Jednou jsme byli v základním táboře na Annapurně a podruhé na Everestu, prozradil o cestách do Nepálu Martin Hoffmann

Do Lhoty jsme odjeli pouze s 11 hráči a nikoho jsme neměli na střídačce. I přesto jsme odehráli velmi kvalitní utkání se šťastným koncem pro nás, když gól v 90. minutě na 4:3 nás vlastně posunul do 1. B třídy. Můžu říct, že to byl jeden z top zápasů, které jsme za celou sezonu odehráli.

Samozřejmě jako pokladník jsem tvořil sazebník tak, aby to vyhovovalo hlavně všem klukům a částky nebyly přestřelený, což se myslím povedlo a za celou sezonu se nám podařilo vybrat pěkné peníze bez nějakých větších stížností (směje se). Díky vstřeleným brankám a nominacím jsem přispěl do kasy taky slušnou částkou, ale ty “pokuty” jsou spíše symbolické.

Ve Viktorce jsem začínal úplně od píky a prošel si všemi věkovými kategoriemi. Poznal jsem spoustu kamarádů, se kterými se dodnes scházíme a vzpomínáme na časy v Plzni. V Tachově se mi vybaví především parta. Tam jsem zažil nejlepší partu za celou svoji fotbalovou kariéru a byla hrozně škoda, jak to skončilo. Pár kol před koncem soutěže jsme opravdu byli nahoře a pomýšleli jsme na postup, ale během pár následujících dní nám bylo sděleno, že po konci sezony odchází hlavní sponzor a Tachov už nepřihlásí ani ČFL. V tu dobu jsem dostal také nabídku jít hrát a pracovat do zahraničí, kterou jsem nakonec přijal a konec v Tachově byl pro nás všechny velkým zklamáním.

Dostal jsem nabídku od mého kamaráda, který už v tu dobu ve Švýcarsku hrál, že hledají středního záložníka a zda bych to nechtěl zkusit. Zrovna to bylo v době, kdy jsem už věděl, že v Tachově se další rok nebude hrát ani ČFL a tak mi tady nic kromě tehdejší přítelkyně (dnes už manželky) nedrželo. Ta v tu dobu akorát dokončovala vysokou školu a oba dva jsme se shodli, že to zkusíme a odejdeme do zahraničí. Nakonec se z toho vyklubalo 5 krásných ale i těžkých let. Je těžké vypíchnout nějaké místní specifikum. To asi musí člověk osobně zažít. Můžu jen říct, že je to nádherná země a doporučuji ji všem navštívit ať už v létě nebo v zimě.

Když jsem se vrátil ze Švýcarska, chtěl jsem si dát od fotbalu pauzu. Ve Švýcarsku jsem pracoval ve firmě, která vyráběla různé součástky z plastu a do toho, jak to bývá zvykem 3x týdně trénink a o víkendu zápas. Poslední půl roku už jsem toho měl jak fyzicky, tak hlavně psychicky dost a když jsme se vrátili, nechtěl jsem o fotbalu ani slyšet. Odřekl jsem nabídku z divize a chtěl si užívat volno a volné víkendy. Pak mi ale jednou zavolal švagr (spoluhráč Vojta Kabát), že když nejsem nikde registrovaný, tak si mě zaregistrují Ledce a kdybych si chtěl jít někdy kopnout, tak budu moct tady v Ledcích. Samozřejmě, že za 2 týdny mi volal, že jich je málo na zápas, zda bych nešel hrát, no a od té doby jsem vynechal snad jenom jeden zápas. Nabídky z různých klubů a soutěží přicházejí v každém přestupovém období, ale už jsem si vytvořil k týmu takový vztah, že je pro mě těžko představitelné odejít někam jinam.

Jeden z důvodů, proč mi vyhovuje hrát za Ledce a nižší soutěž je ten, že mám dostatek času se věnovat jiným sportům, na které jsem během “kariéry” neměl čas. Rád chodím běhat a cvičit a s tím je spojená i správná životospráva, kterou se snažím dodržovat. Pivo mi nikdy nechutnalo, takže když už si něco dám, tak je to většinou míchaný drink nebo jak říkají s oblibou kluci, nějaký jabčák. To se ale snažím omezovat, takže většinou jsem na vodě a všichni si už tak nějak zvykli.

Je pravda, že jsem si dopoledne zaběhl půlmaraton a odpoledne šel na zápas. Den před zápasem jsem ale klukům říkal, že nevím jak na tom budu, ale pokud to půjde, tak bych chtěl zkusit alespoň poločas. Nakonec jsem odehrál celé utkání. Posledních 20 minut už bylo ale trápení, takže nějaká třetí akce nepřipadá v úvahu. Nebo mi dejte ještě nějaký čas, abych potrénoval a uvidíme, třeba to posuneme ještě dál.

Je to pravda, aktuálně se připravujeme s kamarádama na triatlon sprint, který se koná 24.8. a skládá se z 800m plavání, 20km kolo a 6,5km běh. Před měsícem jsme začali chodit plavat a musím říct, že je to pěkná makačka. Myslel jsem si, že když jsme na škole chodili plavat každý týden, tak plavat prostě umím a jen si to osvěžím. Tak to bohužel ale pravda není. Dohodli jsme se, že si nakonec vezmeme trenéra, který nás naučí alespoň základy, protože úplně vyhořet na plavání nechceme. S během by problém být neměl, ale ono když slezete z kola, kde jedete petardy 20km, tak jsou nohy pěkně zatažený a člověk je rád, že se na ně vůbec postaví. Takže teď už začínáme spojovat vždy 2 činnosti najednou.. kolo + běh nebo opačně, aby si tělo na tu zátěž zvyklo. Těšíme se ale moc a chceme to zase posunout o kousek dál.

Když jsem přišel do Ledec, tak klukům v kabině žádná muzika nehrála. V každém týmu jsem byl zvyklý, že tam hudba byla a není v kabině prostě ticho. Tak jsem po nějaké době přinesl repráček a už to jelo. Já jsem toho názoru, že se nikdy nezavděčíte všem, tak prostě pouštím buď co se líbí mně (směje se) nebo českou rockovou klasiku, protože to většinou poslouchají všichni.

Do Nepálu jsme se s manželkou už podívali 2x. Jednou jsme byli v základním táboře na Annapurně a podruhé jsme byli v základním táboře na Everestu. Máme rádi přírodu a hory, a tak Nepál byla jasná volba. Byly to neuvěřitelné zážitky. Annapurna trek nám trval 8 dní a nejvýše položené místo bylo jen v 3 500 m n. m. Everest nám trval 12 dní a nejvýše jsme byli v 5 500 m. n. m., když jsme přecházeli horské sedlo. To už byl ale náročný trek a nevím, jestli bych ho znova chtěl absolvovat. Nad 5 tisíci jsme byli více jak 7 dní a po celou dobu jsme se potýkali s vysokohorskou nemocí. Určitě ale doporučuju Himálaje navštívit. Kdo ví, jak dlouho ještě budou takové treky přístupné.

Ten článek jsem si četl a vzpomněl jsme si, že to tak opravdu bylo. Michal měl pak ruku v sádře no. Vyrůstali jsme společně na Borech a častokrát jsme chodili před barák na hřiště hrát fotbal. Když nás bylo málo nebo jsme se sešli jen dva, tak jsme si každý vlezl do jedné brány a pálili na sebe. Pak se stala taková nešťastná náhoda jako zlomená ruka. To jsme byli ale ještě mladí a všechna zranění byla hned vyléčena. Dnes už by to bylo horší (směje se).