Sparta Praha mi přirostla k srdci nejvíce, jak mohla, říká Hráč kola Miloš Kolář z Kolína
Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Vstoupil do zápasu nečekaně bez rozcvičení, čelil bratrovi na druhé straně hřiště, a nakonec pomohl rezervě Kolína k vítězství v penaltovém rozstřelu. Brankář Miloš Kolář si za svůj výkon vysloužil ocenění Hráč kola. V otevřeném rozhovoru promlouvá o bratrské rivalitě i podpoře, vzpomíná na léta strávená v akademii Sparty Praha či Mladé Boleslavi a popisuje, jak těžké bylo překonat vážné zranění kotníku.
Dobrý den, gratuluji k vítězství v anketě Hráč kola, čekal jste to? Budete muset přinést něco dobrého do kabiny?
Dobrý den, moc děkuju. Upřímně mě po zápase vůbec nenapadlo, že bych byl v sestavě kola. Myslím, že v úterý mi posílal bratr sestavu kola a tam jsem se to dozvěděl, takže jsem to vůbec nečekal. Zatím jsem nic nedonesl, kluci nic neříkali, tak snad jsem „trestu“ unikl.
Váš mladší bratr se umístil v této anketě nejlépe na třetím místě, byla i toto vaše motivace?
Neřekl bych. Samozřejmě vím, že toto hlasování probíhá každý víkend, ale když jsem věděl, že do zápasu půjdu, ani během něj nebo po něm mě to vůbec nenapadlo. Takže bych řekl, že největší motivací byl čistě bratrský souboj.
Místo v sestavě kola vám vynesl výkon v zápase proti Štítarům, který jste ale původně vůbec chytat neměl, jak náročné bylo do něj naskočit v reakci na nešťastné zranění brankářského kolegy Černocha?
Byl jsem pouze připravený na lavičce. Je mi líto mého kolegy, mám pocit, že je to jeho druhé zranění v krátkém čase. Není to vůbec příjemné. Za poslední dva roky jsem to zažil už potřetí. Ale pro mě bylo jedno, jestli šlo o třetí, čtvrtou nebo osmou ligu – cíl je vždy stejný: neinkasovat. Přiznám se, že když vím, že nechytám, úplně se nevěnuju rozcvičce, ale spíš tomu, abych udělal servis kolegovi. V tom je pak problém, že jdete do zápasu nerozcvičen. U nás brankářů je to o to horší, že máme rozcvičku delší než hráči v poli. Do toho spěch, abyste byl co nejrychleji oblečen, a ještě jako o víkendu jsem šel hned do obranného rohu. Není to příjemná situace pro žádného fotbalistu.
Původně jste měl jít na posledních 10 minut do útoku a zkusit dát mladšímu bratrovi v bráně Štítar gól, je to tak?
Bylo to moje tajné přání, ale trenéři v A-týmu si to nepřáli. Kolega Černoch taky potřebuje chytat, a tak jsme se s trenérem dohodli, že si sednu na lavičku a budu připravený. Samozřejmě jsem chtěl bratrovi dát gól, ale stal se pravý opak.
Jak si zápas užili vaši rodiče? Fandili více domácím nebo hostům?
Myslím, že rodiče si zápas užili. Sledovali ho spolu s prarodiči a našimi přítelkyněmi. Do dvacáté minuty fandili domácím a pak (doufám) oběma gólmanům. Nenudili jsme se ani jeden a podle mě jsme oba předvedli skvělé výkony, takže si myslím, že jsou všichni v blízkém okolí spokojeni.
Baví vás hrát v poli?
Od malička chytám, nikdy jsem vyloženě hráč nebyl, takže nevím stoprocentně – odehrál jsem všeho všudy asi tři zápasy. Ale práce nohama mi není cizí, takže v budoucnu, až třeba v 35 letech přestanu chytat, chtěl bych si ten okres hrát v poli.
Výhradně chytáte za divizní áčko Kolína, šel jste za béčko čistě kvůli bráchovi?
Bylo to kvůli bratrovi. Přeci jen taková příležitost se už nemusí nikdy opakovat, takže jsem rád, že se mi to povedlo a cíl jsem si splnil – vyhrál jsem.
Jaký je vlastně sezonní cíl rezervy Kolína?
Já jsem byl s kluky teď v šatně poprvé, takže jejich přesné cíle neznám, ale už z podstaty věci si myslím, že stále prvotním cílem by měl být postup. Myslím si, že je to cíl i vedení – nebo by alespoň měl být. Pokud máte A-tým v divizi, je potřeba mít B-tým v šesté lize. Rozdíl dvou soutěží je za mě ideální k rozvoji mladých hráčů a zároveň k zapojení méně vytížených hráčů z A-týmu.
Kolik myslíte, že se v budoucnu prosadí hráčů z rezervy v divizním mužstvu?
Pro Kolín by bylo nejlepší, kdyby co nejvíce. Osobně si myslím, že někteří kluci mají šanci a je to na nich, jak s tím naloží. Je taky potřeba štěstí – jak herní, tak na realizační tým.
Dokázal byste si představit bojovat v týmu o pozici jedničky právě s Matyášem?
Už jsme to jednou zažili v dorostu, kdy jsem jezdil jen v pátek a na zápasy, protože jsem trénoval v té době v Boleslavi. Bylo to fajn, ale pak ten, co chytá méně, je logicky podrážděný. Nevím, jak by to bylo teď v dospělém fotbale, ale momentálně mi vyhovuje, že se sledujeme a podporujeme.
Panuje mezi vámi velká bratrská rivalita, nebo si s přibývajícím věkem spíše fandíte navzájem a přejete si?
Když jsme byli malí, byla to převážně rivalita, dnes už tomu tak není. Vzájemně se podporujeme, zajímáme se a sledujeme se. Já ho vidím skoro každý víkend, buď za dorost, nebo za A-tým. Mám to tak, že mu fandím a vím, že podává dobré výkony, takže jsem spokojený.
Oba disponujete špičkovou kopací technikou, kdo je v tomto ohledu lepší z bratrů?
Na toto téma jsme vedli rozhovor s velice odlišnými názory. Shodli jsme se, že bratr má větší sílu v kopu a asi dokopne o něco dál, já zase disponuji větší přesností a také tím, že hraji stejně dobře pravou i levou nohou. To je asi věc, na které by měl bratr zapracovat nejvíce.
Měli jste nějakou sázku o to, když se, ať už jednomu, či druhému, povede vstřelit gól?
Na sázku jsme zapomněli, ale teď jsem rád, že neproběhla. Prohrál bych, a to vzhledem k tomu, že nenechám pětiletého bratrance vyhrát pexeso, bych nenesl dobře.
Utkání jste nakonec oba ovládli a dovedli až do penalt, ve kterých jste byl úspěšnější. Matyáš vám gól dal, nepřemýšlel jste, že byste si na něho kopl také?
To, že budou penalty, jsem bral spíš úsměvně jako takovou třešničku na dortu po tom, co jsme oba předvedli. Povídali jsme si o tom a vůbec mě nenapadlo jít kopat. Až když jsem se dozvěděl, že protihráči určili bratra, doufal jsem, že půjdu taky, ale kluci vybrali jinak. Jsem spokojený, že jsme oba chytli po dvou penaltách, a to, že mi dal gól – aspoň tuhle radost jsem mu přenechal, když jsem byl ten šťastnější.
Oficiální stránky FK Mladá Boleslav uvádí, že měříte 181 centimetrů a vážíte 89 kilo, je svalnatější postava něco, z čeho těžíte při vzdušných soubojích s útočníky?
Na rovinu – ta data se bohužel trošku negativně posunula, ale ve finále si myslím, že při centrech to nemá moc roli. Je pravda, že jsem sebral hodně centrů, ale už i předtím s áčkem. Pořád poslouchám v blízkém okolí, že nemám výšku atd., ale to neovlivním, takže se soustředím na to, co můžu. Centrované balóny byly v dorostu mojí největší slabinou a bylo mi to všude a neustále vyčítáno – po právu. Od té doby, co jsem v dospělém fotbale, se to nějak zlomilo. Stačil jeden zápas, kdy jsem šel na jeden těžší centr, a od té doby jsem získal sebevědomí – a o tom to celé je. Samozřejmě jsou důležité složky jako síla výskoku, odhad..., ale sebevědomí ve sportu je ta nejdůležitější část, bez ní nikdy nedosáhnete svého maxima.
V zápase jste se opravdu nenudil, vytáhl jste několik skvělých zákroků, překvapilo vás tempo okresního přeboru? Dá se něčím srovnat s divizí?
Tempo mě celkem překvapilo, hlavně v porovnání s 9. a 10. ligou, kde jsem si za béčko připsal také pár startů. Je tu už vidět určitá kvalita na balónu. Nevím, jestli se to dá úplně srovnat s divizí, pořád je to rozdíl 4 soutěží, ale to nechám na posouzení každého zvlášť.
Vyzkoušel jste si i třetí ligu, jak na ten zápas vzpomínáte? Byl to splněný sen?
Splněný sen bych považoval za výhru a čisté konto. Takhle na to nevzpomínám dobře – po zranění gólmana jsem šel chytat na posledních 20 minut, vedli jsme 1:0 a prohráli jsme 1:2. Góly si nevyčítám, jen mě mrzelo, že to byl takový začátek. Jak jsem říkal, není příjemné jít do zápasů jako náhradní brankář. Vzpomínám si, že když jsem se oblékal, nemohl jsem si ani zavázat rukavice. Když jsem pak šel na hřiště, rozbušilo se mi srdce, což zpětně vnímám pozitivně, protože to znamenalo, jak mi na fotbale záleží. Kdyby se mi rozklepaly ruce nebo nohy, znamenalo by to, že si na tu úroveň nevěřím, a to se nestalo. Proto doufám, že zápasů ve třetí lize bude ještě mnohem více. Beru to jako zkušenost, protože i ta negativní se počítá.
V kariéře jste si vyzkoušel dvě prestižní angažmá – AC Sparta Praha a FK Mladá Boleslav, jaké to bylo?
Sparta je srdcová záležitost. Působil jsem tam 4 roky jako malý kluk, když si mě jediného vybrali do týmu ze Sparta campu. Přirostla mi k srdci nejvíc, jak mohla, neznám slova, abych to dokázal dostatečně vyjádřit. Naučila mě základy fotbalu, obrovské dík patří trenérům brankářů. Pan Kumšta se mnou pracoval 4 roky individuálně a dal mi celý můj brankářský základ, a tréninky s panem Srníčkem a panem Zítkou, který mě dodnes pozná a občas prohodíme slovo, byla obrovská pocta. V Boleslavi jsem to měl také rád. Přišel jsem ve 14, dobře jsem zapůsobil, zůstal, nastoupil na školu a až do 17 to vypadalo nadějně, ale přišlo zranění. Myslím, že jsem poté už nedostal dostatečnou šanci se porvat o své místo, ale tak to holt někdy v životě chodí. Zase na druhou stranu jsem poznal skvělé spoluhráče a trenéry, se kterými jsem v každodenním kontaktu.
Bylo ve hře setrvání v béčku Mladé Boleslavi hrajícím třetí ligu?
V béčku jsem asi zůstat mohl, ale věděl jsem, že z 90 % bude chodit chytat třetí gólman z A-týmu, proto jsem se rozhodl změnit působiště. Mám ale v béčku stálé kontakty a díky skvělým vztahům – především s panem Kostelníkem, což je jeden z nejlepších lidí, co jsem v životě potkal – mám možnost s nimi trénovat. Bohužel to moc časově nevychází, ale už jen za to, že ta možnost je, si nesmírně vážím.
Právě během působení v mládeži Sparty jste si zahrál s velkým talentem Ondřejem Penxou, jak na něj vzpomínáte, jste stále v kontaktu?
Nejsme v pravidelném kontaktu, ale když se potkáme, tak si popovídáme. Měli jsme skupinku 4 kluků ze Sparty, se kterými nadále udržujeme kontakt. Ondra byl vždycky vyčnívající, především je to správný chlap. Bohužel má smůlu na zranění, ale věřím, že si ji teď vybral a brzy ho pravidelně uvidíme v lize.
K fotbalovému životu bohužel patří i zranění, vy jste prý měl zlomeninu kotníku, jak náročné bylo se vrátit zpátky mezi tři tyče? Limituje vás to ještě?
Zranění bohužel ke sportu patří, naštěstí mě kotník nijak neomezuje. Jak jsem říkal, neumím prohrávat, tak jsem při tělocviku v hale skluzoval, abychom neprohráli. Bohužel se kotník zasekl o palubovku a byl z toho zlomený vnitřní i vnější kotník, utržený vaz a ochranné pouzdro. Být bez fotbalu bylo asi nejhorší životní období. Je to celý můj život a já v tu chvíli o něj na 8 měsíců přišel.
Velmi vás prý podporuje vaše dlouholetá přítelkyně, jak důležité to pro vaši kariéru je? Nemá už někdy fotbalu dost?
Podporuje a hodně. Je první a doufám, že i poslední. Táhne to se mnou už od mých 15 let. Neříká to často, ale fotbalu musí mít až po krk. Jsem prostě maniak, jsem schopný sledovat 10 zápasů za víkend + svůj zápas. Stará se o mě fantasticky, nemůžu si stěžovat. Pro moji kariéru je velmi důležitá, dodává mi sebevědomí a zároveň klid, abych taky někdy vypnul do normálního režimu.
Svého času jste měl profi-smlouvu v Mladé Boleslavi a hostoval v Kolíně, jak je to teď, jste již kmenovým hráčem Kolína?
Ano, jak říkáte, teď jsem hráčem Kolína a co bude dál, se uvidí.
Váš mladší bratr před rokem v rozhovoru uvedl, že by si přál vás jednou vidět chytat v televizi, chtěl byste, aby to bylo v dresu Boleslavi?
Já stále v sobě mám sny, ačkoliv často slýchám, ať se probudím. Ale když bych na to nemyslel já, tak kdo jiný? Každý má sny a vždy je nějaká možnost. Vidíte to i ve světě – jsou to menší procenta, ale jak říkám, když na to sami ani nepomyslíte, tak se to stát nemůže. Jestli v dresu Boleslavi, nevím. Kdybych se zvládl dostat takto vysoko, je mi jedno, který klub by to byl. Teda až na ten jeden z Prahy, do kterého bych nechtěl ani za neomezenou výplatu.
Jste stále ještě školou povinný, nebo se již čistě soustředíte na fotbal?
Nejsem školou povinný, nejsem studijní typ, nikdy mě to nenaplňovalo a upřímně moc nedalo. Tímto to nechci shazovat, každý má svůj svobodný názor a můj je takový. Takže se teď plně věnuji práci, fotbalu a svojí slečně.
Jak blízko či daleko momentálně cítíte, že je pro vás profesionální fotbal? Co vlastně rozhoduje o tom, jestli šanci v první či druhé lize dostanete či ne?
Momentálně je vzdálený dvě soutěže, což je u nás v Česku rozdíl; třetí a profesionální soutěž se nedají srovnat. Stále v to věřím a přestanu[,] až když přestanu hrát fotbal. Jak jsem říkal, každý má sny a ty končí, když na to přestane myslet. Samozřejmě to nefunguje jen tak, je za tím extrémně moc práce a obětování, ale taky štěstí – díky trenérům z vyšších soutěží jsem slyšel spoustu příběhů. Hodně klukům, co chytají v lize nebo v zahraničí, stačil jeden zápas, jinak by nemuseli být nikde. Píle, pracovitost, trpělivost a štěstí jsou ty nejdůležitější faktory úspěchu.
Kdyby fotbal neexistoval, jakému jinému sportu byste zasvětil život?
Doufám, že fotbal nepřestane existovat. Na škole jsem dělal téměř všechny sporty, momentálně hodně cvičím a jako doplňkový sport si rád zahraju tenis. Takže bych se věnoval fitku a tenisu.
Co je pro vás kromě fotbalu životní náplní?
Jak jsem říkal – fitko a pak přítelkyně. Jsme spolu dennodenně a tvoří velkou část mého života.
To je vše. Děkuji za rozhovor. Je něco, co byste chtěl vzkázat našim čtenářům?
Děkuju všem za hlasy a přečtení rozhovoru. Jestli můžu mít jednu prosbu – choďte na fotbal, nejhezčí pocit pro hráče je, když mohou hrát před lidmi, kteří slušně fandí.
Autor: Jonathan Mensatoris
Komentáře
Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.
Rozhovory
- Sparta Praha mi přirostla k srdci nejvíce, jak mohla, říká Hráč kola Miloš Kolář z Kolína
- S dosavadním umístěním jsme spokojeni, pochvaluje si Hráč kola Václav Arnold z Plaňan
- Naší nejsilnější zbraní je týmovost, říká Hráč kola Štěpán Vajgl z Plaňan
| Tabulka | Z | Skóre | B | |
|---|---|---|---|---|
| 1 | FK Libodřice | 11 | 37:9 | 26 |
| 2 | TJ Sokol Plaňany | 11 | 45:16 | 25 |
| 3 | TJ Sokol Býchory | 11 | 35:15 | 22 |
| 4 | SK Sparta Kolín B | 11 | 35:26 | 22 |
| 5 | TJ Viktoria Radim | 10 | 16:11 | 20 |
| Nejlepší střelci | Góly | |
|---|---|---|
| 1 | Štěpán Vajgl | 22 |
| 2 | Milan Pánek | 18 |
| 3 | Adam Chvalovský | 10 |
| 4 | Jaroslav Špaček | 8 |
| 5 | Ondřej Richter | 8 |
| Jméno | ZB | Ú | BE | |
|---|---|---|---|---|
| 1 | Petr Nedvěd | 42 | 60,0% | 1 |
| 2 | Tomas Sixta | 40 | 57,1% | 0 |
| 3 | David Konupek | 39 | 61,9% | 0 |
| 4 | Ondřej Černý | 39 | 55,7% | 0 |
| 5 | Jan Břečka | 38 | 54,3% | 0 |