Naší nejsilnější zbraní je týmovost, říká Hráč kola Štěpán Vajgl z Plaňan

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0

Prošel akademiemi Mladé Boleslavi i pražské Slavie, slavil dorostenecký titul, nosil reprezentační dres a získal zlato na Olympiádě dětí a mládeže. Slibně rozjetou kariéru Štěpána Vajgla však zastavilo těžké zranění kotníku. Dnes rozdává fotbalovou radost v Plaňanech, kde svými góly táhne tým za vysokými cíli. V rozhovoru promluvil o návratu na hřiště, vzpomínkách na velký fotbal, práci u policie i o tom, proč ho v kabině zřejmě nemine placení sudu piva.

Ahoj Štěpáne, gratuluji k vítězství v anketě Hráč kola! Čekal jsi to?
Upřímně jsem to nečekal, ale byl jsem v sestavě kola asi třikrát po sobě, tak už to muselo někdy přijít. (úsměv)
Budeš muset přinést něco dobrého do kabiny kvůli tomuto počinu?
Kluci říkali, že to mám za sud piva, ale uvidíme, jak se nakonec domluvíme.
Dvě branky do sítě Jestřábí Lhoty ti vynesly nominaci do sestavy kola. Jaký to byl zápas?
Zápas to byl náročný a vyhrocený, věděli jsme, že nás nečeká nic jednoduchého. Jsem rád, jak jsme k tomuto zápasu přistoupili a že jsme si dokázali z Jestřábí Lhoty odvézt důležité tři body.
O víkendu vás čeká domácí střetnutí se Štítary. Jaký čekáš zápas? (pozn. aut.: rozhovor vznikal den před zápasem)
Nebude to nic lehkého, Štítary jsou kvalitní tým. Domácí prostředí a momentální rozpoložení však budou na naší straně. Věřím, že to zvládneme.
Právě proti Štítarům jsi loni na podzim vstřelil čtyři branky ze svých devíti celkem. Věříš si na ně i teď?
Budu se snažit. V momentální formě si myslím, že je to reálné.
Velice brzy se ti podařilo překonat střelecké maximum z minulé sezóny. Co hlavního se oproti minulé sezóně změnilo, že ti to teď tak střílí?
Změnilo se hlavně to, jak se tu vnitřně cítím, a to dělá hodně. S klukama jsme si sedli a je to vidět i na hřišti.
Do Plaňan jsi přišel ze Sendražic. Proč ses rozhodl pro tento krok? Měl jsi i nabídky z vyšších soutěží?
Nějaká nabídka byla, ale Plaňany mě přesvědčily svou vizí do budoucna.
Jaké bylo působení právě v Sendražicích?
Byla to pro mě příjemná zkušenost a vážím si jí.
Plaňany postavily opět velmi silný tým. Věříte si na vítězství v soutěži?
Věříme. Máme silný tým a budeme o to bojovat.
Kdo je tvůj největší parťák v kabině?
Samozřejmě náš kapitán David Konůpek, ale musím říct, že každý tu má své místo, takže je těžké jmenovat jen jednoho člověka.
V čem tkví největší kouzlo týmu Plaňan?
Jednoznačně v týmovosti. S klukama máme stejný cíl a dokážeme spolu držet na hřišti i v hospodě. (úsměv)
Co je tvá největší fotbalová přednost?
Vedení míče.
S fotbalem jsi začínal v Kolíně, poté jsi působil v Mladé Boleslavi, ale až v pražské Slavii jsi poprvé okusil chuť velkoklubu. Jaký to byl pocit?
Pocit to byl skvělý. Jsem moc rád, že jsem toto všechno zažil. Získal jsem mnoho zkušeností a zážitků, ze kterých čerpám dodnes.
Věřil jsi, že to jednou dopadne a budeš hrát ligu?
Věřil, asi tak jako každý fotbalista na takové úrovni.
Když sis v poslední dorostenecké sezóně vážně zranil kotník, tušil jsi, že je s profesionálním fotbalem konec?
Samozřejmě. Fyzioterapeuti na Slavii mi nedávali šance na návrat k velkému fotbalu, a tak jsem rád, že se i přes to všechno můžu věnovat fotbalu alespoň na výkonnostní úrovni.
I přes vážné zranění jsi nakonec měl nastoupit do třetiligové rezervy Mladé Boleslavi. Bylo ve hře, že bys zůstal a zkusil to i přes bolest zlomit, nebo to byla definitivní tečka za nadějí na velký fotbal?
Toto rozhodnutí jsem probíral dost dlouho. Z mnoha důvodů jsem se nakonec rozhodl, že tudy moje cesta nepovede.
Přemýšlel jsi někdy nad tím, že bys přeci jen zkusil vyšší soutěže, nebo už je to passé?
Samozřejmě, že přemýšlel. Teď jsem spokojený v Plaňanech, ale nikdy neříkej nikdy.
Limituje tě kotník stále?
Po plastice kotníku už to nebude nikdy stejné, ale snažím se dělat všechno pro to, aby mě to limitovalo co nejméně.
Ve Slavii jsi zvedl nad hlavu pohár pro vítěze dorostenecké ligy a nastupoval jsi s hráči, kteří dnes z většiny hrají profesionální fotbal. Jsi s nimi ještě v kontaktu? Když vidíš, kde jsou, nemrzí tě, že jsi první ligu nikdy nehrál?
Ano, s klukama jsem v kontaktu, občas si napíšeme. Mrzí mě to, byl to můj dětský sen, ale takový je prostě život.
V roce 2019 ses úspěšně účastnil Letní olympiády dětí a mládeže. Jak na to vzpomínáš?
Olympiáda pro mě byla velký zážitek. Poznal jsem spoustu nových lidí a nejcennější vzpomínkou je získané zlato.
Taktéž jsi působil v mládežnických reprezentacích. Jaký to byl pocit, když jsi oblékl dres národního týmu?
Jednoznačně hrdost.
Nepletu-li se, pracuješ jako policista. Jak náročné je to skloubit s trénováním a hraním zápasů?
Náročné to není, vedoucí je skvělý a s plánováním služeb mi vždy vyhoví.

Autor: Jonathan Mensatoris

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.