Ahoj Kamile, gratuluji k vítězství v anketě Hráč kola. Čekal jsi, že se to povede?
Zdravím. Jakmile mi kluci říkali, že si zakládají na stránce účty, aby mohli hlasovat každou hodinu, už jsem se trochu začínal bát, že to vyjde. Bylo mi jasný, že následuje rozhovor. Jinak mi to ale udělalo radost.
Jsi první hráč v historii Štítarského SK, jaký to je pocit?
Ostatní kluci byli několikrát v sestavě kola, ale že zrovna já vyhraju hlasování, by mě nenapadlo.
Sestavu kola ti vynesl výkon proti Sendražicím, jak se ti hrálo?
Den předtím měl kamarád a spoluhráč Benjamin Uman narozeninovou oslavu a na srazu ve Štítarech jsem přemýšlel, jestli je vůbec dobrej nápad nastoupit do zápasu. Překvapivě se mi ale hrálo dobře.
Ve stoperské dvojici jsi nastoupil se zkušeným Adamem Přibylem. V čem to byla změna oproti tvým stálým kolegům z obrany?
V obraně potřebujeme typ jako Adam – dirigenta, někoho, kdo si to řídí.
V týmu ses opět sešel s mladším bratrem Adamem. Jak si rozumíte na hřišti? Musíš ho někdy krotit z obrany?
Na hřišti si rozumíme skvěle, mně se s bráchou hraje vždycky dobře. Adam je největší kliďas, kterého znám, takže není třeba.
Pocházíš z fotbalové rodiny – otec Kamil i strýc Martin stále fotbal hrají, v Ovčárech dokonce působí celý klan Machurků. Jak se ti hrálo pohromadě s tolika rodinnými příslušníky?
Až na ty příděly v okrese na to vzpomínám rád a byla to sranda. Hrajeme spolu v týmu malou kopanou, takže času na hřišti spolu pořád trávíme dost.
Ze stopera rád vyvážíš míče dopředu a podporuješ útok. V minulé sezoně jsi zaskakoval v samém srdci záložní řady. Kde je tvůj ideální post? Neříkáš si někdy, že je takhle technického fotbalisty škoda na stoperu?
Baví mě hrát střed zálohy a být víc u míče. Můj problém je ale fyzička a rychlost, proto se na pozici stopera cítím pro tým asi nejužitečnější.
Na stoperu hraješ od dorostu, jak se to vůbec stalo? Hrával jsi přece jen o něco výše na hřišti…
Trenéři mě v tu dobu viděli jako obránce a nějak to tak zkrátka zůstalo.
Ve Štítarech sdílíš kabinu se spoustou kluků, se kterými se znáš dlouhé roky. Jak důležitá je pro tebe parta?
Parta je důvod, proč jsem ve Štítarech zůstal, i když jsme byli minulou sezonu na padáka. Takže asi tak moc.
Kdybys mohl vybrat jednoho spoluhráče, který je pro tebe srdce týmu, kdo by to byl?
Jednoznačně plešoun Angelus (pozn. red.: Martin Lepší), všemocný upír.
Máš nějaký fotbalový sen, který by sis chtěl v kariéře ještě splnit?
Bylo by hezký se Štítarama jednou vyhrát okres.
Jak velkou roli v tvé kariéře hráli a hrají rodiče?
Jak už tady byla řeč, celá moje rodina žije fotbalem. Bylo nemyslitelné, že bych dělal něco jiného. (úsměv) Jsem rád, že rodiče jezdí koukat na zápasy a fandí nám.
Jak vzpomínáš na působení v Praze na Meteoru a na trenéra Střihavku?
Byla to dobrá zkušenost, ale už je to dlouho a byl jsem tam docela krátce. Vybavuju si, jak měl Střihavka na prvním mistráku proslov k zápasu a můj děda mezitím vstoupil do kabiny s dotazem, kde jsou tady záchody. (smích)
Působil jsi i nějakou dobu v Mladé Boleslavi, ačkoliv za ni nemáš žádný start. Proč to tehdy nevyšlo?
Byl jsem tam prakticky jenom na přípravu a v té době jsem se rozhodoval i mezi střední školou v Boleslavi a v Kolíně. V Boleslavi mi řekli, že bych neměl takové herní vytížení, tak jsem se rozhodl pro Kolín.
Viktoria Plzeň, Dukla Praha, Bohemians Praha, FK Teplice, FK Pardubice a v neposlední řadě i FC Hradec Králové — to jsou soupeři, proti kterým tehdy šestnáctiletý Kamil hrál. Byla to velká škola fotbalu? Nastupovali proti tobě hráči jako Lukáš Červ, Tomáš Vlček či Filip Firbacher…
Upřímně, nebýt tohoto rozhovoru, ani bych nevěděl, že jsem proti těmto hráčům hrál. Takže děkuji, je to zajímavé zjištění.
V mládeži jsi měl více nabídek, mrzí tě, že jsi nějakou nepřijal?
Věřím, že je všechno tak, jak má být.
Podstatnou část fotbalové kariéry jsi strávil se spoluhráčem Matějem Juřicou. Jak vzpomínáš na roky strávené s ním v obraně?
Oba na ty časy vzpomínáme rádi. Často, když se vidíme, bavíme se o dorostu. V té době nás nic jiného, než fotbal nezajímalo.
Vím o tobě, že jsi talentovaný i na jiné sporty. Který sport bys zvolil, kdyby fotbal nepřipadal v úvahu?
Těžko říct, baví mě fakt všechno.
Jsi velký fanoušek dobrého jídla, jaký je tvůj nejoblíbenější předzápasový pokrm?
Kachýnka se šesti knedlíky od maminky.
Jaký je podle tebe nejlepší řetězec rychlého občerstvení a co si naopak dáš za odměnu po dobrém výkonu?
Na obě otázky je odpověď Mekáč.
Jsi taktéž velký fanoušek zábavy a restauračních zařízení. Stalo se ti někdy, že bys šel na zápas rovnou bez spánku?
Je možné, že se to někdy stalo.
Co dělá Kamil Machurka, když se zrovna neprohání v kopačkách nebo není v pracovním?
Rád trávím čas se svou přítelkyní – jezdíme na výlety, navštěvujeme rodinu a sem tam si jdeme s klukama zahrát nohejbal, padel, nebo zajdeme na pivko.
To je vše. Děkuji za rozhovor. Je něco, co bys chtěl vzkázat čtenářům?
Choďte na fotbal a fanděte!