Z Notre Dame až k evropské slávě: Hvězda AC Sparta Praha Elizabeth „Ellie“ Ospeck odpovídá v otevřeném rozhovoru
Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Americká posila Sparty Praha Elizabeth „Ellie“ Ospeck vtrhla ve svém prvním profesionálním roce do evropského fotbalu ve velkém stylu – z prosluněných hřišť v Kalifornii zamířila přímo do srdce Evropy a pomohla týmu vybojovat ligový titul i pohár. Jak se žije americké sportovkyni v Praze, co ji nejvíce překvapilo na české mentalitě a jak speciální bylo zvednout nad hlavu double po boku skvělé party krajanek z USA?
Dobrý den, Ellie. V první řadě bych ti chtěl pogratulovat k úspěšné debutové sezóně v pražské Spartě. Jak se po ní cítíš? Mohla být ještě úspěšnější?
Předně moc děkuji. Ano, byla to snová první sezóna. S výsledkem jsem maximálně spokojená. Vyhrát nakonec double bylo neuvěřitelně vzrušující a celkově jsem prostě strašně šťastná, jaké spoluhráčky jsem měla kolem sebe. Týmová chemie a kultura byly zkrátka fenomenální. Mám pocit, že z každého zápasu, odehraného minutu po minutě, jsme si dokázaly něco vzít, poučit se a posunout se dál. Na téhle sezóně bych opravdu nezměnila vůbec nic.
Se Spartou se vám podařilo získat double. Jak intenzivní a dlouhé byly oslavy?
Už je to nějaký pátek, co Sparta naposledy double vyhrála, takže všichni byli obrovsky nadšení. A jak jsem právě řekla, jsem neskutečně ráda, že jsem to mohla zažít zrovna s touhle partou holek. Byla to obrovská zábava.
Napříč všemi soutěžemi jste zaznamenala 2 góly a 4 asistence. Jste se svým individuálním přínosem spokojená?
Samozřejmě je skvělý pocit vědět, že jsem týmu pomohla. Miluji připravovat šance pro spoluhráčky. Baví mě ta spolupráce na hřišti, která vede k vítězství. Takže jsem si to moc užila. A myslím, že tým odvedl skvělou práci v tom, jak dokázal zapojit každou z nás. To bylo super.
Jak byste porovnala českou ligu s univerzitním fotbalem v USA? V čem vidíte hlavní rozdíly?
Česká liga versus americká univerzita? Nechte mě zamyslet se. Určité podobnosti tam jsou, když to vztáhnu na sebe. V Americe jsme hrávaly v mnoha různých rozestaveních, zatímco tady praktikujeme hlavně 4-3-3. To pro mě byla asi největší změna – zvyknout si na novou pozici a trochu jiný styl fotbalu.
Sparta vám nabídla první profesionální smlouvu, dostala jste šanci zahrát si Ligu mistryň (UWCL) a vyhrála jste double. Je to přesně to, o čem jste snila, když jste do Evropy podepisovala?
Jo, byla jsem tehdy hrozně šťastná, že jdu právě do Sparty. To, že to byla moje úplně první profi smlouva, bylo super. A upřímně, když jsem podepisovala, na double jsem vůbec nemyslela. Samozřejmě jsme to měly jako cíl někde vzadu v hlavě, ale je úžasné, že se to mně i ostatním Američankám povedlo hned v našem prvním roce. Bylo to vážně skvělé a popravdě – lepší už to být nemohlo, takhle snově by to nikdo nenaplánoval.
Největším zápasem sezóny je vždy derby proti Slavii. V tom posledním jste vstřelila klíčový gól, který rozhodl o titulu. Co vám běželo hlavou, když jste běžela sama na brankářku?
Co se týče derby, ta jsou vždycky extrémně vyhecovaná, jednoznačně největší zápasy sezóny. Když si vzpomenu na to poslední... no, nejdřív jsem byla spíš nervózní z toho, že jsem na Hallie zařvala, ať mi přihraje. * (pozn. red.: Hallie Bergford) * Ona mi to ale dala naprosto dokonale. Pak už šlo jen o to zachovat klid a uklidit to pod brankářku. Ona si na ten míč skoro sáhla, takže jsem ráda, že střela měla dostatečnou razanci a skončila v síti. Takže abych to shrnula, byla jsem spíš nervózní, ale zároveň to byl skvělý moment. Miluji situace jeden na jednoho, takže to dopadlo nejlépe, jak mohlo.
Liší se fotbal, který se hraje v České republice, od toho za oceánem?
Mám pocit, že fotbal v Česku se od ostatních stylů trochu liší, ale zvykla jsem si dobře. Baví mě to a myslím, že náš trenér odvádí skvělou práci v tom, jak dokáže každou hráčku do systému správně zasadit.
Po letech na americké univerzitě jste se rozhodla vydat na evropskou cestu. Co bylo hlavním důvodem pro takhle velký krok?
Proč jsem si vybrala zahraničí? Vlastně mám občanství Evropské unie – jsem irská občanka, takže jsem si vždycky chtěla na nějaký čas vyzkoušet život a fotbal v Evropě. Vzhledem k tomu, kdy jsem dokončila školu, to načasování klaplo dokonale. A z toho, jak dopadla první sezóna, mám obrovskou radost.
České fotbalové prostředí je docela specifické a málokdy se stává, že se cizinky aklimatizují tak rychle jako vy. V čem podle vás tkví klíč k úspěšné adaptaci? V kádru jste hned čtyři Američanky, hrálo to zásadní roli?
To je moc milé, že říkáte, jak rychle jsem se adaptovala. Přiznám se, že po fotbalové stránce to bylo vlastně snazší než zvyknout si na život v úplně nové zemi. A tím se dostávám k té druhé otázce – to, že jsme v týmu čtyři Američanky, a navíc je tu s námi i Franny * (pozn. red.: spoluhráčka s česko-americkým původem), nám neskutečně pomohlo. Člověk se pak cítí víc jako doma a všechno působí normálněji, když jste tak daleko od rodiny a od všeho, co jste celý život znala. Jsem strašně vděčná, že se nám tehdy podařilo podepsat smlouvy ve stejný čas. Vytvořily jsme si takovou svoji malou skupinku, takže nás Američanky potkáte skoro vždycky spolu.
Kdo je vaše nejbližší kamarádka v týmu?
Moje nejbližší parťačka je rozhodně Tori Hansen, taky z USA. Je s ní obrovská zábava, je to fenomenální hráčka, a ještě lepší člověk.
Rychlost patří k vašim největším zbraním. Jak na ní pracujete? Jste nejrychlejší hráčkou v týmu?
Využívat rychlost na hřišti mě hrozně baví. Jestli jsem úplně nejrychlejší z týmu, to nevím. Máme v kádru spoustu dynamických a rychlých holek, což je super. Že bych na tom nějak extra pracovala, to se říct nedá. Naštěstí je to něco, co mi bylo dáno celkem přirozeně od přírody. Samozřejmě máme každý týden v tréninku sprinty, ale pro mě je to hlavně o udržování kondice a o tom dělat to, co dělám celý život.
Pocházíte z prosluněné Kalifornie. Jak těžké bylo zvyknout si na české počasí?
Ano, jsem z Kalifornie, takže co se týče počasí – momentálně jsem na chvíli zpátky doma, a to sluníčko si strašně užívám. Na druhou stranu jsem předtím studovala pět let v Indianě a tamní klima je tomu českému docela podobné. Takže pro mě osobně to takový šok nebyl, ale plně chápu, že pro někoho, kdo žil celý život jen v Kalifornii, by to mohl být velký problém. Za mě to tedy nebylo tak hrozné. Zima se sice zdála nekonečná, ale znovu musím zmínit skvělé zázemí a podporu, kterou v týmu máme, takže se to dalo zvládnout.
Nedávno jste podepsala novou smlouvu. Stává se z Česka pomalu váš druhý domov?
Ano, prodloužila jsem kontrakt a moc se těším na svůj druhý rok ve Spartě. Česko se pomalu ale jistě mým druhým domovem stává. Už se ve městě orientuji mnohem lépe. Je skvělé Prahu objevovat a zjišťovat, kde co je. Zvlášť když za mnou přijedou kamarádi nebo rodina z Ameriky a já je můžu provázet, to mě hrozně baví. Takže pro mě i pro ostatní holky z USA je to tady už domov. Příští sezóna pro nás bude určitě o to pohodovější, že už Prahu známe a víme, jak to tu chodí.
Jaký je váš nejoblíbenější způsob trávení volného času tady v České republice?
Jedna z mých nejoblíbenějších činností je prostě vyrazit do centra Prahy, na Staré Město, nebo po tréninku objevovat nové kavárny a místa na oběd. Vážně mě baví jen tak se procházet a poznávat to tady, protože Praha je obrovská. Volného času máme poměrně dost, takže vypadnout z bytu ven je vždycky super.
Jste tu již skoro rok. Jak jste na tom s češtinou? Máte už nějaká oblíbená slovíčka?
Co se týče mojí češtiny, neřekla bych, že jsem se toho naučila bůhvíkolik. Holky v týmu nás občas učí náhodná slovíčka. Pozdravy a základní fotbalové výrazy už samozřejmě zvládáme, ale na skládání celých vět to u nás Američanek ještě není. Občas se snažíme ta slova lepit k sobě, ale čeština je strašně těžký jazyk. Snaha tam je, pořád se chceme učit, a doufám, že v příštím roce se v tom zase o něco posunu.
Amatérský fotbal v nižších soutěžích hraje v české společnosti obrovskou roli. Byla jste už někdy podívat na nějaký amatérský zápas u nás?
Bohužel na amatérském fotbale jsem tady ještě nebyla. Když nepočítám naši ligu, tak jediné zápasy, které jsem navštívila osobně, byly zápasy našeho mužského A-týmu, což byla super podívaná. V příštím roce bych se ale moc ráda zašla podívat na naše béčko nebo na zápasy akademie, to by mě hrozně zajímalo.
O Češích se obecně říká, že jsou oproti lidem z USA uzavřenější. Jaká je vaše dosavadní zkušenost?
To, že jsou Češi rezervovanější, je celkem vtipné téma. Pravdou je, že se občas přistihnu, jak se na ulici usmívám na cizí lidi, a vím, že tady se to prostě nenosí. Moje americké nastavení mysli ale nedokáže pochopit, proč by se to dělat nemělo, protože v USA je to naprosto běžná věc. Zkrátka se na někoho usmát nebo pozdravit. Takže ano, lidé jsou tu o něco uzavřenější, ale že by to byl nějaký zásadní problém, to vůbec.
Téměř každá vesnice nebo malé městečko má u nás fotbalový tým – je to obrovská součást naší kultury. Podobá se to v něčem té fotbalové kultuře v USA?
Řekla bych, že fotbal je tady v Praze a obecně v Česku mnohem větší součástí kultury než v Americe. V USA máme mnohem méně týmů a fotbal tam funguje spíše na amatérské bázi, je tam hodně mládežnických klubů. U nás v rodném městě je sice fotbal celkem populární, ale rozhodně ne na té profesionální úrovni.
Pivo, klobása a skvělá kulisa – typický obrázek domácího zápasu mužů AC Sparta Praha. Chodíte často fandit na Letnou?
Ano, jak jsem zmiňovala, s holkami z týmu chodíme na zápasy chlapů celkem často. Konkrétně minulé podzimní derby jsme si nenechaly ujít. Atmosféra na Letné je pokaždé úžasná, je to skvělé prostředí a strašně nás to baví. Doufám, že v tom budeme pokračovat i v další sezóně a budeme kluky dál podporovat.
V jednom z rozhovorů jste zmínila, jak klíčoví jsou pro tebe fanoušci na tribunách. Je pro vás skandování fanoušků jako injekce extra energie během hry?
Přesně tak, fanoušci jsou nesmírně důležití. Máme obrovské štěstí, kolik lidí s námi cestuje na venkovní zápasy a kolik jich chodí k nám domů. Strašně moc nám to pomáhá, dodává nám to zdravé nabuzení a touhu hrát co nejlépe. Z té podpory, jakou tady máme, jsme nadšené a doufám, že fanouškovská základna ještě poroste a přitáhneme k ženskému fotbalu další lidi. Uplynulý rok byl z pohledu divácké podpory fantastický. Je to pro nás strašně důležité.
V USA jde fotbal ruku v ruce s univerzitním vzděláním a vy jste získala titul v oboru byznysu a financí. Je to oblast, které se chcete věnovat po skončení sportovní kariéry?
Mám obrovskou radost, že se mi během let na Notre Dame podařilo úspěšně dokončit hned dva obory. Odnesla jsem si diplom jak z technologií, tak z financí. Oba ty směry mě hrozně bavily. Takže až jednou s fotbalem skončím, umím si představit, že v jednom z těch oborů zakotvím. Jsou to skvělé obory, nestudovala jsem je pro nic za nic, opravdu mě to zajímá.
Během univerzitních let jste v jednom zápase zaznamenala čistý hattrick asistencí. Považujete se spíše za tvůrkyni hry, nebo za chladnokrevnou střelkyni?
Moje role na univerzitě byla ve srovnání se Spartou přece jen trochu jiná. Strašně ráda připravuji pro spoluhráčky góly takříkajíc „do prázdné“, to mi dělá největší radost. Takže bych o sobě řekla, že jsem spíše tvůrkyně hry než rozený šutér. Ale mám pocit, že letos v sezóně jsem lidem i sama sobě dokázala, že góly dávat umím a nebojím se vzít zodpovědnost na sebe a vystřelit. Takže je skvělé vědět, že dokážu na hřišti prodat obě tyto role.
Ženský fotbal je stále populárnější, přináší vyšší platy a plní stadiony. Pociťujete vy sama tenhle pozitivní posun?
Je skvělé vidět, jak ženský fotbal roste, a to celosvětově. Sleduji ostatní hráčky a to, jak se zvedá jejich prestiž, což je úžasné. Jsem ráda, že se náš sport posouvá dopředu, a doufám, že to tak bude pokračovat. Ten posun je jednoznačně znát. Mám pocit, že tady v Evropě je to v tomto ohledu ještě trochu jiné. Jde zkrátka o to, aby fotbal rostl dál, aby mladé holky, které dneska začínají, měly v budoucnu ještě lepší podmínky a celá ta scéna byla zase o kus větší.
Nová sezóna už klepe na dveře. Jak jste strávila týdny bez fotbalu?
Momentálně máme po zisku double volno. Trávím sice čas doma, ale pořád trénuji. Sice jsme dostaly pokyn si trochu odpočinout, ale já zkrátka ráda pracuji na svých dovednostech a chci se udržet v kondici před blížícím se startem letní přípravy. Mít všechno pod kontrolou je pro mě priorita. Takže i když máme po sezóně a nehrajeme zápasy, pořád makám – posilovna, běhání a všechny tyhle klasické věci.
Autor: Jonathan Mensatoris
Komentáře
Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.
Rozhovory
- Naší nejsilnější zbraní je týmovost, říká Hráč kola Štěpán Vajgl z Plaňan
- Hrát na jednom hřišti se synem je radost, pochvaluje si Hráč kola Michal Vinš z Plaňan.
- Nedokážu si představit hrát proti Štítarům, říká Hráč kola Ondřej Nejman ze Štítar
| Tabulka | Z | Skóre | B | |
|---|---|---|---|---|
| 1 | FK Libodřice | 9 | 30:8 | 21 |
| 2 | TJ Sokol Býchory | 9 | 35:14 | 21 |
| 3 | TJ Viktoria Radim | 9 | 16:9 | 20 |
| 4 | TJ Sokol Plaňany | 9 | 39:15 | 19 |
| 5 | SK Sparta Kolín B | 9 | 28:22 | 17 |
| Nejlepší střelci | Góly | |
|---|---|---|
| 1 | Štěpán Vajgl | 17 |
| 2 | Milan Pánek | 14 |
| 3 | Adam Chvalovský | 10 |
| 4 | Lukáš Lev | 7 |
| 5 | Ondřej Richter | 7 |
| Jméno | ZB | Ú | BE | |
|---|---|---|---|---|
| 1 | Petr Nedvěd | 37 | 58,7% | 1 |
| 2 | Tomas Sixta | 36 | 57,1% | 0 |
| 3 | David Konupek | 34 | 60,7% | 0 |
| 4 | Ondřej Černý | 34 | 54,0% | 0 |
| 5 | Jan Břečka | 33 | 52,4% | 0 |