Náš kapitán mě kdysi učil na základce fyziku. Fotbal nám jde ale oběma určitě lépe než učení!

Hráčem závěrečného kola Okresního přeboru Pardubic se stal útočník TJ Přelovice "B" Lukáš Doležal.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Nejprve bych Vás rád požádal o představení sebe sama. Kolik je Vám let, co děláte za povolání a také by mě zajímaly Vaše dosavadní fotbalové kroky.
Je mi 21 let a živím se jako referent stavebního úřadu. Moje fotbalové kroky vedly od úplného začátku jen v Přelovicích. Jiné angažmá jsem popravdě ani moc nechtěl zkoušet – klub mi přirostl k srdci a jsem rád, že jsem mohl vyrůstat právě tady.
Soudě podle Vašeho povolání budete spíše člověk, který má rád svět čísel než třeba divadlo a literaturu...
Mám rád především sportovní svět. Co se týče čísel, tam si asi vedu o něco lépe než se seznamem přečtených literálních děl. Je pravda, že s knížkou v ruce mě člověk bude hledat jen těžko a v hledišti divadla mě také potkáte spíš výjimečně.
Nebudu zastírat, že mám určité informace z nejmenovaného zdroje. K tomu stavebnímu referentovi mi to sedí, takže určitě byla Vaším oblíbeným předmětem na základní škole fyzika, možná i matematika.
Nebudu lhát, na základní škole to v těchto předmětech nebyla žádná sláva. Asi by mě tehdy ani nenapadlo, že jednou vystuduju stavební školu – kolikrát jsem se přes ně dostával hlavně díky pomoci spolužáků.
A přitom jste měl skvělého učitele...
Je mi jasné, že tajným informátorem je můj tehdejší učitel a nynější spoluhráč Adam Šprync. Fotbal mu jde určitě lépe jak učení…
Tehdy v 9.třídě Vás učil fyziku, teď je kapitánem přelovické rezervy a jedním z trenérů. Trochu si myslím, že ty role mají hodně společného. Vás mladých je v týmu hodně, převaha. Mají ti zkušenější váš respekt?
Byl mým učitelem, teď je mým kapitánem. Role mají hodně společného, jelikož v obou případech ho musím poslouchat (bohužel). Je pravda, že oba naše týmy jsou hodně mladé. Většina z nás jsme odchovanci naší výborně vedené přelovické mládeže. Samozřejmě starší spoluhráči mají náš respekt, ale na druhou stranu si ani my neodpustíme nějaký ten vtípek na jejich účet.
Prý máte ještě jeden společný "koníček". Oba jste členy tajné společnosti karet a kostek. Jak se Vám daří v těchto disciplínách?
Máte pravdu. V začátcích jsem trochu pokulhával, ale postupem času mám pocit, že se pomalu dostávám mezi elitu našich dýchánků.
Výborný jste i na trávníku, v posledním zápase s Nemošicemi jste dal hned 4 góly. To je Vaše běžná produkce?
Mojí běžnou produkcí bych to rozhodně nenazýval. V posledních letech jde spíš o výjimečný případ, ale jsem rád, že se to takhle povedlo. Zároveň mě těší, že se mi v poslední době celkově daří.
Jste vyloženě z fotbalové rodiny, že? I Váš bratr hraje v útoku Šišek. Je to on, s kým si vepředu rozumíte nejlépe?
Ano, celá naše rodina žije fotbalem. Potvrzuje to i náš rodinný nástup předloňský rok, kdy jsem si to kopnul s bráchou i tátou v jednom utkání. S bráchou nám to v útoku sedí. Dobře si rozumíme nejen na hřišti, ale i v osobním životě, což se podle mě promítá i do naší hry. Když máte vedle sebe někoho, koho dobře znáte, je ta spolupráce přece jen jednodušší.
Na závěr Vám položím otázku, kterou jsem překvapivě dosud v takovémto rozhovoru nedal. Je Vám 21, život máte před sebou. Jaké máte životní plány, cíle, sny? Jak byste ho chtěl prožít?
Žádné velké životní plány asi nemám. Co se týče fotbalu v nejbližší době mám v plánu jít na tetování našeho posvátného symbolu - šišky. Chtěl bych hlavně co nejdéle hrát fotbal, protože mě baví a je to velká součást mého života. Občas si rád vyzkouším i jiné sporty, ve kterých bych se chtěl dál zlepšovat. Do budoucna bych si dokázal představit život někde poblíž Přelovic, třeba si tam jednou postavit dům a chodit fandit klukům do naší Šiška arény. Ale samozřejmě člověk nikdy neví, kam ho život zavede.

Autor: Filip Hlaváček

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.