Do poslední chvíle jsem nevěděl, kam jedeme a 14 dní jsem byl ve stresu, co mě čeká, říká k dárku od spoluhráčů Lukáš Janka

Začal bych tím, že vítězství v téhle anketě by si určitě zasloužil víc náš spoluhráč Martin Hoffmann, který je pro nás asi nejdůležitější článek sestavy a troufnu si říct, že je nejlepším hráčem celé soutěže. Zároveň je ale pokladníkem a asi aby nemusel platit, tak jsem hlasy dostal já (směje se). Samozřejmě si toho ale vážím a děkuji, že mě ještě jednou a asi určitě naposledy, nechali tuhle anketu vyhrát.

Na začátku jsem říkal, že postoupit do 1.B třídy je těžší, než se v ní pak udržet. Ztratili jsme dost zbytečných bodů, takže podzim mohl být i lepší. V zimě se povedlo poměrně dobře posílit, takže věřím, že máme kvalitu se vyhoupnout ještě o něco výš.

Je fakt, že většinou byl problém sehnat druhého brankáře a tady jsou hned tři. Ze začátku to bylo těžké, ale když je časem člověk pozná, tak ví, co od nich čekat a problém v tom nevidím. O té malé domů vám musel někdo říct (směje se). Ne, že úplně zakazuje, ale nedoporučuje (směje se). Takže ano, něco na tom je.

V Bříze jsme postoupili a já už vzhledem k věku, zdravotním a časovým důvodům nechtěl tuhle soutěž hrát, a tak sem šel do nižší soutěže do Ledec. To jsem ale nevěděl, že za půl roku postoupíme a budeme hrát tu samou soutěž. Já mám tyhle zápasy rád a myslím, že úroveň zápasu proti Bříze přesáhla úroveň této soutěže a moc mě mrzelo, že jsme nedokázali získat ani bod, ale na jaře jim to určitě vrátíme.

Jelikož navštěvuji obě hospody, tak bych nerad někoho urazil, takže asi remíza. V Ledcích zůstávám převážně po domácích zápasech a je o nás skvěle postaráno, co se týká skvělého jídla i pití.

Já jsem vlastně skončil. Začal jsem s kamarádem trénovat béčko Horní Břízy, ale vydržel jsem to asi dva zápasy a jelikož stát na lavičce jsem nervově nezvládal, začal jsem zase hrát. Po postupu mi přišlo, že soutěž je na mě už moc rychlá. V Bříze jsem byl dlouho a říkal jsem si, že bych chtěl hrát, dokud to alespoň trochu půjde a budu něco platný. Přestup do Ledec byl nový impuls a byla to jediná možnost, že ještě budu pokračovat a jsem za ten krok rád, protože jsem přišel mezi skvělou partu lidí a fotbal mě začal zase bavit. I když je to už pro mě náročné a musím se pak tři dny léčit a manželka musí poslouchat mé nářky, protože mě všechno bolí, ale je tolerantní a zatím to se mnou vydržela a snad ještě vydrží (směje se).

Dostal jsem nabídku od kamaráda a přemýšlet jsem nemusel. Byl jsem mladý a upřímně jsem myslel jen na peníze. Brzy jsem ale zjistil, že jen o penězích to není. I tam byla dobrá parta a byl jsem tam naprosto spokojený. Absolutně to předčilo mé očekávání. Bylo to jedno z mých nejlepších angažmá a rád na to vzpomínám. Pak už bylo ale únavné cestování a celkově to bylo dlouhé, tak jsem se rozhodl pro návrat zpět.

Tak to by neviděli stejně (směje se), ale je pravda, že tohle je náročné období. Pracuji na směny a do toho pneuservis, takže času opravdu moc nezbývá. Do toho máme roční holčičku, takže spíš žádný. Udělám si čas na zápas a to je bohužel vše.

Ano, je to tak. Jak tetování, tak i to, že jsem velkým fanouškem Sparty. Od doby, kdy jsem začal vnímat fotbal, byl pro mě jediný tým Sparta. Znám spoustu lidí, co to měli jako já, ale po úspěšném období Plzně najednou převlékli dres a fandí Viktorce. Takové fanoušky nemusím. Já vždy říkám, že fanouškem Sparty se člověk nemůže stát, ale musí se jím narodit. Doma jsem byl jediný, kdo fandil a naopak můj táta vždy fandil všem, kdo hrál proti Spartě, ať to byl kdokoli (směje se).

Ano, určitě. Do poslední chvíle jsem vlastně nevěděl, kam jedeme a 14 dní jsem byl ve stresu, co mě čeká. Musím říct, že jsem si to náramně užil a byl to super den. Bylo nás asi 15 a vážím si toho, že to absolvovali i kluci, kteří Spartě nefandí. To dokazuje, jak skvělá parta v Ledcích je a že jsou tam úžasní lidé. Tímto bych chtěl ještě jednou všem, co se na tom podíleli poděkovat a doufám, že něco podobného ještě společně zažijeme. Jen to snad nebudou narozeniny nějakého slávisty (směje se).