvalitní fotbalisty a celkově tvoříme silný tým, všechno do sebe zapadá. Ale někdy i to nestačí. Máme super atmosféru v kabině, všichni jsme místní a známe se skoro od mala. Máme skvělé fanoušky, kteří nás vždy ženou dopředu a i na venkovních zápasech nám vytváří domácí atmosféru. A nemůžu zapomenout na trenéra Míru Sunkovského. Umí na nás zařvat, ale jeho hlavní výhodou je komunikace s mančaftem, hráčům vysvětlí, co po nich chce a všichni to na 100 % plní. Hodně mi v tomhle připomíná trenéra Liberce Trpišovského.
Váš tým má určitě velké ambice na postup. Řešíte to v kabině, nebo jen posloucháte pokyny kouče?
Abych řekl pravdu, tak na téma postup nepadlo jediné slovo. Sezona je ještě strašně dlouhá a za pár kol může být všechno jinak. V této soutěži může každý porazit každého, tudíž je moc brzy řešit postup. Užíváme si každý zápas a o tom, co by mohlo být, se vůbec nebavíme. V této soutěži může každý porazit každého.
Mohl byste nám přiblížit svoji fotbalovou kariéru?
Jsem odchovancem Brandýsa. V 18 letech jsem odešel do Viktorie Žižkov, kde jsem strávil hodně zajímavých 7 let. Mezitím jsem byl ještě rok v Ústí nad Labem, kde se mi moc líbilo.
Určitě i Vy máte svého oblíbeného fotbalistu, tým, ligu. Jak jste tedy na tom?
Ze zahraničních fotbalistů moc obdivuji Buffona. Jinak mojí srdeční záležitostí je Slavia Praha, táta mě do Edenu vzal poprvé ve 3 letech a to spojení bude navěky. Je to mnohem víc, než jen někomu fandit. Trochu mě mrzí návštěvnost naší první ligy, ale to je úplně jiné téma, jen jsem si chtěl postěžovat (smích).
V následujícím kole máte Poříčany. Velmi disciplinovaný tým. Připravujete se na ně, nebo je to rutina?
Připravujeme se jako každý jiný týden. To znamená, že nasazení na tréninku je maximální a na soupeře moc nekoukáme. Zápas vždy ukáže, kdo tomu kolik na tréninku dal.
Jak probíhá Vaše příprava na zápas, máte nějaké speciální rituály?
Každé ráno si dávám hořčík, mám problém s křečemi a na to nesmím nikdy zapomenout. Jinak se snažím před zápasem odpočívat. I když se jedná o amatérský fotbal, zápasu podřizuji všechno.
Piny. Zřejmě přezdívka. Jak jste se k ní dostal?
Je to přezdívka zděděná po tátovi.
Otázka pro odlehčení - skoro v každém utkání skórujete. Neberete to už jako samozřejmost?
V žádném případě! Každého gólu si moc vážím. Po každém si říkám, že ten další co v sezoně dám je navíc. Je to klišé, ale je jedno, kdo ten gól dá, důležité je vítězství a dobrý pocit ze hry.
Děkuji za rozhovor.
Taky moc děkuji.
