Matouši, dvěma góly jste otočil vývoj zápasu a nakonec pomohl k výhře. Cítil jste už během zápasu, že máte formu a že to dnes bude váš den?
Před zápasem jsem se moc necítil, delší dobu jsem nebyl na tréninku, takže jediné, co jsem cítil, byla únava a špatná fyzička. Doufal jsem, že svoji smůlu už prolomím, protože v každém zápase, kdy jsem byl v útoku, jsem měl stoprocentní šanci, ale vždy jsem selhal. Tentokrát mi to vyšlo dvakrát, takže jsem rád.
Byla to teprve druhá výhra Nebušic v sezoně. Jak moc si toho vítězství ceníte a co podle vás rozhodlo?
No tak určitě – dali jsme do toho srdíčko a štěstíčko nám tentokrát šlo naproti. Dali jsme víc gólů než soupeř, a to rozhodlo. Vítězství si ceníme, sám jsem měl radost, že jsme to zvládli otočit. Myslím si, že pro diváka to mohlo být dobré utkání – hodně gólů, samé otočky a napínavé až do konce.
Váš tým už má jistotu sestupu. Přesto jste ve čtvrtek ukázali obrovské nasazení. Co vás v kabině motivuje, když už nejde o záchranu?
Naší motivací by mělo být to, že bychom měli odehrát sezónu se ctí a pokusit se urvat ještě nějaké body. Teď už můžeme hrát uvolněně, protože o nic nejde – nemáme svázané nohy a třeba právě to nám pomůže v dalších výsledcích i herním projevu.
Vy osobně patříte k oporám týmu. Už přemýšlíte o tom, jestli zůstanete v Nebušicích a pomůžete s návratem, nebo vás láká přestup do vyšší soutěže?
Abych byl upřímný, o přestupu do vyšší soutěže vůbec nepřemýšlím. Spíš bych se chtěl dát zdravotně dohromady – možná přestat na chvíli hrát nebo přestoupit do nižší soutěže. Ale kdo ví. Momentálně se soustředím na aktuální sezónu a ostatní budu řešit až potom.
Dřív jste hrával za Přední Kopaninu, která patří mezi špičku soutěže. Jaké pro vás byly letošní vzájemné zápasy proti bývalému klubu?
Zápasy s Kopaninou mám rád. I pro hráče, co tam nehráli, to má svůj náboj. Přeci jen je to derby, jsme sousedi, takže se většina zná. Mám rád trochu vyhrocené zápasy, takže si to vždy užívám.
Jak byste porovnal své působení v Kopanině a v Nebušicích – herně i lidsky?
Nevím, jestli se to dá úplně srovnat – na Kopanině jsem byl v podstatě jen v mládeži. Strávil jsem tam celou mládež od malých až po starší dorost. Měli jsme tam skvělý tým i trenéry. Bohužel se nás už moc nepřemístilo do chlapů, tak jsem pak šel do Lysolaj a potom do Nebušic. V Nebušicích máme taky skvělou partu, výborné lidi, a mám to tu opravdu rád.
Co podle vás chybělo Nebušicím v této sezoně nejvíc – štěstí, kvalita, širší kádr, nebo něco jiného?
Chybělo nám asi úplně všechno – od kvality, přes širší kádr, až po body. Nemyslím si, že jsme neměli štěstí, problém byl v naší kvalitě, nekoncentrovanosti a slabé fyzičce – ve druhém poločase jsme vždy fyzicky odpadli. Teď je to trochu lepší, ale na 1. A třídu je to pořád málo.
Trenér Jaroš vás po zápase hodně chválil. Jak se vám s ním spolupracuje a co vás na něm nejvíc baví?
Ano, trenér mě hodně chválil už o poločase a myslím, že byl rád, že jsem konečně dal gól. Zápas se mi povedl a jsem za to rád. Spolupráce je dobrá, vždy se mi snaží vyjít vstříc a za to jsem mu vděčný.
Máte teď před sebou poslední kola. Jaký je váš cíl do zbytku sezony – osobní i týmový?
Jak už jsem říkal – chceme uhrát co nejlepší výsledky a získat víc bodů. Můj osobní cíl je hlavně se nezranit a pokračovat ve stejných výkonech jako proti Zbraslavi.
A trochu odlehčeně: Když dáte dva góly a vyhrajete, co vás po zápase potěší víc – pozápasová chvála, pivo v kabině, nebo něco jiného?
Po takovém zápase si samozřejmě dám občerstvení, které máme vždy po zápase. Ale musím říct, že po takovém zápase si musím dopřát i mekáč… vlastně skoro po každém zápase. Takový můj rituál.