Už před zápasem jsem věděl, že je to můj poslední, říká Lukáš Kořínek z Uhelných Skladů, hráč 30. kola

Hlasovali jste pro ty nejlepší hráče v 30. kole a z vašeho hlasování vzešel vítěz! Lukáš Kořínek z Uhelných Skladů! Redakce fotbalunas.cz ho vyzpovídala a rozhovor najdete zde.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Lukáši, po dlouhé zdravotní pauze ses vrátil do sestavy a hned v tak důležitém zápase. Jaký to byl pro tebe pocit znovu naskočit v soutěžním utkání – a navíc v klíčovém momentu sezony?
Abych byl upřímný, už jsem ani nepočítal s tím, že do zápasu naskočím. Přesvědčil mě až v pátek kolem 21:30 Luky Zilvar. Ale jsem moc rád, že jsem do toho nakonec šel a mohl týmu pomoci.
Bylo znát, že hrajete o všechno. Co se dělo v kabině před zápasem? Jaká byla nálada a co jste si říkali?
Určitě jsme si uvědomovali tíhu zápasu, ale oproti jiným utkáním jsme byli dobře nastavení v hlavách. Od začátku to v kabině žilo a hecovali jsme se navzájem.
Co pro tebe znamená, že se tým nakonec v soutěži zachránil? Byl jsi u toho přímo na hřišti – jak silné to bylo?
Nejen pro mě, ale pro všechny to byla úleva – zachránit soutěž. Bylo to psychicky hodně náročné. Trenér ze dne na den skončil kvůli pracovním povinnostem, do toho přišla zranění, a za nás museli naskakovat i dorostenci. Ale zvládli to na jedničku. Tým ukázal obrovskou sílu.
Jak hodnotíš sezonu z týmového hlediska? Kapitán Zilvar mluvil o tom, že ji nelze nazvat vydařenou, ale záchrana se počítá. Podepsal bys to?
Tady musím s Lukášem souhlasit a naprosto to podepisuji.
A jak hodnotíš sezonu za sebe? Návrat po zranění určitě nebyl jednoduchý – co tě během té doby nejvíc drželo?
Sezóna byla jako na horské dráze. Po výborné zimní přípravě, kdy jsme vyhráli obnovený turnaj ve Strašnicích bez ztráty bodu a předváděli hezký fotbal, přišla mistrovská část… a útlum. I během zranění jsem se nenudil – trénuju mládež na Uhelných Skladech. Takže jsem byl na hřišti sedmkrát týdně. Trénuju starší přípravku, zkusil jsem si i starší žáky, dorosty, a s áčkem jsem jezdil jako trenér. O víkendu jsem někdy zvládl odtrénovat i tři zápasy. Získal jsem tím cenné trenérské zkušenosti.
Zápas měl i silný lidský moment. Martin Ondruš schválně zahodil penaltu, protože faul byl mimo vápno. Co jsi v tu chvíli cítil? Proběhlo o tom nějaké slovo předem, nebo to bylo čistě jeho spontánní rozhodnutí?
Marťas ukázal, že není jen skvělý fotbalista, ale hlavně skvělý člověk. Hned jsem věděl, že faul byl mimo vápno, a říkal jsem to i trenérovi Řeporyjí. Jsem hrdý na Marťase, že penaltu zakopl. Nechtěli jsme vyhrát takovým způsobem. Musím ale ocenit i hráče Řeporyjí – ve druhé půli udělali totéž. Po odpískaném přímáku za zákrok metr za vápnem (který byl úplně čistý) míč vrátili. Rozhodčích bylo dost na můj vkus, ale oba týmy ukázaly fair play.
Co říkáš na výkon týmu proti Řeporyjím? Bylo vidět, že vás žene skvělá kulisa. Pomohl vám ten domácí kotel k ještě většímu nasazení?
Od první minuty jsme si šli za svým. Byli jsme aktivní, drželi balon, dostávali se za obranu. Kulisa byla neskutečná – hnala nás dopředu a bylo to vidět i na výkonu. Nevypustili jsme jediný souboj, žádný balón pro nás nebyl ztracený. Moje ocenění hráče kola patří celé kabině, lidem na stadionu a především našemu kotli – klukům od přípravky po dorost. Skvělá chorea, fandění… klobouk dolů!
V čem se podle tebe tým posunul oproti podzimu? Co se změnilo, že se z posledních kol povedlo vytěžit maximum a zachránit soutěž?
Největší změnu vidím v tom, že jsme v posledních čtyřech domácích zápasech třikrát udrželi čisté konto. Zlepšili jsme přístup při standardkách, každý byl tam, kde měl být. Jedinou porážku jsme utrpěli s Braníkem 1:2, ale tomu zápasu by slušela remíza. Braníku přeju, ať uspěje v baráži – za tu jarní jízdu si to zaslouží.
Jak to vypadá s tvým zdravím dál? Uvidíme tě na hřišti i v příští sezoně, nebo budeš víc přemýšlet nad koncem aktivní kariéry?
Po dvouměsíční pauze jsem naskočil do zápasu bez jediného tréninku. A kotník mi po sobotě znovu natekl. Nabídek na pokračování mám dost, jedna je i finančně nadstandardní – moc si toho vážím. Ale už před zápasem jsem věděl, že je to můj poslední zápas hráčské kariéry. Od nové sezóny se chci naplno věnovat trénování mladšího dorostu. Jsem strašně rád, že jsem se mohl rozloučit před tak skvělou kulisou. U děkovačky to na mě padlo – slzička byla. Ale po 33 letech je čas skončit. Mám dva syny, devět a tři roky, a skvělou manželku, která mě vždycky podporovala. Teď je čas být víc s rodinou.
Byl to dramatický závěr sezony – jak bys shrnul tenhle fotbalový příběh jednou větou?
Když držíme při sobě celý klub, jsme nejsilnější!

Autor: Redakce Praha

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.