Ocenění hráče kola není ocenění hráče, ale celého týmu, říká hrající trenér Pavel Břenda

Hodně mě to překvapilo, protože to, že existuje tento portál, jsem se dozvěděl zhruba před měsícem. A hlavně ve svém věku už nemám žádné ambice. Také mi nepřišlo, že by se mi v zápase nějak extra dařilo a že bych byl týmu nějak extra prospěšný. Snažím se vždy na svůj výkon dívat spíše kriticky. Ale určitě mě to moc těší.

Většinu své kariéry jsem hrával defenzivního záložníka nebo předstopera. Prakticky většinu zápasu svádím hlavičkové souboje. Dokonce jsem nakoukl i do vyšších soutěží, kde mě trénovali skvělí trenéři, kteří mi předali spoustu zkušeností. Takže to nehraji silou, ale spíše chytrostí. To se také snažím předat klukům od nás, jelikož na mě zbyla v týmu také role trenéra. Mám výhodu v tom, že když po nich něco chci, tak jim to můžu i ukázat. Osobní příklad je vždycky lepší. A jelikož kluky tady mám rád, je tu skvělá parta a klukům důvěřuji, tak věřím, že i práce trenéra v tomhle klubu má smysl.

Těžko. Velmi těžko. Když je člověk na hřišti, tak nevidí takové ty drobnosti, které normálně z lavičky vidí. Především individuální výkony člověk nepostřehne. Ale mám u sebe dobrého asistenta. Je to kamarád, s kterým jsem naladěn na stejnou vlnu. Je to Michal Kotek a s ním si rozumím opravdu skvěle. Vím, kdy má koho vystřídat a podobně. Takže souhra mezi námi funguje naprosto skvěle. On sleduje většinu výkonů. Já při zápase vidím jen ty velké chyby. Taky jsme nastavili takové pravidlo, že všichni, co jsou nominováni k zápasu, tak chceme, aby si zahráli. Nechci, aby byl někdo odsouzený jenom k lavičce. I když někdy na někoho černý Petr prostě padne, tak nechceme, aby se někomu fotbal zprotivil. Prostě lavičkář není nikdo a sestavu pravidelně točím. Myslím, že to kluci kvitují a když zrovna nějaký z nich nehraje, tak to bere sportovně.

Hrál jsem divizi za tehdejší Sezimovo Ústí a pak asi šest let v Táboře.

No, když se stal hráčem kola Tomáš Svatek, tak jsme mu stanovili taxu za ocenění, za rozhovor i za to že byl v sestavě kola. Takže si myslím, že to u mě 500 nespraví. Bude to asi větší cifra. Samozřejmě to respektuji, protože jsem byl jedním ze spolutvůrců sazebníku. Takže to do kasy rád zaplatím.

Spokojenost s výkonem je. Jelikož nemám trenérskou licenci a trenérem se ani nepovažuji, tak jsem měl před sezónou jedno motto. Nechci hrát o záchranu, ale chci abychom ve Vožici hráli hezký, kombinační a útočný fotbal, který bude bavit diváky. A když bude bavit diváky a budeme dávat góly, tak bude bavit i nás hráče. K tomu jsem se snažil směrovat tým i přípravou. Výsledky tedy nebyly úplná priorita. Pak když se daří, tak nás to samozřejmě všechny baví a vidím, že ta práce nebyla zbytečná. Že tým nějak směřuje a kluky to baví. To je pro mě největší odměna. Naše výsledky jsou možná zatím nad očekávání. A ty zápasy, co jsme prohráli, tak to bylo jen tím, že jsme nedali šance.

Je to pravda. S asistentem jsme to oznámili celému týmu. Za prvé to je, protože působení mé a mého asistenta bylo předem dané jako dočasná varianta. Předtím tu trénoval Stanislav Dvořák, který musel na operaci s kolenem a pořád se s ním jako s trenérem počítá. Řekli jsme to také jako hec, protože se má vždy skončit na vrcholu, aby se na to vzpomínalo vždy v dobrém. Takže je to i z tohoto důvodu. Ale pro nás je trenér stále Dvořák, který když bude chtít, tak se může kdykoliv vrátit.

To je pravda. Byl to takový hec, protože jsme měli celkem šňůru. Před zápasem jsem tak kluky motivoval, že uděláme nějakou srandu, že když vyhrají, tak přijdu v masce Ozzáka. Měl jsem to celkem promakané. Masku, knír, černé vlasy, džísku, vycpané břicho i tričko s Ozzym. Byl to pak v hospodě pěkný večer.

No vzniklo to takhle. Tenkrát jeden můj kamarád, kterém je asi 75 let, je to tatínek jednoho mého bývalého spoluhráče, tak on to používal jako pozdrav a každého tak oslovoval. Nazdar parazite a podobně. No a já to po něm přebral. Je to spíš taková sranda. Ale už mi to zůstalo. Kluci mě takhle titulují i při zápase. Neberu to nijak hanlivě.

Moc koníčků kromě fotbalu nemám, protože fotbal je moje celoživotní láska. Hraji fotbal asi 37 let. Jinak jakýkoliv sport. Mám rád kolo, hrál jsem tenis. Ale když jsem hrával vyšší soutěže, tak jsme trénovali každý den a na nic jiného nebyl čas. Ale musím říct, že manželka je také můj už 20 letý koníček.

Je to úplně úžasný nápad, protože žádná jiná média se nevěnovala regionálním soutěžím. Kdysi byl fotbal nejmasovější sport a stejně se mu moc prostoru v médiích nedávalo. V Český republice se totiž úplně zapomnělo na to, že z regionálních soutěží vzešla spousta ligových fotbalistů, kteří toho dokázali spoustu i na mezinárodní scéně. Taky ti kluci přišli z prvních tříd nebo okresních přeborů. Jsem rád, že to vzniklo, protože i kluci mají větší motivaci. Všichni chtějí být lepší, hráčem kola nebo v sestavě kola. Navíc je super, že se člověk může podívat na stránky, kde ví, že jsou výsledky, statistiky, žluté karty, střelci a podobně. Je to daleko lepší, než ostatní stránky, které se zabývají jihočeským fotbalem. Když vidím vaše stránky, tak opravdu musím říct, že je to pecka a jen tak dál. Na závěr bych chtěl ještě říct, že nikdo se nemůže stát hráčem kola bez dobrého výkonu svého týmu. Jestliže někdo dostane takové ocenění, tak je to vždy ocenění celého týmu.