Radim Duraj: Mám hoštický tým rád a přijdu si, jak kdybych tu vyrůstal

Mockrát vám děkuji. Samozřejmě jsem poctěn a vůbec jsem to nečekal. Všem moc děkuji za podporu.

Hodnotím ho tak, že pro mě to byl skvělý zápas. Samozřejmě to ale mohlo byt lepší a osobně jsem mohl podat ještě lepší výkon. Každopádně jsem za toto utkání rád a posunulo mě opět o něco dál.

Byl to krásný pocit vstřelit první gól a dorovnat. Ještě lepší pocit byl ten, když jsem znovu dorovnal na 2:2. Vidět trenéra a celý tým, jak se raduje i za mě, to byl opravdu nádherný pocit.

Ano, povedlo. Sice ne v mužích, ale v dorostu v podstatě každý zápas.

Jsem za třetí místo rád, ale jako vždy to muže být lepší. Myslím si, že kdybychom zabrali, tak bychom na tom prvním místě mohli být my.

Fotbal hraju od šesti let a do čtrnácti jsem byl vždycky obránce, nebo stoper. Asi ve dvanácti letech mělo dojít k přestupu do jihočeského Dynama, a když jsem se o tom dozvěděl, tak jsem byl nadšený. Určité okolnosti mi ale nedovolili přestoupit a z toho jsem byl dost zklamaný. Život jde ovšem dál a kdybych přestoupil, tak bych tady teď nebyl a neodpovídal vám na tyto otázky. Když jsem v rozmezí čtrnácti, patnácti let přestoupil do dorostu Střelských Hoštic, tak mě trenér Karel Švarc postavil do zálohy a postupem času na post útočníka. Jsem mu za to vděčný. Díky němu bych neměl těch pár ocenění, medailí a pohárů. Možná bych se ani nedostal tam, kde jsem.

Ano, mám jeden vybraný moment, když jsem hrál za Volenice. V jednom utkání jsem vstřelil, z pozice obránce, gól a také jsem v daném utkání dvěma gólům zabránil.

Střelské Hoštice na mě působí velice slibně. Mám hoštický tým rád a přijdu si, jak kdybych tu vyrůstal. Specifické je to, jak skvělá parta kluků tu je a jsme jako rodina.

Ano, mám i jiné koníčky. Dříve jsem jezdil motocross, asi v pěti letech. Motorky mě baví dodnes, mimo jiné i auta.