Dobrý den, gratuluji ke druhému místu v anketě Hráč kola. Věřil jste si na první místo, nebo je i to druhé dostatečně velkým a nečekaným úspěchem?
Upřímně jsem úplně nečekal, že se dostanu tak vysoko. Samozřejmě jsem chtěl vyhrát, ale druhé místo beru jako velký úspěch, a hlavně jako příjemné ocenění výkonu celého týmu.
Váš výkon proti Tuklatům vyzdvihl zastupující trenér David Konůpek. Jak se vám osobně hrálo?
Hrálo se mi dobře, i přesto, že se zápas od začátku nevyvíjel podle našich představ. Nakonec z toho byl dobrý výsledek, takže jsem byl spokojený.
Za těch pár úvodních kol jste měl šanci čelit útočníkům z rozličných týmů. Kdo byl nejtěžší na bránění?
Těžko bych vybral jednoho konkrétního hráče. Každý tým má jiný styl a každý útočník je něčím nepříjemný.
V dresu Braníku jste si vyzkoušel i pražskou 7. a 8. ligu. Je to velký rozdíl oproti fotbalu tady na Kolínsku?
Rozdíl tam určitě je, ale nedá se říct, že by jeden okres byl automaticky jednodušší. V Praze je hodně kvalitních týmů a tempo některých zápasů bylo vyšší. Na Kolínsku je zase fotbal hodně soubojový, a ještě jsem si úplně nezvykl na styl fotbalu, co se tu hraje.
Jaký máte cíl s Plaňany pro tuto sezonu?
Chtěl bych hlavně pomoct týmu dostat se co nejvýše v tabulce a zároveň si sezonu užít. Samozřejmě bych byl rád, kdybychom bojovali o přední příčky a povedlo se nám navázat na povedený začátek.
Plaňany zastihl začátek sezony ve velké formě. V čem tkví tajemství vašich dosavadních úspěchů?
Myslím, že hlavně v týmové práci. V kabině je dobrá atmosféra, kluci si navzájem pomáhají a každý má chuť vyhrát. Když se k tomu přidá kvalitní trénink a podpora fanoušků, výsledky se potom dostaví.
Jste prý spíše tišší typ, ale dokážete i tak ocenit vyhlášenou plaňanskou kabinu?
Určitě. I když jsem spíš tišší člověk, tak si atmosféru v kabině užívám. Kluci jsou super parta a myslím, že právě dobrá kabina je jedním z důvodů, proč se nám daří.
Plaňany taktéž těží ze solidní fanouškovské podpory. Je to něco, co váš osobní výkon zvedá ještě výše?
Určitě ano. Když člověk slyší fanoušky a vidí, že na fotbal chodí, tak mu to dodá další motivaci. Člověk chce na hřišti nechat všechno a odměnit je dobrým výkonem.
Kdo je váš největší parťák v týmu?
Rozumím si s více kluky, ale nejvíce s mým bratrancem Michalem Vinšem a pak také s Ondrou Richterem.
Váš otec je výrazná klubová osobnost Plaňan. Chtěl byste na jeho odkaz navázat?
Určitě bych na něj chtěl navázat hlavně tím, že budu za Plaňany poctivě makat a snažit se klubu něco vracet. Táta má v klubu velkou historii a pro mě je samozřejmě motivace, že tam má takové jméno.
Byl právě táta hlavním důvodem pro přestup z Braníku do Plaňan?
Táta v tom samozřejmě hrál velkou roli, protože Plaňany dobře znám právě díky němu. Nebyl to ale jediný důvod. Chtěl jsem také změnu, vyzkoušet si něco nového a zahrát si za tým, kde jsem cítil, že bych mohl dostat dobrou příležitost.
Vy sám jste byl stylově představen jako sběratelská fotbalová kartička, což mělo velký ohlas na sociálních sítích. Je taková prezentace fotbalového týmu něco, co je vám blízké?
Jo, tohle se mi líbí. Myslím, že podobné nápady dokážou klub dobře prezentovat a přitáhnout pozornost i lidí, kteří by se o klub jinak tolik nezajímali. Ta kartička mě osobně hodně potěšila.
Právě v klubu z nenápadné čtvrti na východním břehu Vltavy jste strávil 12 let. Jak vzpomínáte na toto období a jaký je váš největší zážitek spojený s tímto klubem?
Na Braník vzpomínám určitě rád. Strávil jsem tam zhruba 12 let a fotbalově jsem tam vyrostl. Mám tam spoustu kamarádů a zážitků. Nedokázal bych vybrat jen jeden největší, protože těch důležitých momentů za tolik let bylo opravdu hodně.
V klubu působí i bývalá ligová persona Milan Škoda. Zažil jste ho na tréninku?
Ano, Milana Škodu jsem samozřejmě vnímal jako velkou osobnost a bylo zajímavé potkat se s hráčem s takovou ligovou kariérou. Bohužel jsem ale neměl možnost se s ním potkat na hřišti.
Byly ve hře i jiné nabídky? Prozradíte, o jak vysoké soutěže případně šlo?
Žádné jiné nabídky jsem nedostal, a to i z toho důvodu, že jsem přestup do Plaňan uzavřel už před koncem minulé sezóny.
S fotbalem jste začínal na Slavii, jaké to bylo?
Na své začátky s fotbalem ve Slavii si moc nepamatuji, ale stále jsem v kontaktu s pár kluky, se kterými jsem tam začínal. Má nejsilnější vzpomínka je, když jsme jako malí fotbalisté nastupovali v Edenu jako doprovod A-týmu a tam jsem se s Milanem Škodou potkal a dělal mu doprovod.
Máte ještě nějaké fotbalové sny, které byste si chtěl splnit?
Určitě bych si chtěl ještě zahrát co nejvyšší soutěž, na jakou budu mít. Zároveň bych chtěl hlavně dlouho hrát fotbal, bavit se jím a být zdravý. A samozřejmě by bylo skvělé zažít ještě nějaký opravdu velký fotbalový moment.
K jakému hráči byste sám sebe přirovnal?
Asi bych se úplně s nikým nesrovnával, protože každý hráč je jiný. Kdybych ale měl někoho vybrat, byl by to Tomáš Vlček ze Slavie, který je klidný, snaží se dobře číst hru a pomáhat týmu hlavně spolehlivostí.
Nedávno jste si dokonce zahrál s otcem za rezervu Plaňan. Jaké to bylo?
Bylo to hodně speciální. Ne každý má možnost zahrát si v jednom týmu se svým tátou. Jen doufám, že příště táta odehraje také nějaké minuty, protože teď seděl jen na střídačce.
Cítíte, že jste typologicky hodně podobný svému otci?
Některé věci máme určitě podobné, hlavně vztah k fotbalu a asi i určitou povahu. Ale zároveň jsme každý jiný hráč a máme svůj vlastní styl.
Co dělá Jiří Kruliš ve volném čase? Je to práce, nebo ještě stále studujete?
Pořád ještě studuji. Ve volném čase se samozřejmě všechno nejvíc točí kolem fotbalu, ať už samotného hraní, tréninků, nebo sledování fotbalu. Kromě toho rád trávím čas s kamarády a odpočívám.
To je vše. Děkuji za rozhovor. Je něco, co byste chtěl vzkázat našim čtenářům?
Chtěl bych poděkovat všem fanouškům, kteří nás podporují a chodí na zápasy. Budeme se snažit, aby bylo na co koukat a abychom jim dělali radost. Doufám, že nás budou podporovat i dál!