Jak vypadá tvůj pozápasový den?
Po zápase se učím znovu chodit a poslouchám manželku ,,proč se na to nevy...." (směje se)
Co děláš, aby se tvé tělo po zápase nerozpadlo?
Chodím pravidelně k fyzioterapeutovi, mažu, leduju, svítím červený světýlko a stejně je to pořád málo..
Jaké to je být nejstarším štírkem v týmu?
Když mě dá trenér v zimě na oválu do skupiny s o 20 let mladším Jirkou Otcem, tak je to sakra těžký. Ale razím heslo: rozhodne se na hřišti, a tam naštěstí držím krok.
Co říkáš na mladý kolektiv, který v Mýtu je?
Myslím si, že to máme slušně poskládané. Mladých hráčů máme v týmu hodně, někteří mají podle mě potenciál na vyšší soutěž, ale trošku jim někdy vyčítám málo toho pomyslného srdíčka. Třeba to přijde s věkem. V hospodě jsou kromě Honzy Melky silní všichni.
V Mýtě jsi několik let, zahrál sis tu Divizi, nyní Krajský přebor. Na kterého hráče, který už v týmu nepůsobí, vzpomínáš v nejlepším?
Přiznám se, že vzpomínám hlavně na kluky s kterými jsme vykopali ty postupy výš. Měli jsme neskutečnou partu. Ale z poslední doby rád vidím Kubu Sedmu, nebo mi hodně mrzí odchod Štychyho, tomu ale přeji hodně štěstí v jeho první zahraničním angažmá. A doufám, že se po zranění zapojí v zimě bookmaker Martin Světlík.
Od spoluhráčů se přesuneme k protihráčům. Vzpomeneš si, který útočník se ti za tvou kariéru bránil nejhůře?
Každý tým v soutěži má svého kvalitního, nepříjemného útočníka, ale mě obecně nevyhovují ta 160 centimetrů vysoká a běhavá letadla (směje se)
V dohrávce 6. kolo ve Lhotě dostal Daniel Skopový červenou kartu a dlouhou dobu vám chyběl. Jaký je rozdíl hrát s ním a bez něj?
V první řadě musím říct, že mě pěkně vytočil. Podle mě je to na přebor nadstandardní hráč a jsem přesvědčený, že s ním bychom měli o pár bodů víc. Je to škoda. Zabrečí ještě na dokopné (směje se)
Stoper s desítkou na zádech se jen tak nevidí. Proč zrovna takové číslo?
Do Mýta jsem přicházel jako štírek do útoku, bohužel poslední sezóny narážím na trenéry s odlišnými názory a hraji stopera, kde mi to teda mimochodem šíleně nebaví. Alespoň to číslo 10 mi zůstalo.
Po 14 kolech jste s 20 body osmí. Panuje s takovým umístěním spokojenost? (Rozhovor dělán mezi 14. a 15. kolem)
Musím říci, že ať už díky silným sestupujícím klubům, tak musím uznat i že díky všem čtyřem nováčkům je letošní kraj po letech docela nabitý. Chceme uspět v posledním kole a budeme spokojeni.
Podařilo se vám porazit do té doby 100% Tachov. Jaký to byl zápas?
Předně všechna čest Tachovu za úžasnou sérii. Před zápasem jsem cítil z kluků, že nemáme takovou tu poraženeckou náladu, tak jsem měl dobrý pocit. První poločas jsme před brankou zaparkovali autobus a v čele s Gambim jsme přežili velké šance a tlak domácích. Druhou půli byl Tachov sice stále na míči, ale podle mě jen po vápno, šanci už žádnou myslím neměli. My už byli mnohem odvážnější, měli jsme asi 3 šance, 1 využili a za skvělý týmový výkon jsme si odvezli důležité 3 body.
Hráváš s ortézou na koleni. Co tě trápí?
Mám 3x operované koleno. Není to úplně lambáda.
Jak využiješ volna, které teď fotbalisty čeká?
Určitě si chci především užívat času s rodinou. Občas s kámoši zajít na kropáč a na šipky. Stoprocentně můžu říct, že ani jednou nepůjdu běhat (směje se).
Kolik máš na kontě naházených 180? Počítáš to ještě?
(směje se) Já hraji na 19 (směje se)
Tak kolik 171? (směje se)
Jednu (směje se), zrovna z minulého týdne.
Budeš mít s novým rokem nějaké fotbalové předsevzetí?
Přál bych si hlavně hrát bez zranění, abychom dělali pravidelně body, jaro si hráli v klidu a po zápase si mohli vítězně zazpívat. A dál se uvidí, fotbalová kariéra se krátí, chtěl bych si ještě zahrát se svým bráchou.
Na závěr bych tobě, Kubovi Volákovi a kolegům chtěl poděkovat, že se o ten náš kraj takhle staráte. Rád si pravidelně něco počtu a třeba komentáře a pocity Milana Primase by mi hodně chyběly.