Dobrý den, gratuluji k vítězství v anketě Hráč kola. Jaká byla vaše bezprostřední reakce? Čekal jste to?
Dobrý den, děkuji za gratulaci. Popravdě jsem nečekal, že bych se do sestavy kola dostal, ale hned jak jsem tam byl nominovaný, bylo jasné, že kluci z kabiny rozjedou hlasování ve velkém a že to pošlou i fanouškům a známým, kteří pomůžou svými hlasy. Jsem rád a šťastný, že to tak dopadlo, a moc jim děkuji.
Tuto sezónu jste už několikátý hráč Týnce, který byl vyhlášen Hráčem kola. Znamená to, že máte nejsilnější fanouškovskou základnu v okrese?
To je pravda. Myslím si, že určitě máme jednu z nejlepších fanouškovských základen v okrese. Fanoušci nás chodí podporovat na každý zápas, jezdí i venku ve velkém počtu a chtěl bych jim poděkovat jménem celé kabiny. Další věc je, že výherce kupuje do kabiny pěknou odměnu, když to vyhraje. Takže kluci pro tu výhru udělají maximum.
Proti Nučicím jste zaznamenal dva góly. Jak se vám hrálo? Cílil jste na hattrick?
V Nučicích se nikdy nehraje příjemně, je to důrazný tým se zkušenými hráči, který si nic nekomplikuje. Věděli jsme, že musíme přivézt body z venku a navázat na domácí výkony. Povedlo se. Podruhé jsem nastoupil na pozici podhrotového útočníka a zadařilo se. U prvního gólu jsem byl ve správný čas na správném místě a podařilo se mi přehodit gólmana. Druhý gól padl po fantastickém centru Matyáše Hübšta, který to poslal na zadní tyč, kde jsem zakončil hlavou – 2:0. Za mě skvělý zápas, ve kterém se mi hrálo výborně. Nad hattrickem jsem na hřišti nepřemýšlel, ale po zápase mi to hlavou proběhlo. Popravdě spíš radši nahrávám, než dávám góly, dělá mi to větší radost.
Pomohla vám změna pozice ze stopera na ofenzivního záložníka?
Jak se to vezme. Od žáků byla moje oblíbená pozice stoper, hrál jsem tam celé mládežnické kategorie. Jakmile jsem začal nastupovat za dospělé, prošel jsem snad všechny posty, kde bylo zrovna potřeba. Nikdy mi to nevadilo, věděl jsem, že můžu hrát všude a týmu pomoct. Postupně jsem ale zjistil, že bych radši hrál jinde. Dlouho jsem působil ve středu zálohy, ať už defenzivně, nebo ofenzivně, a tam jsem se cítil nejjistější. Takže změna směrem k ofenzivnímu záložníkovi mi hodně pomohla, cítím se tam komfortně. Hlavně se na to neptejte Pavla Wolframa. (smích)
Momentálně jste na třetím místě tabulky. Byli byste spokojeni, kdybyste tam zůstali i po sezóně?
Dali jsme si v kabině nějaké cíle. Přišel nový trenér, který se z nás snaží dostat maximum, a myslím, že je to vidět. O takové umístění budeme určitě bojovat. Kdybychom takhle skončili na konci sezóny, nezlobil bych se. Musíme ale zůstat nohama na zemi.
O víkendu vás doma čekají Býchory. Jaký čekáte zápas?
Hráči Býchor na nás určitě budou dobře připraveni, bude to náročné utkání. Ale hrajeme doma a tam cítím, že jsme si jistí fotbalem, který chceme hrát. Doufám, že se to obejde bez tvrdých faulů a zbytečných emocí. Obě strany si zahrají fotbal a po zápase si podáme ruce. Vyhraje ten lepší a připravenější. (Snad to bude Týnec.)
Prošel jste více kluby – Jestřábí Lhota, Pátek, Žíželice, Štítary… Kde to pro vás bylo nejlepší?
Vyzkoušel jsem si víc týmů a v každém trochu jinou pozici. Nikdy nezapomenu na Jestřábí Lhotu, kde mě od žáků vedl trenér Sandholc. Jeho tréninky byly náročné, ale těžíme z nich dodnes. Odehrál jsem tu i téměř celý dorost, kde jsme byli silný ročník. Už v 15–16 letech jsem nastupoval za chlapy. Líbilo se mi, jak mě starší kluci vzali mezi sebe, a dodnes jsem rád, když se potkáme. Hlavní díky patří Kurimu, ten se o mě staral jako o svého.
Krátce jsem si zahrál za Štítary – půl sezóny, ale bylo to super. Žíželice byla zkouška B-třídy, tým byl na vzestupu, hráli tam kvalitní fotbalisté. Bohužel hned v přípravě se zranilo asi šest hráčů, takže to byla těžká sezóna, ale velká zkušenost.
Pak jsem přestoupil do Polep, a to bylo asi moje nejlepší období – postup z III. třídy do okresu, jedna velká jízda. Bohužel se to časem rozpadlo, ale klukům přeju, ať to zase nakopnou.
Pátek pro mě byla zkouška, kterou jsem nezvládl. V zimní přípravě jsem si poranil koleno a už jsem se nedostal do tempa. Teď jsem v Týnci, jsem šťastný, máme skvělou partu. Je jedno, jestli mladí nebo staří, všichni táhneme za jeden provaz.
Je vám teprve šestadvacet, táhne vás to ještě do vyšší soutěže?
Občas jsem o tom přemýšlel, nebudu říkat, že ne. Ale teď jsem spokojený v Týnci. Máme super partu a fotbal, který hrajeme, mi vyšší soutěž bohatě vynahrazuje.
Zahrál jste si i krajské soutěže. Je velký rozdíl mezi okresem a I. B třídou?
Kolínský okres je podle mě nejtěžší okres, je dost srovnatelný s I. B třídou. Nechci říkat, že je to úplně stejné, ale podobnosti tam jsou. Samozřejmě v I. B třídě je v každém týmu víc šikovných a zkušených hráčů.
Na krajské soutěže chodí i více fanoušků. Jsou pro vás hnacím motorem? Vybavíte si zápas s nejlepší kulisou?
Fanoušků chodí hodně, a jsem rád, když jsou tribuny a okolí hřiště plné lidí. Je to určitě motor, ale během zápasu to moc nevnímám – snažím se soustředit na hru. Dojde mi to až po zápase. Konkrétní zápas v kraji si teď úplně nevybavím, ale tady v Týnci chodí hodně lidí a naši fanoušci jsou slyšet celý zápas – toho si všimnu i já. Moc jim děkujeme.
Kdybyste měl vypíchnout jeden moment kariéry, na který jste nejvíc pyšný, který by to byl?
Určitě postup s Polepy do okresu. Měli jsme skvělou partu a oslavy? Byly to čtyři skvělé dny. Doufám, že to ještě někdy zažiju, ideálně s Týncem. Ale neumím si představit, jak dlouhou dovolenou bych si musel vzít. (smích)
Jste fanoušek tetování. Kolik jich máte? Máte nějaké oblíbené?
Tetováním jsem propadl, je to moje záliba. Mám jich kolem 30–40 a určitě to není konečné číslo. Všechna mají pro mě význam, ale kdybych měl jedno vybrat, je to starý sparťanský štít na lýtku s daty narození rodiny. Jsme sparťanská rodina, tak jsem si to nechal zvěčnit.
Vaší oblíbenou kratochvílí jsou prý cyklovýlety. Máte nějaké oblíbené místo?
Na kole jezdím rád, je to odpočinek i zdravý pohyb. Nejčastěji vyrážíme kolem Poděbrad a Nymburka, je tam krásná cyklostezka. S kamarády občas spojíme výlet s fotbalem, když je čas.
Fandíte Liverpoolu a Spartě. Minulá sezóna pro vás musela být hodně pozitivní, že?
Fandím, to je pravda. Sparta je pro mě srdcovka, i když minulá sezóna nebyla úplně vydařená. Teď se to ale zvedá a jsem rád. Když je čas, jezdíme fandit přímo na stadion. Liverpoolu se minulá sezóna povedla neskutečně. Jednou bych chtěl na zápas přímo do Liverpoolu, zažít tu atmosféru. Podle mě je to teď jeden z nejlepších týmů na světě.
Jaké je podle vás nejlepší pivo?
Za mě asi Plzeň, ale nemám problém si dát cokoli. Pivo mám rád, v létě chutná nejlíp.
Hrajete i malý fotbal. Co pro vás znamená?
Malý fotbal je pro mě nedělní sranda. Hrajeme to s partou kamarádů pro radost. Nikdo z nás nemá ambice, bereme to jako zpestření víkendu.
Co děláte, když zrovna nehrajete fotbal?
Snažím se odreagovat i jinými sporty, ale fotbal mě provází každý den. Buď řešíme víkendový zápas, nebo trénujeme. Sleduju Spartu i Liverpool, a když nehrají, podívám se na jiný zápas. Rád koukám třeba i na Láďu Krejčího ve Wolves. Ale hlavně se snažím trávit čas s přítelkyní – kvůli mé práci se nevidíme moc často, takže volno věnuju jí. Musím jí poděkovat, že to tak zvládá a podporuje mě, jezdí na každý zápas.
To je vše, děkuji za rozhovor. Je něco, co byste chtěl vzkázat čtenářům?
Já děkuji za rozhovor, všem, co pro mě hlasovali, a taky těm, kteří si tohle přečetli. (úsměv) Doražte se podívat do Týnce na fotbal!