Naštěstí přišli mladší kluci, tak už nejsem podržtaška, směje se Nedavaška

Abych byl upřímný, tak přípravě maturitu jsem moc nedal. A podle toho to taky dopadlo (smích). Na zkouškách jsem si vytáhl otázky, které byly většinou na konci a na které jsem nebyl až tak připraven. Naštěstí jsem to ale udělal a historie už se neptá jak (úsměv).

Samozřejmě. Byla to pro mě obrovská úleva, protože poslední měsíc před zkouškou už se to na mě začalo projevovat. Stres, únava, ale hlavně špatná nálada, kterou občas museli snášet i spoluhráči (smích). Za to se jim zpětně omlouvám, ale vynahradil jsem jim to pak, jak jen to šlo.

No to bych taky rád věděl (smích). Ale myslím si, že to bude především díky mé úžasné přítelkyni, která mi zkrátka během volných dní nedala moc prostoru na učení…(smích) a profesorka na angličtinu tomu taky nepomohla.

Ano, do Komárova jsem vstoupil již v rozjeté sezóně po zranění a vzhledem k tomu, že tým zrovna trpěl početnou marodkou, tak mě museli vzít v legraci s otevřenou náručí. Tým mě od samého začátku vzal velmi přívětivě a dostal mě do skvělé party, která se časem jen a jen zlepšuje. Takže proti klukům nemůžu v tomhle ohledu říct ani popel. V Komárově jsem nadmíru spokojen. Je to pro mě v rámci možností v dojezdové vzdálenosti, parta a tým, co v Komárově máme, je za mě na divizní mančaft nadstandardní a zázemí, které zde máme je taktéž příjemným bonusem.

Na začátku sezóny to tak bylo. Postupem času ale začali chodit i mladší kluci, než jsem já, což pro mě v této chvíli znamená jen minimální práci. Teď už většinou pomáhám jen s bránou. Jinak to obnášelo takové normální věci, jako příprava pití na trénink, příprava balónů, met a panáků. Zkrátka to znamená být taková trenérova podržtaška. (smích)

Určitě bych časem chtěl… Myslím, že začít ve chlapech zrovna tady byl úžasný krok a uvidíme, kam až mě vítr zavane v budoucnu, ale kdo ví…

Pro mě jednoznačně krajní bek. Je mi jedno na jaké straně, ale tato pozice je mi stále nejsympatičtější skrz to, jak mám hru před sebou. A jak se říká… nemáš fleka hraješ beka. .Avšak v této sezóně už jsem nastoupil snad všude kromě stopera a brankáře, což občas působí, že trenér neví, co se mnou (smích).

Dá se říct, že po házené a po hraní fotbalu s ragbyovým balónem je to asi moje třetí nejoblíbenější hra (smích). No právě před maturitou jsme měli s trenérem takový menší incident právě při nohejbale, kdy mě trenér poslal předčasně z tréninku. Vše jsme si ale potom vyříkali a já se mu za to omluvil, protože to byla moje hloupost. Teď už jsem v kabině jen terčem různých posměšků na toto téma.