ROZHOVOR S HRÁČEM KOLA

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0

Matěj Danko - obránce FK Baníku Chvaletice, zároveň boxer, budoucí elektrikář, který velmi rád vaří. Na první pohled nevypadá jako "zlý muž" Baníku, jeho vzkaz soupeřům na závěr rozhovoru je ale potřeba brát smrtelně vážně! 

Chvaletice vyhrály jako nováček 8.ligy všech 5 úvodních zápasů, podruhé v řadě se jejich hráč stal Hráčem kola. To svědčí o velké euforii v týmu, u fanoušků... Zaznamenal jste nějaké projevy tohoto nadšení v kabině, na stadionu nebo ve městě?
Je to paráda! Nikdo neočekával takový vstup do nové soutěže. Zároveň jsme si mysleli, že to bude větší skok, ale zatím nám všechno vychází na výbornou. A to také díky vynikajícím fanouškům, za které by se nemusely stydět ani týmy v divizi.
Jak dlouho jste součástí tohoto úspěšného týmu?
V týmu jsem od malička, od nějakých sedmi let, takže většina kluků se mnou vyrůstala. I když jsem zkusil angažmá v Přelouči, nebylo to úplně ono. Potom jsem měl možnost hrát za Čáslav, ale nabídku jsem odmítl, protože pro mě už byl fotbal spíše zábavou s kamarády a odreagováním. Nyní se snažíme ve Chvaleticích dostat fotbal zase na dobrou úroveň, jako tomu bylo dříve, když za ně hráli naši trenéři. A hlavně to dlužíme našemu trenérovi Honzovi Brunclíkovi, který nás vede od malička a nikdy se na nás nevykašlal. Za to mu patří velké DÍKY.
Takže chvaletický Baník hrál kdysi i výše než aktuálně Okresní přebor Pardubice? Klidně poskytněte čtenářům lehký výlet do historie místní kopané...
Nemyslel jsem to skrz soutěž, kterou hráli, protože sám o tom moc nevím. Ale vím, že když jsem se chodil jako malý dívat, tak v bráně stál David Cincibus, náš aktuální brankář, a vždycky tam nadával. Je to jen taková moje menší vzpomínka na chvaletický dospělý fotbal, který se tady zhruba 8 let nehrál a až před dvěma sezónami se tu všechno znovu obnovilo.
Takže tedy naopak, spíše hořký konec dospělého fotbalu v Chvaleticích a pak jeho obnova a znovuzrození. Je fajn vidět, že mají mladí fotbalisté jako Vy srdeční vztah ke svému klubu. Stejně to měl i před týdnem v rozhovoru Matěj Tichý, takže to už nebude náhoda. Dankovi jsou vůbec fotbalová rodina, že ano?
Ano, brácha je brankář. Tak trochu to po mně převzal, protože já jsem většinu své kariéry chytal až do nějakých 14 let. Aktuálně chytá v Přelouči a věřím, že má na to dostat se ještě výš. Má v sobě velký hlad a motivaci a podle mě má dokonce větší ambice než jsem měl já. Takže mu budu určitě držet palce, aby se mu podařilo dostat co nejvýš.
Kolik je Vám let a kolik jemu? A zbylá část rodiny vás předpokládám hodně povzbuzuje...
Správně jste odhadl, celá rodina chodí fandit, ať už mamka, babička nebo další členové rodiny, za což jsem moc rád. A jinak mi je teď aktuálně 19 let a právě jsem dokončil maturitní obor na elektrotechně v Pardubicích. Brácha naopak teď nastoupil na novou školu, na sportovní gymnázium v Pardubicích, a je mu 15 let.
Zmínil jste vzpomínku z dětství na gólmana Davida Cincibuse. Byl on tím vzorem, který způsobil, že jste to tak dlouho zkoušel v bráně? Už je starší a zkušenější, nadává méně? A co Vy, jste spíše kliďas nebo naopak?
Ne, jen jsem se párkrát byl kouknout, ale jeho výrazné vystupování mi zůstalo v hlavě. Momentálně si myslím, že je klidnější než dříve, nebo zatím spíš neměl důvod tuto sezonu. Samozřejmě to berte s nadsázkou, je to týmový vtipálek. Já si osobně myslím, že jsem momentálně klidnější povaha, ale dříve tomu tak nebylo. Hodně mě uklidnil box, díky kterému jsem se naučil zachovat klid a soustředit se na hru. Zároveň ale nevypustím žádný souboj a do všech jdu naplno.
Doufám, že jste si nikdy v zápalu boje nepopletl sporty a neskolil soupeře ve fotbale pravým hákem? Co Vás ještě baví kromě těchto dvou sportovních odvětví?
Ne, já jsem na hřišti slušný a, jak už jsem zmiňoval, jen tak mě něco nevyprovokuje. Dále rád vařím, občas chodím cvičit do posilovny a rád trávím čas se svými nejbližšími, ať už s rodinou, holkou nebo kamarády.
Na jaké jídlo, které zvládnete připravit, jste nejvíce pyšný?
Já si docela hlídám stravu, takže vařím většinou to, co mi do ní sedí. Spíš jednodušší jídla s vyšším obsahem bílkovin. Ale za mě nejlepší, co umím uvařit, jsou Carbonara. Není to taky nic složitého, ale taky je každý neumí dobře uvařit.
Takže fotbalista, boxer, rád vaří. A co elektrikář? Kdybych potřeboval doma něco opravit co se týče elektriky, jak by to dopadlo?
Tam by to bylo už trošku horší. Zrovna jsem dostudoval a zatím o tom moc nevím, ale v blízké budoucnosti chci nabrat co nejvíce praxe v nové práci na elektrárně ve Chvaleticích.
A na závěr ještě jeden vzkaz od Matěje Danka soupeřům.
Tenhle vzkaz je pro všechny, kteří by chtěli dohrávat drsně Tichouse (Tichého) : půjdu po vás celý zápas a bude vás to bolet.
To zní, jako by jste byl jeho ochránce a bodyguard!
No, dlužím mu to trošku, protože já jsem ten, co ho na začátku sezóny při rozcvičení nechtěně zranil.

Autor: Filip Hlaváček

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.