Hráč Bohuslavic nad Vláří Zdeněk Kupčík je pokračovatelem tohoto slavného valašského fotbalového rodu...

Děkuji za gratulaci, moc si toho vážím a chtěl bych poděkovat touto cestou všem, co mi posílali hlasy. Co se týče bohuslavské kabiny, tak mě to asi nějaký ten púllitřík bude asi stát.  To, že jsem se umístil spolu s Mirou Šebákem v této anketě na bedně, vypovídá o tom , že máme spoustu kamarádů a fanoušků, kteří nám fandí. Mira Šebák by si zasloužil tuto anketu vyhrát, protože každý zápas patří mezi tahouny a svou hrou je nenahraditelný. Tímto mu gratuluji ke třetímu místu... Je to pan fotbalista.

Zápas s nedašovským ,,B,, týmem byl velmi těžký. Hned o začátku měl soupeř převahu na míči a my jsme tak museli hrát spíše na brejky. Šli jsme do zápasu s tím , že musíme vyhrát, pokud chceme ještě pomýšlet na nejvyšší příčky. To se nám podařilo a vyhráli 3:1. Výkon týmu byl dobrý, ale vždy může být lepší. Nikdo z hráčů nepracoval sám, snažili jsme si na hřišti co nejvíc pomoci a góly jednotlivých hráčů plynuli z dobré týmové hry. Dá se říct, že zápas od zápasu rosteme a všichni si více rozumíme. Doufám, že to bude pokračovat a dokážeme sobě, trenérům a fanouškům, že nás fotbal opravdu baví, protože hlavně pro fanoušky to děláme. Dokonce se začíná formovat i skalní fanklub týmu pod vedením Vlasti Hrabinového, tak nás těší, že svými výkony těšíme hlavně 12. hráče - naše fanoušky.

No s kariérou (smích...) jsem začínal v žácích ve Vlachovicích a prožil zde i dorostenecká léta, kdy jsme dokázali vyhrát Krajskou soutěž dorostu. Poté se zapracoval do A-týmu Vlachovic. Celou kariéru jsem prožil ve svých milovaných Vlachovicích, které jsou mojí srdeční záležitostí, ale teď jsem kvůli studijnímu vytížení musel hraní ve Vlachovicích přerušit, abych měl více času na vysokou školu. Co se týče trenérů, tak jich bylo hodně, ale nejraději vzpomínám na trenéry Pavola Gábriše a Přemu Dorušku v žácích a pana Horáčka v dorostu. S hráči se stále vídám a jsme velcí kamarádi, ale vzpomenu spíše jednu událost a to naše vítězství v Krajské soutěži dorostu v roce 2011. Celá parta kolem Toma Koloucha, Dana Horáčka, Dominika Plška, Honzy Horáčka a dalších byla výjimečná. Fungovala a funguje stále jako fotbalová rodina. Jsme opravdu velcí kamarádi a moc pro mě znamenají. Správná parta.

Se spoluhráči v Bohuslavicích se mi hraje dobře, i když jsem z Vlachovic zvyklý trošku na něco jiného, ale kluci jsou všichni fajn a jsou všichni poctiví. Každý se tomu snaží dát maximum. Za největší tahouny považuji Miru Šebáka, který je opravdu vynikajícím tvůrcem hry. Za další tahouny považuji Libora Bartozela, Jožku Kovaříka, Lukáše Baklíka a Radka Obadálka. Poslední jmenovaný je mým takovým osobním tahounem, neboť s ním jsem chodil na hřiště a hrál fotbal, když jsem byl malý a jako soused se o mladšího kamaráda příkladně staral (smích). Dnes Ráďa drží naší obranu a to, že jsem dali za dva zápasy osm gólů a jen jeden dostali, vypovídá o tom, že máme ve stoperovi dobrého organizátora obranné hry a skvělého hráče. Bohuslavice nejsou jen o tahounech a individualitách. Snažíme se působit jako tým a všichni jeho členové jsou nepostradatelní.

Kromě fotbalu, mě baví snad veškerý sport jak aktivně tak pasivně. Rád jezdím na kole, hraji volejbal, tenis, miluju běžky a biatlon. Vedle sportu mě zajímá i historie. Pracovní zkušenosti zatím nemám, protože studuji vysokou školu v Olomouci. Jako správný fanoušek fotbalu fandím české fotbalové reprezentaci a FC Chelsea. Mým fotbalovým vzorem je můj taťka a strýc Olda. Ze světových fotbalistů je mým vzorem již nehrající legenda Zinédine Zidane.

Tak zatím jsem odehrál v této soutěži dvě mistrovská utkání, ale co jsem se tak chodil dívat na zápasy, tak mě nejvíc překvapila Horní Lhota, která má dobrý tým a také vedoucí Loučka. Tyto týmy na mě působili fotbalově a líbila se mi jejich hra. Naše postavení v tabulce není špatné, když jsme zatím obě utkání vyhráli a získali tak 6 bodů a patří nám 4. příčka. Doufám, že na konci soutěže budeme na nejvyšším stupínku, i když cesta na něho bude velmi obtížná. A my prostě o postup ještě zabojujeme.

Ano, zajíždíme do Loučky, která bude těžkým soupeřem pro náš tým. My samozřejmě jedeme vyhrát a ukážeme Loučce, že fotbal hrát umíme. Myslím si, že to bude kvalitní utkání. Fanoušci se mají na co těšit. Moc se nedívám na to, zda se jim daří nebo ne. Každý zápas je jiný a Loučka doma bude chtít vyhrát. My musíme hrát svou hru a vyloupit jejich domácí tvrz.

Pravda, taťka i strýc pořád vzpomínají na jejich fotbalová léta. Nejvíce na období kdy se hrála ve Slavičíně dorostenecká liga, a když oba dva skórovali proti sešívané Slavii a vyhráli 2:1. Toto je oblíbená historka jejich maminky i obou dvou. Táta a strýc Olda fotbalem žili a žijí a celá rodina s nimi. Jako malý si vzpomínám hlavně na zápasy ve Vlachovicích, kde táta rovněž hrával. Sestra je starší a ta si vybavuje více působení ve Slavičíně a v Brumově. Fotbalovou kariéru táty i strýce jsem vnímal a jsem rád, že jsem součástí fotbalového rodu Kupčíků, když se teď rozrostl o dalšího fotbalistu. Sestře se narodil syn Eliášek, tak děda bude mít hodně práce s fotbalovou výchovou. Tátu i strýce mám za své fotbalové vzory a doufám, že jsem z jejich umu aspoň něco zdědil. Rád jezdím na utkání starých gard a sleduji, jak je fotbal s jejich kamarády se kterými hrávali, stále baví. Pro mě jsou oba dva PÁNI FOTBALISTI.

Potál FOTBAL U NAS je parádní věc, který fanouškům i fotbalistům přibližuje dění v celé fotbalové republice. Mě osobně se vše moc líbí a každý víkend netrpělivě čekám na nové články ze všech soutěží. Tím, že se přidali statistiky tak máme přehled o svých soupeřích, což může být někdy výhodou. Fotbal tímto portálem získal velkou propagaci a jsem rád, že i neprofesionálové se cítí někdy jako hvězdy. Je to opravdu výborný portál a přeji, ať se Vám stále daří ve Vaší práci. Nakonec pozdravuji všechny fanoušky a hlavně ty Bůslavské .