Pro začátek se vraťme trochu do minulosti, konkrétně k Vašemu úspěchu v anketě nejlepší hráč 9. kola. Čemu nebo komu vděčíte nejvíce za tento úspěch? Podepsalo se to jakýmkoliv způsobem na Vašich následujících výkonech?
Každý takový úspěch je určitě povzbuzující do další práce. Na výkonech se to nijak neprojevilo. Pořád se snažím odvádět co nejlepší práci pro tým a to bez ohledu na to, zda jsem získal nějaké individuální ocenění. Ale je to určitě příjemný pocit.
Od vynikajícího utkání s Jiřetínem už uběhl nějaký ten pátek a vy se stále držíte v pozicích daleko od těch sestupových. Už jste si na pozici kádru, se kterým se musí počítat, zvykli nebo si i nadále užíváte euforické opojení?
Po pravdě to nikdo z nás vůbec nečekal. Tolik bodů jako máme teď, získaly Křečany za celou minulou sezónu. Možná to jsou silná slova, ale když se sejdeme v plné sestavě, tak si dokážeme poradit s každým. Ale rozhodně nejsme v euforii a budeme se chtít ještě poprat o nejvyšší příčky.
Když už jsme u těch stabilních výkonů. Co se skrývá za vyrovnaností vašich výsledků?
Ohromná bojovnost a touha po úspěchu. Také to, že máme v kádru spoustu zkušených fotbalistů jako Horák, Dvořák, Žebro, bratři Adamcové a Hroděj, kteří dodávají naší hře řád a fotbalovost.
Abychom nesetrvali jen u těch pozitiv, zaměřme se na vaši neúspěšnost ve venkovních zápasech, která je ve srovnání s domácími zápasy „nebe a dudy“. Čím to je, že jste ze hřišť soupeře přivezli pouze za celý podzim pouze 4 body, 3 body za vítězství v Březinách a 1 bod z remízy v Jiříkově?
Dá se to určitě přičíst tomu, že jsme většinu venkovních zápasů hráli s kluby, které patří mezi adepty na sestup. Proti těmhle týmům prostě hrát neumíme. Neumíme totiž tvořit hru, ale třeba zápas ve Valkeřicích neberu jako regulérní. Podle mě je tento ''plac'' vhodný tak akorát na pastvu dobytka. Je také pravda, že se ne venkovní zápasy zatím nescházíme v plném počtu.
Sezónu jste ukončili na krásném 6. místě (resp. 7.), což vám dává určité vyhlídky do jarní části sezóny. Máte vymezené nějaké mezníky, kterých byste chtěli v soutěži ještě dosáhnout? Máte v plánu, mužstvo ještě posílit nebo už je kádr natolik ucelený, že ho čeká jen tvrdá zimní příprava?
Jak už jsem říkal, chceme bojovat o ty nejvyšší příčky. Musíme se ale vyvarovat toho, že nás na zápasy bude chodit 12 jako dnes proti Poustevně. Určitě by se nám hodil klasický hrotový útočník. Zatím totiž nějakého výraznějšího střelce nemáme.
Pokud se zeptáme kohokoliv, kdo má alespoň malé ponětí o fotbale ve Starých Křečanech, nepochybně bude tvrdit, že za výbornými výsledky Jiskry stojí rozhodně brankář Daniel Mohr. Cítíte to také, že jste velkým přínosem pro tým?
Proto jsem sem šel, abych týmu pomohl. Zatím se mi to, myslím, daří. Ale není to rozhodně jenom moje zásluha. Pochvalu si zaslouží celý tým, od hráče až po výčepní v hospodě. Abych řekl pravdu, tak jsem se před sezónou celkem bál. Když jsem totiž koukal na výsledky z minulé sezóny, tak jsem se zhrozil. Ale kluci už ve druhém zápase proti Těchlovicím ukázali, že fotbal hrát umí. To mě docela uklidnilo.
Nyní následuje ta méně příjemná část, kdy se pokusíme dostat něco z Vašeho osobního života. Přestože nyní působíte jako brankář ve Starých Křečanech, jste vázán v Jablonci (opravte mě, pokud se mýlím), což je po pravdě obrovský výkonnostní skok. Jaké jsou tedy Vaše budoucí fotbalové plány? Chtěl byste se ještě zkusit prosadit v nabitém jabloneckém kádru nebo se Vám v Křečanech natolik zalíbilo?
V Jablonci jsem skončil zhruba před dvěma lety. Tenkrát byl v Jablonci hrozný hráčský přetlak a já jsem dlouho haproval se zraněním, které mě zlobí do teď. Pár zápasů v přípravě jsem odchytal, ale nijak jsem nezazářil. To logicky vedlo k mému odchodu z klubu. Poté jsem dlouho nehrál, abych pořádně doléčil zranění. Každopádně Jablonci velmi dlužím za to, že mě přivedl do velkého fotbalu, a že chytám tak, jak chytám. Ale o návratu si už asi můžu nechat zdát. Jsem optimista. V Křečanech chci dochytat celou sezónu, a pak se uvidí. Každopádně jestli chci uvažovat o návratu do velkého fotbalu, tak musím zhubnout. Pár kilo jsem totiž po skončení v Jablonci nabral a také fyzička není moc dobrá.
Ohromný brankařský talent se u Vás nedá zapřít, ale byl jste odjakživa rozený brankář nebo jste někdy okusil i hru mimo velké vápno?
Už na druhém tréninku mi nasadili rukavice a už jsem je nesundal. Ale rád si zahraju i v poli. Doufám, že se mi to na konci podaří a budu moci vám dávat rozhovor jako střelec kola. (smích)
Kdo Vás tedy k fotbalu přivedl (resp. kdo Vás inspiroval k chytání) a kdy se tomu tak stalo?
K fotbalu mě v šesti letech přivedli rodiče a jsem jim za to velmi vděčný. Už od malička mě ve fotbale velmi podporují. Když mohou, tak jsou na každém zápase. Bez nich bych to asi nikam nedotáhl. Mým vzorem byl a bude vždycky Oli Kahn a Jarda Blažek.
Pochopitelně život není jen o fotbale, a proto by nás zajímalo, čemu se věnujete ve svém volném čase, když zrovna nehájíte svou svatyni?
Když zrovna nejsem s přítelkyní, tak si rád zajdu někam s přáteli. Ale jsou i dny, kdy se zavřu doma, zapnu konzoli a do večera mě nikdo nevidí. (smích)
Čím si vyděláváte na živobytí?
Pracuji u Vězeňské služby.
Předpokládám, že polička trofejí se musí u vás doma pěkně prohýbat a nás by zajímalo, jaké z nich si vážíte nejvíce? Popřípadě jakého úspěchu byste chtěl ještě dosáhnout.?
Určitě je to titul s Jabloncem v dorostenecké lize, kde jsme předváděli fantastické výkony. Tenkrát od nás dostala ''bůra'' i Sparta. Chtěl bych se ještě vrátit do velkého fotbalu a zahrát si alespoň 3.ligu. Je mi dvaadvacet, a když na sobě zamakám, tak věřím, že se to povede.
Na závěr našeho rozhovoru nám povězte, zda sledujete web fotbalunas.cz a jaký máte na něj názor.
Tento portál sleduji pravidelně a moc se mi tento nápad líbí. Ne každý má to štěstí a hraje ligu, kde si o sobě přečte v novinách každý den.
Mockrát děkuji za poskytnutí rozhovoru a přeji Vám, ať se pořádně zregenerujete a na jaře můžete znovu přivádět své soupeře do rozpaků.
Není za co a přeji portálu fotbalunas.cz mnoho úspěšných sezón.