"Je to ocenění pro tým, ne pro mě," říká skromně hráč roku, Marek Pivoňka

08.10.2016 10:38 David Trojan

Máme zde rozhovor s HRÁČEM ROKU!

Je jím samozřejmě Marek Pivoňka, obránce Startu Luby, který se minulou sezónu umístil na 11. místě, letos ale zatím míří zřejmě výše!

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.

Ovládl jste anketu o hráče roku, jak se cítíte?

Než začnu rozprávět o svých pocitech, tak chci hlavně poděkovat všem, co mi dávali hlasy a především mým dvěma mladším bráchům. A jak se cítím? Samozřejmě mám radost a myslím si, že to je pro nás jako tým takové menší zadostiučinění, vzhledem k tomu jak si všichni soupeři stěžují, že neumíme hrát fotbal.

Byla pro vás nominace velkým překvapením?

Překvapení to bylo obrovské, jelikož jsem si rozhodně nemyslel, že bych měl nějakou skvělou formu na sestavu kola, natož na sestavu roku. (smích) Myslím, že místo mého jména tam měl být název našeho klubu, jelikož nespoléháme na žádné individuality, ale na týmovou spolupráci - a ta se vyplácí.

Jak jste byli v Lubech se sezónou spokojeni?

My jsme šli do každého zápasu s vědomím, že nám náš regionální deník „fandí“ a tipuje nás na povzbuzující 16., tedy poslední místo. De facto jsme neměli v žádném zápase co ztratit a šli jsme si ho vyloženě užít. Výsledné 11. místo bylo pro nás velikým úspěchem, jelikož jsme si zjistili, že to je historicky nejvyšší umístění v krajském přeboru lubského fotbalu.

Co jste vy osobně říkal na svou produktivitu?

Tak já si to nějak nepřipouštěl. Pro mě bylo hlavní to, že jsme sbírali důležité body. A ať jsem dal gól já, nebo jakýkoliv jiný spoluhráč, vždy ten gól byl stejně důležitý jako každý jiný. Každý gól byl výsledkem práce celého týmu. Například penaltu, kterou jsem proměnil, vytvořil můj spoluhráč. Gól hlavou padl po centru mého spoluhráče, který mi ho posadil dokonale na hlavu a takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho.

Jaké jsou cíle pro další sezónu?

Já osobně nesnáším prohry a věřím, že kluci jsou na tom stejně, takže z toho plyne jediný cíl: VYHRÁVAT A UŽÍT SI KAŽDÝ ZÁPAS NA PLNO.

Kdo podle Vás přebor letos vyhraje?

Letos si myslím, že to může vyhrát kdokoliv. Celý přebor se neskutečně vyrovnal, tak proč bychom to nemohli být třeba my? (úsměv)

O Lubech se často tvrdí, že nejsou fotbalovým mužstvem, že je jejich hra založena jen na bojovnosti. Jak na tento 'kompliment' nahlížíte?

Tak v první řadě bych rád viděl tým, který hraje krajský přebor ve fotbale a je šachovým oddílem nebo debatním kroužkem. Aby mohl tým hrát fotbal, musí být pro překvapení některých jedinců fotbalovým mužstvem. Tyhle řeči většinou vychází z úst protihráčů, kteří jsou frustrováni tím, že na ně někdo v souboji přitlačí. Myslím si, že my to máme nastavené trochu jinak, než ostatní týmy. Od minižáčků hrajeme spolu. V žácích a dorostu se velká část z nás rozutekla zahrát si nějakou vyšší soutěž, ale do mužů jsme se všichni vrátili zpět. Máme naši filozofii postavenou na vlastních odchovancích. Všichni jsme dobří kamarádi a nevadí nám zabojovat jeden za druhého. To je možná ten rozdíl oproti ostatním týmům. Ono když věříte kamarádům po vašem boku a naopak, tak je nechcete zklamat a prostě žádný souboj nevypustíte. To, že jsme tvrdý tým, neznamená, že jsme zákeřní a nefotbaloví.

V týmu máte i hráče černé pleti, Jerome Cole. Jak se k vám dostal?

Jerome je skvělý kluk a skvěle mezi nás zapadl. Je původem z Anglie (Londýn - Wembley) a potkal se tam se svou současnou přítelkyní z Klatov, která má příbuzenské vazby s naším „El Presidento“ Radkem Pikhartem a přestěhovali se do Klatov. Jsme rádi, že zrovna my ho máme v týmu.

Umí česky?

Tak samozřejmě, že na jedničku zvládá peprná sprostá slovíčka. (smích) To jde všem cizincům velmi dobře. Od jeho přítelkyně jsme dostali instrukce, abychom na něj mluvili česky. Myslím si, že se Jerome v češtině už orientuje dobře, ale já osobně jsem rád, že si s ním mohu občas poklábosit v jeho rodném jazyce.

A co vy, jak jste se do Lub dostal vy?

Tak já bydlím ve Vrhavči, která se nachází 3 km od Lub. Ve Vrhavči sice fotbalový klub je, ale bez mládežnických týmů, tím pádem byly Luby nejbližším týmem, kde se pracovalo s mládeží. A proto bylo vlastně od začátku rozhodnuto, kudy povedou moje první fotbalové krůčky.

Kdo vás k fotbalu přivedl?

Já si myslím, že to je stejné jako u každého kluka. K fotbalu mě přivedl taťka. Koupil mi první kopačky, klasické „hadráky“, naložil do auta a už jsme jeli na první trénink. (úsměv)

Kdo byl váš dětský idol?

Mým obrovským vzorem byl Pavel Nedvěd. Mám asi jeho 3 knížky a jednu VHS kazetu. Obdivoval jsem ho, protože to byl obrovský dříč a už od útlého věku byl kvůli fotbalu z domova pryč. Postupem času, jak jsem vyrůstal a začal se usazovat na místech v obraně, tak jsem si potřeboval najít nějakého bouráka v obraně. Nemohu se rozhodnou, který je větším vzorem, tak řeknu oba. Tank Nemanja Vidič a Radoslav Kováč. To jsou dvě obrovské fotbalové persony. Nemanju mám rád pro jeho obrovskou obětavost pro tým, kde by udělal vše pro to, aby nedostal gól. A „Radek“? No to byste museli znát plno okolností kolem. (smích) Je to pro mě prostě obrovsky charismatický člověk, sympaťák, srdcař, skvělý stoper a módní ikona. (smích) Před půl rokem jsem dokonce zjistil, že mám na úplně stejném místě skoro stejné tetování, které jsem si v 18 letech sám vymyslel. A to už prostě není náhoda. (smích)

Jaký je váš největší úspěch v kariéře?

Já nějaké osobní úspěchy moc nevnímám. Ani jsem nikdy neměl nějaký fotbalový cíl. Bral jsem to vždy tak, že co má přijít, to přijde. Snad jsem měl jen jeden takový sen, který jsem si minulý rok splnil. Tím snem bylo zahrát si s mými dvěma bratry a taťkou v jednom dresu fotbalový zápas. Bohužel to bylo na benefičním zápase za našeho skvělého kamaráda a velkého fotbalistu, který nás opustil po těžkém boji se zákeřnou nemocí. Tímto bych na něj chtěl rád zavzpomínat a všem připomenout, že až jednou budete na hřišti na někoho nabroušeni, nebo se vám nebude dařit, vzpomeňte si, že jsou na světě o dost horší věci, než neúspěch ve fotbale.

Jakému klubu fandíte?

Když jsem se v 5 letech rozhodoval komu fandit, Spartička pro mě byla jasná volba! S postupem času jsem začal vnímat i zahraniční ligy, především tu Anglickou a došel jsem k závěru, že Manchester United, Pride of the North Manchester, je jednoduše nejlepší tým na světě a hned jsem měl druhý klub, kterému mohu fandit.

Jaké máte další zájmy mimo fotbal?

Mým největším zájmem je má přítelkyně Klárka. Také jsem si ale před třemi lety, po příchodu na vysokou školu do Prahy, začal pohrávat s myšlenkou, že zkusím ke své přítelkyni nějaké bojové umění. (úsměv) Po pár týdnech přemýšlení jsem se odhodlal a začal chodit na sebeobranný systém KravMaga, který používají elitní vojáci napříč celým světem. V zimě jsem s tím musel z důvodu časové vytíženosti skončit, ale teď jsem připraven znovu nastoupit do tréninkového procesu.

Sledujete portál fotbalunas.cz?

Portál fotbalunas.cz sleduji, protože jsou zde velice pěkně a přehledně zpracované statistiky, výsledky a tabulky.

Musel jste za vítězství v anketě platit pokutu?

No tak teď Vám pěkně děkuji za zavaření. (smích) Já jsem byl za letošní přípravu všeho všudy na dvou trénincích (promiň Láďo), takže nějak nebyl čas to probírat, ale věřím, že po tomto rozhovoru mě nějaký ten metr nemine. (smích)

Chcete něco vzkázat spoluhráčům/rodině/přátelům?

Chtěl bych poděkovat každému, kdo mi poslal hlas. Moc si toho vážím.

Přeji i nadále kvalitní výkony a úspěchy!

Děkuji!

Autor: David Trojan